Článek
Labyrint mužství
„Buď chlap!“ – dvě slova, která vryla do paměti generací mužů neviditelný příkaz. Ale co vlastně znamenají v roce 2025? Stačí síla svalů, úspěšná kariéra, povrchní neomylnost, plná peněženka? Nebo se muž pozná spíš podle schopnosti naslouchat, projevit něhu, říct nahlas obavy?
Když se podíváme kolem sebe, vidíme kontrasty: na Instagramu pózují nabití fitness trenéři, jinde influenceři doporučují meditaci a deník vděčnosti. Vypadá to, že mapa mužství se rozpadla na tisíc barevných čtverců – a každý z nás se snaží složit vlastní puzzle.
Toxické dědictví
Vyrůstali jsme v kulisách stereotypů. Chlap nepláče. Musíš vydělávat. Nesmíš být slabý. Jenže právě tyto „rady“ často vedou k opaku – k osamělosti, depresím, agresi, někdy i k násilí. Toxická maskulinita není o mužích samotných, ale o vzorcích, které jim společnost vtiskla a které se předávají dál – ve školních lavicích, rodinách, filmech i reklamách.
A přitom realita? Muži nejsou méně citliví než ženy, jen je roky učili schovávat, že cítí.
Dva póly – a prázdno mezi nimi
Současná kultura nutí muže vybírat si mezi dvěma extrémy. Představa ,,pořádného chlapa": dominantní, tvrdý, bezchybný a i kdyby chybu udělal, v žádném případě ji nesmí přiznat. Anebo „sněhová vločka“: citlivý, duchovní, skoro až křehký. Zlatá střední cesta? Na sítích ji hledáte marně.
A právě proto tolik mužů tápá. Nevědí, jak být dostatečně silní a zároveň dostatečně empatičtí. Jak skloubit péči o rodinu s tlakem na kariéru. Jak neztratit tvář, když se zhroutí. Toto vše je také důsledek života převážně v online světě, který nenápadně, pomalu, ale jistě pohlcuje své uživatele.
Síla v nové podobě
Někteří už ale objevují jiný kompas. Síla nemusí znamenat zatnuté svaly a zatnuté zuby. Síla je i v tom, přiznat si, že nezvládám. Odvaha je schopnost zvednout ruku a požádat o pomoc. Odpovědnost není jen zaplatit účty, ale být přítomný v životě dětí.
Autenticita, empatie, otevřenost – to všechno se pomalu stává součástí obrazu moderní mužnosti. A není to póza. Je to způsob, jak přežít v době, kdy „staré“ masky přestávají fungovat.
Nová generace, nové otázky
Generace Z odmítá jednoznačné nálepky. Mladí muži častěji mluví o duševním zdraví, otevřeněji hledají terapeutickou pomoc, přiznávají strach i křehkost. Zároveň se ale potýkají s ekonomickými tlaky, s nejistotou pracovního trhu a s tím, že tradiční role „živitele“ se rozplývá.
Možná proto vznikají nové komunity – podpůrné skupiny, mužské kruhy, podcasty, mentoringové programy. Místa, kde se dá říct: „Nevím, kdo jsem“ – a dostat odpověď, že v tom nejsme sami.
Cesta mezi extrémy
Budoucnost mužství nebude černobílá. Nebude to ani návrat ke sparťanské tvrdosti, ani svět, kde všichni meditují v lněných košilích. Spíš se rodí hybridní model: muž, který je odolný i zranitelný, který dokáže vést i naslouchat, který se nesnaží hrát roli podle cizích scénářů.
Jinými slovy – muž, který je především člověk.
Až se příště zeptáme: „Co to znamená být pořádným mužem?“, možná bychom si měli dodat odvahu odpovědět: znamená to být sám sebou. Ani dominantní despota, ani vystrašený cíťa, ani role z reklamy. Nepřetvařující se vyrovnaný jedinec, který má právo být silný i slabý, tvrdý i něžný – podle toho, co právě život vyžaduje.
Protože mužnost už dávno není o tom, co si myslí ostatní. Ale o tom, co jsme ochotni přijmout sami v sobě. Společenské normy a předsudky se každou generaci transformují a upravují. A jaké jsou podle vás ty správné a nejdůležitější hodnoty určující kvalitu muže.
