Článek
Stojíme na rozcestí. A mnoho z nás neví kam se dát. Zda půjdeme cestou své hlavy, či cestou svého srdce. Cesta je sjednocení.
Cesta rozumu nás dovede do spletitostí mysli a chaosu. Srdce a naše pocity budiž nám kormidelníkem. Tam chceme dojít, kde budeme se cítit doma.
V tom pocitu bezpečí my budeme přebývat. Ať jsme doma či venku, vždy budeme doma. U sebe. A s ním. A v něm. V tom pocitu bez podmínek.
My budeme to. Co přesahuje nás. Co tvaruje nás. A my to přijímáme.
Okamžik vždy laskavý a žehnající. V něm jsme a zůstáváme ukotveni. A přesto svobodni.
Ten pocit i v té tmavé bolesti z nás kutá sílu, co promění se v blaženost. Toho, co jsme.
V těch těžkých chvílích se zrodí záblesk světla. To jsme.
S úsměvem AnJel.
