„Kubata dal hlavu za blata.“ Jak to bylo s jihočeským rychtářem, který přišel roku 1581 o hlavu?

Bohatství z bažin: Když tráva byla nad zlato

Seznamte se nejprve s jevištěm našeho příběhu - se Zbudovskými blaty. Je to malebný historický region ležící mezi Netolicemi a Hlubokou nad Vltavou. Staročeský pojem „blata“ znamená bažiny, které i po odvodňování byly využitelné hlavně jako pastviny. Tamní sedláci neměli díky podmáčené půdě dobré výnosy obilí, zato tráva tam rostla tak bujně, že si obchodem se senem slušně přilepšovali.

Na Blatech hospodařili poměrně svobodně až do roku 1509, kdy je král Vladislav II. Jagellonský daroval Petrovi IV. z Rožmberka. Ani poté se pro blatské sedláky v praxi nic nezměnilo – nový pán sedlákům Blata přenechal k dědičnému užívání. Sedláci, podobně jako Chodové, měli selskou samosprávu, která jim dopřávala širokou autonomii. V rámci této samosprávy také sami spravovali mimo jiné i agendu pozůstalostní a sirotčí. To bylo velmi důležité – bylo jim tím v praxi přiznáno širší dědické právo (protože odúmrť – tedy majetek bez mužského dědice - jinak běžně připadala vrchnosti, která také spravovala sirotčí podíly a pokladnu).

Střet s mocí: Sirotčí peníze jablkem sváru

V roce 1562 koupili panství Hluboká, ke kterému v té době Blata náležela, páni z Hradce. V roce 1581 pak vypukl bouřlivý spor mezi sedláky a panem Adamem II. z Hradce. Tento spor známe z několika listin korespondence mezi Adamem a císařem Rudolfem II.

Zdá se, že hlavní příčinou sváru byla ona správa sirotčích peněz, kterou chtěl od blatských sedláků Adam převzít, protože, jak si císaři stěžoval, sedláci s nimi špatně hospodařili a občas z nich něco zpronevěřili. Tento návrh však u sedláků vyvolal obrovskou nevoli, a jak je u nás dobrým zvykem, začali reptat, bouřit se a veřejně schůzovat (Adam si stěžoval, že se jich jednou veřejně sešlo na 700 a niť prý na něm nenechali suchou).

Nakonec sedláci vypravili delegaci k císařskému dvoru s žádostí, aby se jich Rudolf zastal, protože jsou krácena jejich stará práva. Císař napsal Adamovi dva listy, kde ho nabádá, aby věc smírně a shovívavě vyřešil, a staré výsady sedlákům ponechal. Adam ovšem věc řeší poněkud rázněji; hlavní buřiče si obeslal na Hlubokou a dal je popravit. Koho přesně a kolik jich bylo celkem, bohužel nevíme – ale zjara roku 1581 byl na Hlubokou kat povolán celkem třikrát.

To sedláky rychle přivedlo k rozumu a před Adamem se pokořili. Ten jim velkoryse ponechal a potvrdil všechna stará práva včetně správy sirotčích peněz, avšak uložil jim i jejich potomkům časově neomezený trest – všechno seno a pšenici, které sklidí, mají po novu odevzdávat do Adamových dvorů. Tady se nám nabízí otázka, zda byla skutečně podstatou sporů jen sirotčí kasa, nebo zda Adamovi šlo i o výnosy z luk na blatech. Vždyť druhá polovina 16. století je dobou velkého rozvoje podnikání šlechty, která také začíná intenzivně hospodařit na své půdě.

Hlava, která se kutálela za pravdou

Kde se v této historii vlastně objevuje sám Kubata? Lidová pověst z Blat, která v regionu živě rezonovala celá staletí, říká zhruba toto:

Při sporu s vrchností o pastviny zvané Blata, které kdysi obdrželi od Rožmberků, nebyli poddaní schopni doložit svoje dědičná práva na tyto pastviny. Na jejich obhajobu tehdy vystoupil Jakub zvaný Kubata, rychtář z blatské vesnice Zbudov, který prohlásil, že právo sedláků na Blata stvrdí svou veřejnou přísahou. Při své přísaze se dovolával svědectví samotného Boha – šlo vlastně o boží soud, protože Kubata prý stál při přísaze v jámě, oblečen v pohřebním rubáši. Byl tedy připraven na místě zemřít rukou boží, pokud by přísahal křivě. Za svou troufalost však byl sťat mečem. Jeho hlava se potom odkutálela přesně na samou hranici blatských pastvin, a tak i po smrti dosvědčil svou pravdu. Poté se strhla strašlivá bouře, která smyla krev nevinného rychtáře.

