Výzkumníci objevili obrovskou zaniklou civilizaci pohřbenou v Amazonii

Z výšky vypadá Amazonie jako nekonečný zelený koberec. Stromy se táhnou přes obrovské vzdálenosti, řeky se prodírají pralesem a pod hustou vegetací mizí téměř všechno, co zde lidé vytvořili před stovkami či tisíci let. Právě to dlouho podporovalo představu, že rozsáhlé části Amazonie zůstávaly před příchodem Evropanů téměř nedotčené.

Jenže pod korunami stromů se ukazuje úplně jiný příběh. Archeologové už řadu let nacházejí pozůstatky geometrických valů, příkopů, cest a dalších zemních staveb. Moderní technologie nyní umožňuje podívat se na jejich rozsah zcela novým způsobem. A výsledný obraz je překvapivý: jihozápadní Amazonie byla před staletími krajinou, kterou lidé výrazně přetvářeli.

Jedním z nejpozoruhodnějších pozůstatků jsou takzvané geoglyfy. Nejde o kresby vytvořené na povrchu jako slavné obrazce v peruánské Nazce, ale o obrovské zemní stavby. Lidé vytvářeli příkopy, valy a ohrazené plochy, které při pohledu shora vytvářejí kruhy, čtverce, obdélníky nebo další pravidelné tvary.

Některé jsou skutečně monumentální. Ze země přitom jejich tvar často vůbec není zřejmý. Vegetace může během staletí překrýt původní terén natolik, že člověk stojí přímo uvnitř archeologické památky, aniž by tušil, co se pod jeho nohama nachází. Satelitní snímky už dříve ukázaly stovky podobných struktur. Nové letecké skenování však umožňuje hledat další i tam, kde je prales téměř neproniknutelný.

Jedním z největších technologických průlomů posledních let je LiDAR. Zařízení vysílá laserové impulzy směrem k povrchu a měří, jak dlouho trvá jejich návrat. Protože část paprsků proniká i mezerami mezi listy, lze z obrovského množství měření vytvořit detailní model terénu pod vegetací.

Pro archeology je to téměř jako dostat oči, které dokážou prohlédnout skrze džungli. Najednou se na digitálním modelu mohou objevit staré cesty, příkopy, terasy nebo geometrické objekty, které by při běžném průzkumu zůstaly skryté. LiDAR už podobným způsobem pomohl odhalit zaniklá sídla i v dalších částech světa. V Amazonii však jeho význam nabývá mimořádných rozměrů.

Nejnovější výzkum publikovaný v časopise Nature přinesl ještě odvážnější obraz. Vědci spojili letecká laserová data s dalšími archeologickými a geografickými informacemi a odhadli, že v jihozápadní Amazonii se mohlo nacházet více než 20 tisíc lidských zemních staveb.

Ještě pozoruhodnější je odhad tehdejší populace. V období přibližně mezi lety 100 a 300 našeho letopočtu mohl sledovaný region podle modelů hostit 1,25 až 3 miliony lidí. Neznamená to, že archeologové objevili město se třemi miliony obyvatel. Jde o modelovaný odhad populace v rozsáhlé oblasti a je důležité jej tak také chápat. Přesto jde o čísla, která zásadně mění představu o hustotě osídlení předkolumbovské Amazonie.

Slovo „civilizace“ v nás okamžitě vyvolává představu kamenných měst, monumentálních paláců a obrovských chrámů. Amazonie ale ukazuje, že společenská složitost může vypadat úplně jinak. Zdejší obyvatelé pracovali především se zeminou, dřevem a krajinou. Jejich stavby proto neměly stejnou šanci přežít tisíce let jako egyptské pyramidy.

Geometrické areály navíc pravděpodobně nebyly jednoduše obytnými bloky. Některé mohly sloužit k rituálům, společenským setkáním či jiným kolektivním aktivitám. Síť cest mezi jednotlivými místy zároveň naznačuje, že nešlo pouze o náhodně rozptýlené skupiny lidí. Krajina byla organizovaná a propojená.

Právě zde nacházíme pravděpodobně největší význam nového objevu. Nejde jen o to, kolik valů nebo příkopů se podaří archeologům najít. Mění se samotný pohled na historii Amazonie.

Dlouho se pracovalo s obrazem obrovského pralesa, v němž před příchodem Evropanů žily relativně malé a izolované skupiny lidí. Současné archeologické nálezy tento obraz postupně komplikují. Ukazuje se, že některé společnosti dokázaly vytvářet rozsáhlé sítě sídel, komunikací a zemních staveb a současně významně měnit okolní prostředí.

