Článek
Tisíckrát zpracované a stále aktuální věčné téma otázky po Bohu nabízí i hra Poslední sezení u doktora Freuda v Divadle v Řeznické. Lze k poznání Boha dojít filozoficko-teologickou disputací? Lze Boha dokázat, změřit, definovat? Zdůvodnit jeho existenci přírodními zákony nebo dějinami lidstva? Nebo člověk dojde k poznání Boha pouze osobní zkušeností? Je Bůh indiferentní k lidskému utrpení a nebo je povinen do děje a osudů člověka zasahovat?
Kdo z nás si tyto otázky nikdy nekladl? Lze na ně najít odpověď? A lze ještě vymyslet nějaké další otázky nebo argumenty pro či proti?
V Řeznické to zkusili a na pomoc si vzali knihu amerického psychiatra The Question of God (Otázka Boha) Dr. Armanda M. Nicholiho, kterou do divadelní podoby převedl uznávaný a mnohokrát oceněný americký prozaik, dramatik, filmový a televizní scénárista Mark St Germain. Formát hry mně trochu připomíná české Hříčky o královnách Oldřicha Daňka - ironicky laděné komorní příběhy z historie, vystavěné na minimálním počtu herců i scén, kde v hlavní roli jsou dialogy, které se mohly, ale nemusely odehrát tak, jak je prezentuje autor. I ve hře Poslední sezení u doktora Freuda účinkují, co účinkují – excelují! pouze dva herci: jako Sigmund Freud Pavel Rimský a jako C.S. Lewis Martin Finger. Konfrontace dvou velmi odlišných hereckých naturelů funguje dokonale a podtrhuje obsahové sdělení – dialog dvou odlišných názorových světů. Umírající, nemocný, cynický a skeptický Freud si pozve literárního historika a především křesťanského konvertitu C.S.Lewise, aby spolu začali nikdy nedokončený dialog. Otázky o Bohu, bolesti a utrpení, o povaze lásky a sexu, o smyslu života a smrti probírají oba na pozadí začínající druhé světové války. Rozhlasové zprávy, proslovy Chamberlaina a krále Jiřího VI. a několik telefonátů Freuda s dcerou posouvají děj a začleňují rozhovor obou intelektuálů do reálného času.
Autor geniálně vybalancoval inteligentní a intelektuální dialogy s potřebnou dávkou humoru a citu, takže divák ani na vteřinu neztratí pozornost. Od začátku do konce hru doslova hltá, chce slyšet víc a dál a …. až je najednou konec.
Vyšly jsme před divadlo a ve stejné vteřině jsme obě řekly: „na tohle musíme jít ještě jednou!“
Už máme koupené lístky.
P.S. Pokud by nějaký angličtinář chtěl přeložit Nicholiho knihu The Question of God do češtiny, myslím, že by to byl velice záslužný počin.
