Článek
Naše tělo je chrám. Je naším domovem. My jej oslavujme. A dávejme mu péči, co zaslouží si. Zahrňme jej tím darem. Uvolnění. Procvičení. Protažení. Relaxací. Důvěrou. Laskavostí.
Je tu s námi. Vždy. Staráme se o něj. Jsme s ním ve vzájemné úctě. A důvěře. Živíme ho čerstvým dechem s čistými myšlenkami. A ono nám zrcadlí ty myšlenky.
My oslavujeme jej. Rozpíná se v něm náš dech. Naše životní síla. My vyživujeme jej. Tou stravou, tou živoucí pránou.
Tanec sebelásky i surové přirozenosti patří k nám. My tančíme s nebem i zemí. Dohromady. Jsme spolu spjati. A nikdo nevyhrává. My držíme tu rovnováhu v našem středu. Teď jsme se zemí spjati a teď zas v ovzduší si cvrdlikáme.
My jsme to a naše žití, co do světa svítí. Někdy radost, jindy pláč. My v našem těle jsme ten hráč.
S úsměvem AnJel.
