Článek
Ty jsi přišla stvořit svůj svět.
Bez třenic a bez lpění. Život už bez utrpení. Usmívá se na tebe, skrze to chtění. Ten život vysněný tam je.
Jen překonám tu překážku, co staví se mi do cesty. A najednou … tam není.
Žiju život bez viny a ukřivdění. Bloky, co tu byly rozpadají se jako zdi z písku. Byly tu jen mnou vystavěny. Byly ve mně jako pocity, že nezasloužím si žít život laskavější. Ke mně. K vám. Vše k nohám ti pokládám. Nesu k tobě tyto obětiny. Je v nich vložen celý dosavadní život můj. A ty to vidíš. Jak mnohokrát jsem se o ně opírala.
Jak mnoho jsem se starala. A přestala se starat o sebe. O své naplnění. Života, co tu je i toho, co tu není.
Já rozklíčovala tu otázku a dostávám odpovědi. Padají jasně na mou hlavu a staví svět.
Co bylo, už tu není.
My jdeme dál skrze uvědomění.
S úsměvem AnJel.
