Článek
Dárek od nepřítele: Když Prušák přinesl smrt
V Evropě se cholera objevila poprvé zřejmě na konci třicátých let 19. století. První velká epidemie naše země zasáhla v roce 1832, poslední vypukla v druhé polovině roku 1866, bezprostředně po prusko-rakouské válce, a vyžádala si 100 000 – 120 000 obětí. Nemoc k nám zavlekly pruské okupační jednotky, které po svém vítězství v rychlém sledu obsadily téměř celé území. K šíření nemoci výrazně přispěly přeplněné ubytovací prostory vojska a s tím spojené špatné hygienické podmínky. Pruská armáda byla také pověstná nestřídmostí v jídle. Bylo běžné, že vše, co zrekvírovali od domácího obyvatelstva, dali vojáci do jednoho kotle, zamíchali a snědli.
Pruští vojáci v Praze (1866).
Smrtící koktejl ze syrových vajec a škvarků
Soudobé noviny Moravská orlice psaly: „Strach, chudoba, prušácká žravost a pití, nestřídmost, špína, nacpaný lidmi příbytek, byly lákadly a vodidly této nemoci.“
A ještě Olomoucké noviny: „Syrové maso s paprikou a octem požívali, syrové vejce do kávy tloukli a škvarky ze slaniny do svařeného mléka krájeli a jedli. (…) Potom není žádného divu, když sobě žaludky přecpou, že zimnici a choleru dostávají, a mezi obyvatele roznášejí.“
Pruští nezvaní hosté byli pro naše obyvatele opravdovou metlou.
Cholera - z plného zdraví do rychlé smrti
Co vlastně víme o obávané choleře? Jedná se o průjmové onemocnění způsobené bakteriemi Vibrio cholerae, které se přenáší obvykle vodou nebo potravinami kontaminovanými fekáliemi. Inkubační doba nemoci je krátká, několik hodin až dva dny. Bakterie cholery v tenkém střevě tvoří nebezpečné toxiny, které způsobují urputné průjmy a zvracení. Masivní dehydratací organizmu dochází k enormní ztrátě tekutin a elektrolytů, ta pak vede k poklesu krevního tlaku, šoku, selhávání orgánů a zhruba v polovině případů končí neléčená cholera rychlou smrtí.
Modré prsty a ledová kůže: Portrét zkázy
Lékařský spisek o choleře z roku 1832.
Pro ilustraci si uveďme dobovou citaci ze spisku lékaře J. M. Winklera z roku 1832, který nástup nemoci velmi dramaticky popsal:
„Nejhlavnější znamení té nemoci jsou následující: člověk cítí veliké zemdlení, hlava je těžká a bolí; zdá se míti hlavu jak stisknutou, jest jak omráčen, a má závrať; cítí tlačení a zvláštní úzkost způsobující hnětení v žaludku, lehké mrazení, na nějž žádná horkost nenásleduje; ruce a nohy chladnou a nemocný v nich pociťuje lehké táhnoucí bolesti a trhání i slyšitelné bručení a boukání v životě s nutkáním k stolici a k zvracení, přitom často úzkost obklíčí člověka.
Tato znamení přibývají buďto poznenáhlu anebo prudce, studenost v rukách a nohách se rozmáhá, kůže se krčí a nabírá, běhavka a zvracení hojné vodnaté tekutiny se rozmnožuje, tvář nemocného jest vpadlá, podlouhlá, zohyzděná; oči vpadlé, do svých hlubin vtáhnuté, jako sklené a na něco upřené; ty táhnoucí bolesti a křeče, které se častěji v rukách a nohách vzniknou, ty se rozmáhají.
Choleře se kvůli promodrávání kůže přezdívalo i modrá nemoc. Toto je dobová kresba, která zachycuje mladou dívku ještě zdravou, a poté čtyři hodiny před smrtí.
Síla se více a více tratí, kůže svraštělá co led studená, zamodrává a strakatí se, obzvláště ale modrají prsty u ruk a noh, nehty, nos a pysky; puls se tratí, oddychování jest obtížné; zvracení a běhavka přestává, strach a hrůza proměňuje se v nějakou necitelnou jednostejnost, a posledně nastane skutečná necitelnost a zbavenost vší síly, a konečně následuje smrt – často náhle, větším dílem o 6, 12, 24 a 28 hodinách po vzniknutí nemoci.“
Při epidemii v letech 1866 – 1867 byla pro české země sestavena speciální zdravotní komise a mezi lid byly šířeny zdravotní příručky a různé vyhlášky, které nařizovaly základní hygienická opatření proti šíření nemoci : především to byl zákaz čerpání vody z infikovaných studní, dezinfekce záchodů, žump, kanálů a špitálů. Mrtví byli pohřbíváni do hlubokých šachet a zasypáni vápnem. Léčba cholery byla pouze symptomatická – kromě různých zázračných elixírů to byl hlavně přísun tekutin a křenové či hořčičné placky k prokrvení a prohřátí pokožky. Dále se doporučovalo zahřívání žaludku teplou látkou (flanelem) a teplými obklady.
