Článek
Co je žádoucí, rozhoduje kultura
Představa, že mladá žena by měla do manželství vstoupit jako panna, může v některých částech světa působit jako samozřejmá společenská norma. Jenže samozřejmá není. Když člověk otevře dveře antropologii a začne se dívat za hranice vlastního kulturního prostředí, zjistí, že představy o správném milostném životě se mohou dramaticky lišit.
Někde je sexuální zkušenost ženy před svatbou důvodem k odsouzení, jinde ji společnost toleruje a v některých tradičních kulturách dokonce existovaly představy, podle nichž mohla být zkušenost budoucí nevěsty žádoucí. Výzkum předmanželského sexuálního chování napříč kulturami ostatně dlouhodobě ukazuje, že pravidla nejsou univerzální a výrazně se liší podle společnosti i pohlaví.
A právě tím začíná fascinující cesta kolem světa.
U Kreungů si partnera vybírá dívka
V kambodžské provincii Ratanakiri žijí Kreungové, jejichž tradiční představy o dospívání a výběru partnera se výrazně lišily od evropského modelu založeného na předmanželské zdrženlivosti.
Podle popisu jejich tradic měly dospívající dívky možnost poznávat různé potenciální partnery a samy rozhodovat, s kým chtějí navázat bližší vztah. Tradičně jim k tomu sloužila takzvaná „chýše lásky“, oddělené místo, kde mohly mít soukromí. Nešlo přitom automaticky o sexuální setkání – mladí lidé spolu mohli jednoduše trávit čas, povídat si a zjišťovat, zda se k sobě hodí.
Podstatné bylo především právo dívky rozhodnout se. Mohla poznávat několik nápadníků a teprve potom si vybrat toho, s nímž chtěla spojit budoucnost. Zkušenost tedy nebyla překážkou, kterou by bylo nutné před svatbou skrývat.
Zkušená nevěsta jako dobrá partie
Ještě překvapivější obraz přinášejí historické záznamy z Tibetu. Podle popisu tradic z některých oblastí měla mít mladá žena před svatbou určité sexuální zkušenosti. Panenství zde v daném kontextu nebylo automaticky považováno za výhodu.
Vysvětlení souviselo s tamními představami o manželství a společenském postavení ženy. Zkušenost mohla být vnímána jako známka toho, že je žena žádoucí a schopná najít si partnera. Starší popisy dokonce uvádějí situace, kdy mladé ženy navazovaly kontakty s návštěvníky a obchodníky během jejich pobytu v oblasti.
Tady se svět hodnot otočí vzhůru nohama. To, co jedna společnost chápe jako důvod k hanbě, může být jinde interpretováno jako známka atraktivity nebo společenské žádoucnosti.
Když o manželovi rozhoduje žena
Podobný princip se objevoval také u etnika Nivaclé žijícího v oblasti dnešní Argentiny a Paraguaye. Tradiční způsob seznamování byl spojený s rituálem známým jako El Gateo, při němž se mladý muž pokoušel dostat k vyvolené dívce.
Na první pohled to zní jako romantická hra. Jenže pravidla byla poměrně jasná: poslední slovo měla žena.
Pokud se jí mladík líbil, mohla jeho návštěva skončit intimním sblížením. Pokud nikoli, mohla ho odmítnout a jeho pokus se stal neúspěchem. Opakované úspěšné návštěvy pak mohly signalizovat, že si žena muže vybrala jako budoucího manžela.
Z dnešního pohledu je na tom zajímavé především rozložení rozhodovací moci. Muž se snaží, ale žena vybírá.
Stejná sexualita, úplně jiné hodnocení
A právě tady se dostáváme k otázce, proč vůbec některé společnosti přikládají panenství takovou váhu.
Jedním z důležitých vysvětlení je spojení sexuality s rodinou, dědictvím, příbuzenstvím a jistotou otcovství. V tradičních společnostech, kde byl majetek a společenské postavení silně navázán na rodovou linii, mohlo být důležité kontrolovat ženskou sexualitu. Z panenství se postupně mohl stát symbol rodinné cti.