To ovšem neznamená, že Amazonie byla kdysi jedním obřím městem. Právě naopak. Výzkum ukazuje spíše na rozmanitou mozaiku společností a komunit, jejichž vztahy, politické uspořádání a způsob života teprve archeologové rekonstruují. Amazonie nebyla ani nedotčenou divočinou, ani ji nelze jednoduše přirovnat k evropským městským civilizacím.

Další zajímavá otázka zní: pokud zde žily miliony lidí, proč po nich zůstalo tak málo viditelných stop?

Jednou z odpovědí je samotný charakter amazonského prostředí. Dřevo a další organické materiály podléhají tropickému klimatu mnohem rychleji než kámen. Část staveb proto mohla dávno zmizet. Naopak změny terénu – příkopy, valy a další zemní konstrukce – mohou přetrvat a být odhaleny i po staletích.

Výzkum zároveň naznačuje, že dávní obyvatelé krajinu aktivně využívali a přetvářeli. Nešlo tedy o společnost, která by jednoduše žila „uvnitř nedotčeného lesa“. Lidé ovlivňovali vegetaci, půdu, zemědělství i podobu prostoru kolem svých sídel. Přesto to automaticky neznamená, že amazonské společnosti ničily les v moderním průmyslovém měřítku.

Jedna z největších záhad zůstává stále otevřená: proč rozsáhlé společnosti, které dokázaly vytvořit takovou infrastrukturu, nakonec z krajiny zmizely?

U jednotlivých oblastí se mohou lišit příčiny a není možné celý region vysvětlit jednou událostí. Archeologové zkoumají klimatické změny, proměny prostředí, hospodaření s půdou i společenské procesy. Samotný zánik některých struktur navíc neznamená, že lidé jednoduše jednoho dne zmizeli. Mohly se měnit jejich sídelní vzorce, politické vazby i způsob využívání krajiny.

Právě proto je výraz „ztracená civilizace“ trochu zrádný. Pro moderní svět byla ztracená, protože jsme o ní dlouho nevěděli. Pro potomky původních obyvatel Amazonie ale nejde o příběh nějakého bájného národa, který by se objevil z ničeho nic. Je to součást mnohem delší historie lidského osídlení tohoto kontinentu.

Nejzajímavější na celém objevu možná není ani číslo 20 tisíc, ani odhad několika milionů lidí. Je to skutečnost, že archeologové stále zkoumají jen zlomek obrovské oblasti.

V jedné z dřívějších studií bylo například při mapování více než 27 tisíc kilometrů čtverečních jihozápadní Amazonie zaznamenáno 1279 zemních struktur, přičemž značnou část tvořily geometrické geoglyfy. Novější práce naznačuje, že rozsah archeologického záznamu je ještě mnohem větší.

To znamená, že současný obraz může být pouze začátkem. Každý další let s LiDARem může odhalit cestu, kterou nikdo neviděl stovky let, další monumentální ohrazení nebo celé propojené sídliště ukryté pod korunami stromů.

Amazonie tak dostává nový příběh. Ne příběh nedotčeného zeleného oceánu, v němž člověk vždy představoval jen malou stopu. A zároveň příběh dávné civilizace, která byla autentická a vytvářela úplně jinou kulturu, než například Egypt či Řím.

Je to příběh lidí, kteří dokázali v mimořádně náročném prostředí organizovat společnost, stavět monumentální zemní konstrukce, vytvářet komunikace a přetvářet krajinu. Potom jejich svět z velké části zmizel z lidské paměti i z povrchu země. Stromy překryly cesty, valy a příkopy. Džungle se stala jejich dokonalým krytem.

Až moderní technologie začíná tuto zelenou oponu zvedat. Laserový paprsek dnes dokáže odhalit něco, co lidské oko ze země nemá šanci spatřit: Amazonie není pouze místem, kde příroda přežila člověka. Je také krajinou, kterou člověk po tisíce let vytvářel, obýval a měnil.

A pravděpodobně jsme zatím viděli jen malou část toho, co se pod korunami amazonských stromů skutečně ukrývá.

Bezruký umělec a kaligraf překvapil svou dobu. Navzdory hendikepu se prosadil mezi evropskou elitou

Experimenty s transfúzí ze zvířecí krve končily často smrtí, někteří však přežili a krev přijali

Ďáblova bible: Největší kniha světa z 13. století, která údajně vznikla za jednu noc

Zdroje a inspirace:

Zdroj 1   Zdroj 2   Zdroj 3   Zdroj 4