Článek
Dvakráte jsem pobývala v porodnici, v roce 2019 a v roce 2021. Pokaždé v jiné. Jedna byla v hlavním městě, druhá ve středních Čechách. Nechci na žádnou ukazovat prstem, problém na který se zaměřím, nesouvisí s konkrétní porodnicí.
U porodu
Péče u porodu, si myslím, byla standardní.
V pražské porodnici sice porod uměle hnali oxytocinem, což vyústilo na závěr ve VEX (pro ty neznalé „zvon“ - dříve se místo toho používaly kleště), ale jinak bylo dítko v pořádku.
V té druhé to nikam nehnali, spíše naopak, užívali si, že mi mohou po x hodinách dát i druhou dávku penicilinu, kvůli pozitivnímu streptokoku. Já si to až tak neužívala, chtěla jsem to mít raději za sebou. Pokyny „Ještě netlačte, dáme druhou kapačku“ mě nepotěšily. Tentokráte se to ale naštěstí obešlo bez VEXu. Na ty výživné dlouhotrvající bolesti jsem už ráda zapomněla.
Jedno i druhé dítko se narodilo v pořádku, tak co řešit. Po společných chvílích byla dítka klasicky odnesena na koupel, obléknutí a tak. Dostala jsem chvilku na přestěhování na pokoj šestinedělí a krátké vzpamatování se.
První dítko jsem obdržela až po třech hodinách, protože se narodilo před půlnocí. Druhé dítko, které se narodilo v sedm ráno, jsem obdržela také po nějaké té hodince. Ubytovala jsem se na pokoji a začala se příjemně nudit. Příjezdem děťátka v pojízdné postýlce ale nuda skončila. Začaly tak veselé okamžiky v porodnici.
Na šestinedělí
Od dob minulých, kdy novorozené děti netrávily čas v porodnici u svých maminek, ale centrálně u sester, se toho změnilo mnoho. Miminka jsou maminkám navrácena v co nejkratším čase.
Zejména maminky prvorodičky jsou hozeny do vody a plav. Krátké zaučení od sester se samozřejmě koná, ale jinak je to dost improvizace.
Jak to dítě vůbec držet? Jak s ním manipulovat, nezlomím mu něco? Ježiš, jak ho nakrmit? Jak přebalit? Jak proboha vykoupat? A hlavně jak ho uklidnit, aby tolik nebrečelo? Jak ho uspat? Jak mít chvíli času na sebe, dojít si na záchod, zvládnout hygienu po porodu, co dělat s těmi nateklými prsy, jak podporovat laktaci a jak naopak brzdit? …
Na všechno je maminka v podstatě sama. Sester je na oddělení pár a mají své práce nad hlavu.
V porodnici mi vadilo hlavně to, že je člověk na všechno sám. Nikdo mu dítě jen tak nepohlídá.
V pražské porodnici se na jídlo chodilo do jídelny, na dvojlůžkovém pokoji musela druhá maminka zůstat a po tu chvilku dohlédnout i na druhé dítko. Děti se nikdy nesměly nechávat o samotě. To se jedlo skvěle, když se z chodby neustále ozýval nějaký brekot a vy jste ani nevěděla, jestli to náhodou není vaše dítě. Já to svoje fakt podle řevu nepoznala.
Ve středočeské porodnici to bylo s jídlem lepší, vozili nám ho na pokoj.
Zatracená noc
Obě děti byly přes den docela v pohodě, hezky si spaly, asi aby ukázaly před návštěvami, jak jsou zlatý. S příchodem večera se však měnily na líté šelmy, které neustále řvaly. Trápily je prdy a to velmi usilovně.
Při prvním pobytu v porodnici jsem za pět dní, co jsem tam byla, naspala celkem asi osm hodin. Byla jsem jak zombík, při životě mě držela jen energie z jídla.
Druhý pobyt byl naštěstí jen třídenní a kolik jsem toho naspala, netuším, ale sláva to také nebyla.
Při druhém pobytu v porodnici jsem z vysílení požádala sestru, jestli by mi dítko nemohla alespoň na dvě hodinky pohlídat, že bych si potřebovala odpočinout. Myslíte, že se to obešlo bez řečí? Ne, připadala jsem si jako žebrák. Prý má práce nad hlavu, ale dobře teda, na ty dvě hodinky mi ho pohlídá.
S láskou jsem vzpomínala na doby dřívější, kdy děti byly vozeny jen na kojení. Maminky si mohly alespoň odpočinout a postarat se o sebe.
Závěrem
Dnes? Super, že máme děti u sebe, ale nikdo nám s nimi nepomůže. Jediná naděje na konci tunelu je, že vás konečně pustí a vy budete moct dítě svěřit na chvíli otci a jít chcípnout do houští.
Měly jste to jinak?
