Článek
Kam ještě je třeba zajít než se začneme bezpodmínečně milovat? Co vše ještě musíme ztratit, abychom našli klíč ke svému srdci.
Je to tak. Jednoduché.
Jsme sami sebou, oproštěni od všech vazeb, co nás měly v moci. A my to dovolovali. Svými „starými“ programy. Co už nyní nemáme. Pozbyli jsme je. Odevzdali jsme je. Nechali v minulosti. Co otevřela svůj chřtán se žhnoucím ohněm. Jsou pryč.
My čistí zůstáváme ve své nahotě. Stát u propasti, co odděluje minulost od přítomnosti. Jsme jen malé děti, co nesou pochodeň života. Opravdového.
My nemusíme si nic zasloužit, my neseme všechno. A ruce prázdné.
Křičí na ostatní: “ Tu jsme". Neubližujte nám svou nevědomostí. My jsme celiství. My čistí, my bez přeludů. Nevkládejte nám vaše přeludy. My je nevezmeme.
My svobodné duše oproštěné už od zátěže rodů.
S úsměvem AnJel.
