Hlavní obsah
Psychologie a seberozvoj

Jíst, spát, souložit – nejdůležitější hodnoty života

Foto: Pixabay

Člověk je od přírody jednoduchý tvor. Všechno, co skutečně potřebujeme, se dá shrnout do tří základních potřeb: jíst, spát a milovat. Vše ostatní jsou jen doplňky. Ale právě ty „vedlejší radosti“ dávají smysl a určují kvalitu těch základních potřeb.

Článek

Základní instinkt jako kompas

V jádru jsme stále zvířata – jen jsme si kolem sebe postavili svět tak složitý, že na to často zapomínáme. Uvnitř nás však zůstává stejný rytmus: nasyť tělo, dopřej mu odpočinek a naplň ho blízkostí. Teprve pak můžeme tvořit, přemýšlet, milovat a růst.

Když některá z těchto tří složek chybí, začne se celý systém hroutit. Když nejíme dobře, vytrácí se síla. Když nespíme, ztrácíme rovnováhu. A když chybí intimita – fyzická i duševní – ztrácíme smysl.

Člověk může mít všechno jmění světa, ale bez upřímného doteku druhého člověka je prázdný. Může být geniální, ale bez citového spojení se promění v ledovou schránku. A může být fyzicky nasycený, ale pokud nepozná opravdovou blízkost, zůstane věčně hladový – jen po něčem jiném.

Vedlejší radosti jako tmel

Jíst, spát a milovat jsou základ, ale všechno ostatní tvoří strukturu, do které se tyto pilíře opírají. Malé věci – vůně kávy, horká sprcha po dlouhém dni, úsměv cizince, ranní ticho, dotek ruky – jsou drobné střípky, které dávají smysl každému dni.

Každá z těchto drobností je vlastně formou naplnění. V nich se ukrývá vděčnost, klid, přítomnost. A čím víc těchto okamžiků si všímáme, tím víc se náš život stává kompletním.

Psychologie mluví o fenoménu „mikroštěstí“ – jde o krátké, intenzivní chvíle radosti, které v mozku spouštějí stejné chemické reakce jako velké životní události. Když si jich začneme všímat, zjistíme, že štěstí není jednorázový cíl, ale drobný proces, který probíhá každou vteřinu.

Naplňování versus hromadění

Moderní člověk se často snaží naplnit svůj život hromaděním – věcí, zážitků, vztahů, informací. Ale naplnění nepřichází zvenčí. Přichází zevnitř – z vědomí, že právě teď máme všechno, co potřebujeme.

Nejhlubší naplnění přináší vztah – ne nutně dokonalý, ale skutečný. Blízkost, ve které se cítíme viděni, slyšeni, přijati. Vztah, ve kterém tělesnost není jen fyzický akt, ale jazyk, kterým mluví duše.

Sex je nejpřirozenější a zároveň nejupřímnější forma spojení. Je to návrat k tomu, co je člověku nejbližší – ke spojení těl i myslí. Když je opravdový, není to jen o těle, ale o přijetí, důvěře, odevzdání.

Bez vztahového naplnění ztrácí i ty největší životní úspěchy chuť. Protože člověk byl stvořen, aby sdílel. Aby cítil. Aby se dotýkal.

Foto: Pixabay

Jednoduchost, která nás vrací domů

V době, kdy se vše zrychluje, je možná právě návrat k jednoduchosti tím, co potřebujeme nejvíc.
Zastavit se. Uvědomit si, že všechno důležité už máme.

Jíst, spát, souložit – v tom není nic primitivního. Naopak. Je to podstata života.
A všechno ostatní – práce, sny, koníčky, ambice, sláva – to všechno jsou jen vedlejší radůstky. Důležité, krásné, ale jen tehdy, když stojí na pevném základu – naplněném těle, vyživené duši a spojeném srdci.

Když si dovolíme prožít obyčejné věci naplno, zjišťujeme, že jsou vlastně neobyčejné.
Že všechno, co hledáme v luxusu, výkonu a honbě za uznáním, se skrývá v těch nejzákladnějších věcech, které máme odjakživa: v chuti, v doteku, v odpočinku.

A možná právě tehdy, když se vrátíme k těmto třem pilířům, zjistíme, že všechno ostatní se do života samo poskládá.

Zdroje:

Maslow, A. H. (1943). A Theory of Human Motivation. Psychological Review.
– Hierarchie potřeb, kde jsou základní potřeby (jídlo, spánek, sexualita) nezbytným základem pro vyšší formy seberealizace.

Freud, S. (1905). Three Essays on the Theory of Sexuality.
– Sexualita jako základní hybná síla lidské psychiky, která ovlivňuje všechny oblasti chování a prožívání.

Jung, C. G. (1952). The Integration of the Personality.
– Myšlenka propojení tělesného a duchovního aspektu sexuality, sexualita jako archetypální energie (libido jako životní síla).

Fromm, E. (1956). The Art of Loving.
– Láska a blízkost jako základní lidské potřeby, bez kterých člověk strádá psychicky i existenciálně.

Baumeister, R. F., & Leary, M. R. (1995). The Need to Belong: Desire for Interpersonal Attachments as a Fundamental Human Motivation.
– Empirický výzkum potvrzující, že vztahová blízkost a intimita jsou klíčové pro duševní zdraví.

Tao Te ťing (Lao-c’, cca 6. stol. př. n. l.)
– Princip wu wei (přirozeného plynutí) a pojetí sexuální energie (jingchi) jako zdroje vitality a rovnováhy.

Kámasútra (Vátsjájana, cca 3.–5. stol. n. l.)
– Sexuální spojení nejen jako tělesný akt, ale duchovní cesta k jednotě, rovnováze a štěstí.

Tolle, E. (1997). The Power of Now.
– Přítomnost a prožívání každodenních okamžiků jako klíč k naplnění – paralela k myšlence, že „vedlejší radosti“ tvoří celek.

Davidson, R. J., & Begley, S. (2012). The Emotional Life of Your Brain.
– Neurobiologické základy štěstí a význam fyzické blízkosti pro produkci oxytocinu, serotoninu a dopaminu.

Csikszentmihalyi, M. (1990). Flow: The Psychology of Optimal Experience.
– Princip naplnění skrze přítomný prožitek – odpovídá myšlence „mikroštěstí“ zmíněné v článku.

Kabat-Zinn, J. (1994). Wherever You Go, There You Are.
– Mindfulness přístup: přítomnost v každém okamžiku jako klíč k duševní rovnováze a plnosti života.

  • Alain de Botton – Essays in Love (1993)
  • Esther Perel – Mating in Captivity (2006)
  • Harari, Y. N. – Sapiens: A Brief History of Humankind (2011) – kapitoly o biologických a kulturních základech lidských potřeb
  • Erich Fromm – To Have or To Be? (1976) – přímá souvislost s myšlenkou, že „hromadění vede k prázdnotě“

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz