Článek
Kam až chcete dojít? Co všechno si ještě necháte odříznout? Kvůli vašemu přesvědčení, že vše vidíte správně jen vy? Co to je, co vás žene i přes vyříznutí svého těla?
To, co se nehodí k vašemu generálovskému přístupu, to půjde pryč. Jste ořezaní. Leckdy nevíte proč. A ani se neptáte. Nepídíte se po tom. Chcete jen jít tím svým naučeným směrem. I když vám - vašemu tělu - dávno neprospívá.
Neberete zřetel na své tělo, nemáte se rádi. Toť ten kámen, co tíží vaše srdce i hlavu. Vše v propojenosti.
A tak jdete přes sebe. Nechcete vnímat ty jemné signály, co vás upozorňují - takhle ne. Zjemni, zpozorni, věnuj se sobě a zušlechťuj lásku, ten tenký proud, co tebou protéká. Ať nezablokuješ jeho občerstvující sílu. Ať ji nezahubíš. Jenom tím, že se nemáš rád a bojíš se.
Bojíš se opustit vyšlapanou cestu, která tě vede do černé tmy a výhně pekla.
Proč zjitřovat a otevírat staré rány do nejhlubší noci svého rodu? Je vyřešeno. Minulost je již za námi.
Teď a tady zůstáváme ve vnitřním míru a pohodě a péči. O sebe.
Přiznáním svých přesvědčení, kterými se již neřídíme.
Jsme ve svobodě. Sebe a své hodnoty.
S úsměvem,
AnJel.