Výzkum současných společností ukazuje, že normy týkající se ženské předmanželské sexuality mohou fungovat jako součást širšího systému genderových očekávání. Studie zkoumající například Arménii popisuje panenství jako významný kulturní kód, který je spojený s představami o ženskosti, rodině a společenském pořádku.
Není tedy překvapivé, že panenství může být v jedné kultuře považováno za zásadní hodnotu a v jiné za něco téměř nepodstatného.
A pak existují společnosti, kde se pravidla mění
Kulturní normy nejsou vytesané do kamene. Mohou se měnit s náboženstvím, urbanizací, ekonomikou, vzděláním nebo kontaktem s jinými společnostmi.
Příklad Kreungů to ukazuje velmi názorně. Tradiční „chýše lásky“ postupně ztrácejí svůj význam mimo jiné proto, že se mění způsob bydlení a mladí lidé získávají soukromí jinak. Současně na místní tradice působí většinová khmerská kultura, která má k předmanželskému sexu mnohem zdrženlivější postoj.
Stejný mechanismus známe i z jiných částí světa. Norma, která se zdála být odjakživa samozřejmá, může během několika generací zeslábnout nebo se úplně změnit.
Nevěsta jako symbol rodiny
V některých společnostech se panenství nikdy netýkalo jen samotné ženy. Bylo symbolem rodiny.
To je možná důvod, proč může být kontrola ženské sexuality tak intenzivní. Nešlo pouze o otázku, s kým žena spí. Její chování mohlo být spojováno s pověstí rodičů, postavením celé rodiny nebo budoucí hodnotou sňatku.
Moderní výzkum navíc ukazuje, že tyto normy mohou přežívat i poté, co se jejich původní společenské důvody oslabí. U některých žen může být požadavek panenství spíše otázkou identity, tradice nebo společenského očekávání než čistě náboženského přesvědčení.
A právě proto není dobré dívat se na podobné zvyky jen jako na kuriozitu.
Kdo vlastně určuje, co je „správně“?
Při pohledu zvenčí máme tendenci hodnotit cizí sexuální zvyklosti podle vlastních pravidel. To je pochopitelné, ale antropologie nás učí určité opatrnosti.
Pro jednu společnost může být správné čekat se sexem do svatby. Jiná může považovat předmanželské zkušenosti za přirozenou součást hledání partnera. A další může mít pravidla, která jsou pro Evropana téměř nepochopitelná.
To ovšem neznamená, že každá tradice je automaticky správná jen proto, že je tradiční. Základní otázkou zůstává souhlas, svoboda a možnost rozhodovat o vlastním těle.
A právě v tom může být mezi zdánlivě exotickými kulturami a současným světem překvapivá podobnost.
Panenství není univerzální měna
Možná nejzajímavější poznatek celého příběhu spočívá v tom, že panenství samo o sobě nemá jednu univerzální společenskou hodnotu.
Někde znamenalo čest, jinde mohlo být dokonce překážkou k nalezení partnera. Někde byla žádoucí zkušenost, jinde byla předmanželská sexualita tvrdě odsuzována. A v některých kulturách nebyl hlavním tématem počet předchozích partnerů, ale schopnost člověka vybrat si vhodného životního druha.
To všechno ukazuje, jak silně sexualitu ovlivňuje prostředí, ve kterém člověk vyrůstá.
A možná je proto zajímavější se ptát: Proč vlastně očekáváme, že by hodnota člověka měla záviset na tom, co dělal – nebo nedělal – před svatbou?
Odpověď totiž není ukrytá v lidské biologii tak jednoduše, jak bychom možná čekali. Značnou část pravidel píše kultura. A ta může mít v každém koutě světa úplně jiný rukopis.
Tipy na zajímavé čtení:
Zdroje a inspirace:
