Článek
Poslední zatáčka a vjíždíme do Rokytnice nad Jizerou. Horské letovisko vypadá jako město duchů, přestože jsou letní prázdniny a víkend k tomu. Kdysi jsem se zařekla, že na české hory už nevstoupím, protože davy lidí na hřebenech ve mně vzbuzují neurózu, a ne zenový klid, kvůli kterému tam člověk jede. Ale vzpomínkový optimismus zapracoval a nakonec jsem po letech zase v Krkonoších i v létě.
Kde jsou lidi?
Nikde ani noha, všechno vypadá zavřené. Později se dozvídám, že řada podniků to tu už zabalila. Když se ubytujeme i s přítelem v pensionu, vrhám se k provoznímu a zajímá mě, co se děje, kde jsou davy lidí?
„Letos to je katastrofa, máme osm lidí na víkend, normálně jsme měli vždycky plno. Ostatní jsou na tom stejně, zima snad bude lepší,“ neztrácí optimismus a připravuje snídani pro pár hostů. Podobná situace se opakuje v Peci pod Sněžkou, kam se po pár dnech přemístíme. Není sice úplně liduprázdno, ale před lety se tu v létě valily masy. Teď tu a tam potkáváme rodinky.
Léto bývalo v Krkonoších víc naddimenzované než zima. Ještě „před covidem“ jsem si například do Špindlerova Mlýna musela rezervovat ubytování několik měsíců předem, jinak bylo plno. Teď, když jsem se dívala na největší rezervační portál, přes který si lidé hledají ubytování, tak na mě blikala červená čísla. Ne, že by hoteliéři byli v minusu, ale převážná část ubytovacích kapacit byla v českém Aspenu nejen volná, ale provozní nabízeli na celý srpen slevy od 10 do 30 procent.
Jaká je situace na našich horách potvrzuje i horská služba v Peci pod Sněžkou. „Nemáme v podstatě do čeho píchnout,“ vyjádřil jeden ze záchranářů. Turistů je málo, a tudíž je i méně záchranných akcí. Byť médii proběhla každoročně stejná zpráva o tom, jak lidé stojí hodiny frontu na lanovku na Sněžku, tak na obsazenosti ubytování se to nepromítá. Stejně tak restaurace jsou prázdné, v řadě z nich jsme jedinými hosty. Není se co divit, ceny zůstávají na maximu ze zimy a smažený sýr za 250 korun je dekadence. Řada lidí přijede s dětmi na otočku, vyjedou si na naši nejvyšší horu, posvačí z vlastních zásob a zase jedou pryč.
Ceny jako v Alpách, platí se i za toalety
Sice k nám dorazily ceny z Alp za jídlo i ubytování, ale to je také jediný „import,“ který tu máme. Na našich horách bohužel čiší ze všeho snaha turistu obrat. Přijedete na parkoviště a hned platíte. Chce se vám na záchod? Opět vytahujete peněženku. Například na Medvědín vyjedete za 300 korun, dole necháte auto na parkovišti za 200 korun a kromě předražené restaurace na vrcholu, si připlatíte i za záchod. A to platí i pro ostatní střediska. Když člověk jede na dovolenou, tak počítá míň, než když je doma. Nejde o to, že by těch 20 korun na záchod neměl, ale jde o princip, kdy má pocit, že se ho snaží stáhnout o každou korunu.
Sice si velebíme Polsko jako zemi zaslíbenou a s benzínem za 36 korun za litr a kilovou Nutelou za 50 korun také zemí zaslíbenou je. Ale v oblasti Krkonoš je tam stejná „kultura“ jako u nás, kdy je návštěvník degradován na chodící peněženku. Dom Slaski pod Sněžkou chce za polévku 120 korun a za toaletu 30 korun. Sice vám na stůl kape voda prosakující ze stropu, ale což. Přítel se odmítl „nechat vydírat vydřiduchama“ a šel na malou ven. Zrovna smůla, že foukal téměř orkán, no a dalších podrobností vás ušetřím.
Češi jsou v Rakousku
Další týden přejíždíme do rakouských Alp, konkrétně do Bad Gasteinu. Po cestě nás fascinuje pohled na kravín, kde jsou solární panely. Takže my tu v zimě kvůli elektřině div netřeme liščí ohon a ebonitovou tyč, abychom nezmrzli, a krávy tady mají soláry. Asi tušíte, jak se to bude vyvíjet dál. Parkoviště pod lanovkou je zdarma, stejně tak veškeré toalety, ať jsme kdekoliv. Ceny jídla jsou sice „špindlerovské“, ale kvalita nesrovnatelná. Jak se přítel vyjádřil „za tohle u nás dostanu smažák a kyselej ksicht, tady mám hody a příjemnou obsluhu.“ A nepřekvapivě potkáváme v Alpách více Čechů než v Krkonoších a na parkovišti má každé třetí auto naši značku.
Kam tím mířím? Lidé nejsou hloupí. Když se budou zdražovat potraviny do bezvědomí, budeme si pro ně jezdit do Polska nebo do Německa. Když chtějí v kině za popcorn 250 korun, tak ať si ho nechají. A kdo si koupí předraženou praženou kukuřici za takové peníze, dobře mu tak, sám se potrestal. A pokud nám na horách nasazují alpské ceny bez odpovídající úrovně, tak jim lidé logicky zmizí jinam. Ani sleva 30 procent už naše hoteliéry nespasí, protože, jak jsem psala, nejde jen o drahé ubytování. Ale navázané věci, jako jsou drahé restaurace, lanovky, a hlavně všudypřítomná snaha na všem vydělat, což člověka absolutně otráví.
Zdroj: Autorský text
