Článek
Kdybyste se rozhodli opravit kapli svatého Kříže, nemáte problém s ničím. I kdyby na to náhodou nebyly peníze a národ nevěděl, stačí jim pustit Noc na Karlštejně. A hned budou vědět. A hned budete mít spoustu peněz, projekťáky, ekonomy, odborníky na PR, zedníky, restaurátory, další potřebné řemeslníky a hodně moc obdivovatelů.
Jenže já se rozhodla zachraňovat zapomenuté kapličky. Vůbec jsem netušila, co moje vášeň ve starých zříceninách, které jsem jako dítě obcházela a objevovala s knihou v ruce, kdy jsem byla vystavena posměchu spolužáků, kteří si právě porovnávali poslední modely walkmana, přinese. Přinesla mi spoustu papírování, shánění peněz, povolení, dotací, podpory, ale taky mi přinesla mnoho přátel, kteří se stejně jako já rozhodli zachránit něco, co zůstalo zapomenuto.
Původní moje myšlenka byla opravit něco v Praze nebo okolí nebo alespoň Středočeském kraji…. Dostupného vlakem busem, po dálnici… ale tak, jak jsme hledali, nic podobného jsme nenašli, aby to bylo dostatečně zřícené a aby majitel o spolupráci stál. Párkrát se nám stalo, že jsme přišli pozdě a námi vyhlédnutou kapli už zachraňoval nějaký jiný, místní spolek… (což je skvělé, samozřejmě!!)
Postupným vzdalováním se v soustředných kruzích od Prahy jsme se dostali nejdřív na Rakovnicko a pak až k Libochovicím. A nelitujeme – neznala jsem předtím příliš ani jeden z regionů a jako turista jsem je neměla v plánu na prvním místě. A přišla bych o hodně, moc se nám tu všem líbí.
Každá tahle akce znamená, že nejdřív uděláte rozpočet A potom začnete shánět peníze. A seženete peníze, ale ony nestačí, protože máte třeba jen na krovy, tak uděláte krovy a zase sháníte peníze. A tak je to pořád dokola. A když dostanete dotaci, tak ji musíte vyúčtovat, takže místo toho, abyste si hodili nohy nahoru a nedělali nic, protože jste udělali krovy, tak si sice hodíte nohy nahoru, ale vyplňujete tabulky. A tak pořád dokola, až máte tu kapličku hotovou. Mezitím pořád někde prosíte o peníze, protože to, co máte, to nestačí.
A víte, že potřebujete a budete potřebovat ještě další.
A na samém konci je krásná kaplička, jako nová. A celé tohle vaše snažení se zhmotnilo a vy tam stojíte a …
Prošli jste strašnými situacemi, řešili příšerné věci, ale současně tam s vámi celou dobu byli lidi, kteří obětovali svůj volný víkend na to, aby zachránili jednu malou kapličku, která vlastně už nikoho nezajímala. Díky patří všem, kteří přispěli svým volným časem, prací, náladou, ale samozřejmě i těm, kteří přispěli finančně. Bez nich by ti nadšenci neměli z čeho udělat krovy, čím pokrýt střechu, udělat omítku. Každý pomůže, jak může. Někdo finančně, někdo svými znalostmi, dovednostmi nebo jen nadšením, protože i odvézt suť je potřeba. A na řízení kolečka žádné velké znalosti opravdu nepotřebujete.
Každá kaplička, která chátrá, si zaslouží pozornost. My máme jen dvě ruce a dvě nohy. A až uděláme tu v Evani, budu zase s kružítkem na mapě hledat další. Protože i když se ta kaplička neobjeví ve filmu, který každý rok dávají v televizi, tak pro někoho někdy byla důležitá. A pro někoho pořád důležitá je. A zaslouží si, aby měla důstojný kabát a zůstala a stala se důležitou i pro další lidi a další generace.
Děkuji tímto všem, kteří nám přispěli, pomohli, děkuji všem nadšencům, co do toho šli se mnou. Je krásné sledovat, jak obě námi opravované kapličky mění tvář obce a krajiny a možná i zdejší lidi k lepšímu. A věřím, že až tuhle dokončíme, vrhneme se se stejnou vervou na nějakou jinou zapomenutou. A já zase budu papírovat, prosit, shánět, abych na samém konci viděla, co jsme všichni společně dokázali.