Domácí cholerová lékárnička: bylinky, odvary z rýže a ječmene, jalovec k vykuřování.
V dusivé atmosféře strachu z nemoci, která zabíjela rychle a trýznivě, navíc ve spojení s dramatickou změnou vizáže nemocných, se asi nemůžeme divit, že mezi lidmi docházelo k panice spojené s šířením nejrůznějších fám a hoaxů.
Báby kořenářky proti „pánům“ z města
Nahlédněme nyní do kroniky středočeského městečka Krásná Hora nad Vltavou. Kronikář Adolf Ondrák, který zápisy vedl od roku 1914, do kroniky sepsal i svoje osobní vzpomínky. Jak sám píše, rád by čtenáři zanechal obraz života v městě v době svého mládí, tedy v 70. letech 19. století. Ani Krásnou Horu cholera nevynechala, objevila se tu počátkem září 1866, ohniskem nákazy byl zřejmě výroční trh. Náš kronikář nám zanechal toto zajímavé svědectví:
Hoax o chemtrails, verze 19. století.
„Mezi lidem panoval jakýsi odpor k lékařům, raději se obraceli k bábám kořenářkám o radu. Byl to zastaralý zvyk po předcích, pak spoření peněžních obětí, ač lékaři v době této léčili za babku. Když na lid přišla zhoubná nemoc, cholera, tu přes všechna lékařská a úřední nařízení lid neposlouchal; jevil odpor k nařízením těmto a léčil se dle svého úsudku. Následek? 39 mrtvých!
Každý věřil, že úřady choleru dělají, že v místě mají někoho, který lid otravuje. Lékařem předepsaných medicín nepoužívali. Obviňováni byli především pekaři a kupci, že tráví lidi. Věřeno pevně tomu, když zemřela matka zdejšího pekaře na choleru, že omylem si vzala jed, kterým syn trávil lid, dávaje ho do pečiva.
Tvrdilo se, že choleru dělají páni, aby lidu ubylo, a že označují tajemně počet osob, které musí zemřít. Také označován v době cholery byl u nás muž, který prý v noci střílel do vzduchu jed, jímž byl otravován lid.
V jedné sousední vesnici ozbrojily se ženy vidlemi, očekávajíce komisi z okresního města, která přijela zaříditi zdravotní opatření. Ženy učinily útok na komisi, hlavně jazyky, čímž komise donucena k ústupu.“
Jak je vidět, sklony ke konspiračním teoriím a nedůvěra k úředním autoritám jsou nám historicky vlastní, některé vzorce chování si prostě vzít nenecháme. Už při první epidemii cholery na počátku třicátých let kolovaly nejen mezi prostým lidem, ale i mezi vzdělanci fámy, že cholera je vynález vlády a vyšších stavů na hubení lidu, podávané léky že jsou jedy, panští lékaři a duchovní jsou traviči. Na východním Slovensku dokonce v důsledků těchto hoaxů, jak bychom je dnes právem nazvali, vypuklo roku 1831 rolnické povstání.
Zatímco v roce 1866 se věřilo pověsti o muži, který střílí jed do vzduchu, dnes řešíme chemtrails. Kulisy se mění, strach z ‚pánů, co nás chtějí otrávit‘, však zůstává konstantou české kotliny.
Cholera se v současnosti stále vyskytuje zejména v chudých hustě osídlených oblastech. Předpokládá se, že ročně má ve světě na svědomí na 100 000 obětí.
Zdroje:
Kessler, Vojtěch. „S podzimem dostavil se zlý host“. Opera Historica. 2020, roč. 21, č. 2.
Státní oblastní archiv v Praze, Krásná Hora nad Vltavou: Kronika obce 1789-1940
Národní knihovna: Olomoucké noviny, Moravská orlice, 1866
Winkler, Josef Magnus: Krátké poučení, jak se cholera poznati může, 1832.
Sinkulová, Ludmila: Dějiny československého lékařství II.
