Článek
Mentalita občanské války
Ačkoliv mnoho literatury vnímá či definuje občanskou válku jako ozbrojený střet, já bych to tak neviděl. Podstatu občanské války vnímám v něčem jiném: v rozpadu společnosti, v ideologickém konfliktu napříč národem, ve vyhraněnosti a extremismu, v upřednostňování útoků a napadání odlišné ideologie namísto konstruktivní kritiky tíhnoucí k objektivitě.
A víte vy, co ta objektivita vůbec je? Pravda. To, co je objektivní, se také může pyšnit přídomkem pravdivé. A pravdy lze dosáhnout pouze zevrubnou kritikou výroku. Bez ní, bez kritiky, nemůže být pravda. Bez pravdy nemůže existovat jednotná společnost. Bez jednotné společnosti nemůže být jednotná vláda, tedy státní správa. A bez jednotné státní správy vznikne tenze, tlak ve společnosti, který bych se já nebál nazvat občanskou válkou. Nikdo nestřílí, lidé neumírají, panuje absence fyzického násilí, ale nejdůležitější pilíře občanské války již byly ve společnosti vztyčeny.
Dovolte mi býti pesimistou, ale zdá se mi, že obrysy oněch pilířů se rýsují i na pozadí našeho národa. Můžeme tyto pilíře či jiné atributy občanské války v naší společnosti identifikovat? Ten, který mě až přespříliš tíží, se ukázal při posledních parlamentních volbách. Místo obvyklých slibů – ač možná nereálných či planých – přišly útoky, urážky a ponižování. I přes veškerý nesouhlas a nenávist k ostatním stranám musí tato oblast, státní správa, zůstat formální a rozvážná. Protože přímá agrese, jakkoliv malicherně to může vypadat, rozvrátila společnost, respektive koncentrovala radikální mnohonázorovost. Nakreslila linii mezi dvěma ideologickými směry, napříč společností.
Tady jsme u dalšího důležitého atributu. Ideologie, myšlenkové soubory a směry se začnou postupně řadit do dvou hlavních protichůdných proudů. A mezi těmito ideologiemi není pochopení, pouze nesouhlas. Nesouhlas budí nenávist, nenávist budí agresi a agrese může přejít k nemilosrdnému vraždění. Proto bych rád zdůraznil: vždy je důležité snažit se pochopit. I pokud je myšlenka od začátku proti našim zásadám, musíme se snažit ji pochopit. Musíme myšlenky podrobovat kritice a na základě této kritiky je transformovat a vylepšovat, aby byly ve finále co nejobjektivnější, tedy nejpravdivější. Protože pokud není pravda, není ani důvěra, stabilita a jistota – a tím se ztrácí podstatná část života, jelikož smrt velice ráda nahradí prázdné místo po jistotě.