Tato varianta pověsti byla poprvé zaznamenána zřejmě v roce 1750 a později mnohokrát literárně zpracována. Rčení „Kubata dal hlavu za blata“ v regionu zlidovělo a bylo běžně známo.

Zlaté písmo a osudová chyba sedláků

Známe ještě jednu variantu, ne tak vzletnou, která praví, že privilegium dokazující práva sedláků na blatské pastviny existovalo, a byla to prý listina krásná, zlatým písmem psaná. Jednou si sedláci chtěli koupit chovného býka, a protože neměli pohotově dost peněz, nabídli obchodníkovi tento zlatem zdobený dokument do zástavy. Chytrý obchodník, jakmile si listinu přečetl, pochopil, co má v rukou, a obratem ji výhodně prodal pánům z Hradce. Kubata, který chtěl doložit existenci listiny svatou přísahou, byl potom sťat jako křivopřísežník.

Na památku popravy, ke které mělo dojít u potoka Soudný, tam stojí dva pamětní kameny – jeden prý přímo na místě Kubatovy smrti a druhý na místě, kde se jeho hlava zastavila.

Hrdina z masa a kostí, nebo pouhá legenda?

Samotného Jakuba Kubatu nám bohužel žádný dobový dokument ani listina jménem neuvádí, takže jeho reálná existence není ničím doložena, ale jméno Kubata se v 16. století v účetních knihách panství vyskytuje běžně, takže tento rod mezi poddané nesporně patřil (v mužské linii zde žil do roku 1816).

Ve vsi Zbudov v památkové zóně můžeme obdivovat usedlost č.p. 1, zvanou Kubatův statek, jejíž nejstarší část (sýpka) může pocházet z Kubatových časů.

Kubatovská pověst každopádně z hlediska své věrohodnosti vykazuje několik zajímavých znaků. Akt veřejné přísahy na hranicích sporného pozemku se opravdu může vztahovat k užívaným pravidlům středověkého božího soudu, rovněž stětí mečem odpovídá 16. století.

A okřídlená věta, která po našem hrdinovi zbyla? Vznikla prý z jeho posledních slov:

„Já, Jakub Kubata, dal jsem hlavu za Blata. Kam až po mém stětí hlava doskáče, až potud jsou Blata naše.“

Konec dobrý, všechno dobré

Jak to bylo s Blaty dál? Když roku 1611 umírá Petr Vok z Rožmberka, Blata v jeho závěti nebyla nikomu přímo určena, a až do počátku 18. století se jejich vlastnictví nijak neřešilo. Formálně spadala pod hlubocké panství, které z nich platilo daň, sedláci je však užívali svobodně bez platby daně. Během 18. století vedly blatské obce o pastviny vleklé spory s hlubockým panstvím, které byly uzavřeny až v roce 1865, kdy byla Blata přiřčena devíti blatským obcím s tím, že sedláci si pastevní právo vykoupili částkou 893 zlatých a 60 krejcarů.

A co si o tom myslíte vy? Je Kubata jen romantickou literární postavou, nebo lidová paměť uchovala skutečného hrdinu, na kterého kroniky zapomněly?

Tak nebo tak, návštěva Zbudovských blat je skvělý tip na výlet. V této lokalitě objevíte šest krásných vesnických rezervací se statky z doby tzv. selského baroka, a okolní krajina plná rybníků má nádhernou poklidnou atmosféru. Na části blat vznikla v roce 2023 rezervace Ptačí park, kde se obnovou původního vodního režimu v krajině napomáhá hnízdění vzácných ptáků.

Zdroje:

Salaba, Josef: Kubata dal hlavu za blata, 1906

Český lid, 1898 ročník VII

František Krejča: Zbudovský rychtář Jakub Kubata, O. s. Rozkvět zahrady jižních Čech – MAS Lhenice 2009

Národní památkový ústav

https://www.birdlife.cz/rezervace/zbudovska-blata/