Článek
Takto (a samozřejmě nejen takto) začínala takzvaná verbovka - tedy setkání tváří v tvář, kdy byla vytipovaná osoba vázána k vědomé tajné spolupráci.
Samotné verbovce předcházela dlouhá příprava. Vhodná osoba byla vybírána jednak s konkrétním cílem – obvykle to bylo dodávání informací o dalších osobách z okruhu jejích známých nebo spolupracovníků, dále informace o dění v podniku, instituci nebo komunitě, kde se budoucí informátor pohyboval. Často byla vhodná osoba vybírána i preventivně, aby v úřadu nebo podniku byl navázaný spolupracovník pro případ budoucí potřeby.
Příprava verbovky předně zahrnovala zjištění veškerých informací o vybrané osobě. StB sestavila podrobný životopis, zjišťovala rodinné a majetkové poměry, posbírala informace o přátelích a příbuzných, o politické a společenské angažovanosti celé rodiny, a v neposlední řadě vyhodnotili poměr ke státnímu zřízení. Podle těchto informací se plánovala verbovka v zásadě dvojího typu:
a) na základě dobrovolnosti
b) s využitím kompromitujících materiálů
Na základě dobrovolnosti se obvykle vybíral spolupracovník, u kterého byl předpoklad, že spolupráci bez nátlaku přijme – ať už z přesvědčení, z prosté naivity, či prostě proto, že nebude mít odvahu nabídnutou spolupráci odmítnout. Verbovka obvykle probíhala v soudružském, až přátelském duchu. Příslušníci s kandidátem jednali například takto: „Soudruhu, víme, že jste mladý, zapálený pracovník, odborník ve své profesi. Jistě u vás v podniku vidíte plno věcí, které fungují špatně, vidíte plno byrokracie, šlendriánu, neschopné nadřízené, kteří brzdí rozvoj podniku. My máme zájem na tom, aby se tyto nedostatky odstranily. Pomůžete nám s tím?“
A mladý odborník se plamenně rozhovoří o všech potížích, na které v práci naráží, orgánové přikyvují, mají pochopení.
„Takové lidi ve vašem oboru potřebujeme! A proto společně budeme celou situaci řešit. Vy jistě souhlasíte, že nám s tím pomůžete.“
A - mají ho. Jak v této situaci může říct, že nepodepíše? Podepíše a dostane první úkol.
Slib - závazek spolupráce s StB.
„To všechno, co jste nám tu o vašem podniku a potížích s ministerstvem povídal, to nám do příští schůzky sepíšete písemně. Označíte i všechny osoby, které podle vás mají na vzniku nedostatků podíl, a napíšete nám jejich profil, s kým se na pracovišti stýkají, co o kom říkají.“
Informátoři tohoto typu často nebyli zdrojem žádných důležitých informací. Pokud to byli slušní lidé, nezřídka svoje informace pro StB omezovali hlavně na technické informace o podniku a vyhýbali se předáváním informací o jiných osobách. Jako příklad takové spolupráce jsem namátkou vybrala tento.
V roce 1960 byl vytipován jako informátor mladý technik pracující na montáži hydrocentrály na jedné z vltavských přehrad. Cílem vázání byl sběr informací o případných nedostatcích a sabotážích vodního díla, dále pak informace o několika jeho nadřízených, kteří se StB jevili jako závadové osoby z důvodu živnostnického původu. Náš mladý muž byl vybrán pro technickou zdatnost, přátelskou a vstřícnou povahu, a protože jeho plánem bylo dostat se na zahraniční montáže, byl zde předpoklad, že nebude dělat problémy a spolupráci přijme. Tyto předběžné informace byly získány při několika návštěvách příslušníka StB na montáži, kdy předstíral inspekci průběhu stavby.
Samotná verbovka proběhla takto: s mladíkem příslušníci nejdříve hovořili o něm samém, jeho rodině a jeho osobních i pracovních plánech. Dále byl probrán jeho pohled na mezinárodní politickou situaci a nakonec s ním bylo hovořeno o pracovních problémech a nešvarech, se kterými se kdy setkal na předchozích montážích i na této aktuální. Poté mu byla nabídnuta spolupráce, na kterou přistoupil.
Jako první úkol dostal sepsat písemnou zprávu o nedostatcích montáže, na které poukázal při rozhovoru.
Spolupráce trvala několik let, informátor předal celkem 25 zpráv, ale omezoval se jen na technické a pracovní záležitosti. Osobní informace na nikoho nedonášel a aktivní spolupráci ukončila sama StB. Mladý muž totiž odmítal pro nedostatek času konspirační schůzky a vybízel orgány, ať za ním klidně chodí na pracoviště. Z obavy z dekonspirace byly schůzky ukončeny s tím, že s informátorem bude udržován občasný styk v případě potřeby sledování pohybu cizinců, kteří by mohli slídit v oblasti vodního díla.
Pokud byl předpoklad, že daná osoba se bude snažit spolupráci vyhnout nebo ji bude odmítat, byl ovšem postup verbovky mnohem tvrdší. Byly připraveny kompromitující materiály a byl přesně sepsán scénář, jak budou při rozhovoru postupně použity. Na budoucího spolupracovníka byly shromážděny všechny informace z osobního i profesního životopisu, které by mohly posloužit k nátlaku, včetně klepů a nejdrobnějších přestupků.
V roce 1956 byl vybrán jako informátor 36 letý plánovač v jednom dopravním ústavu. Cílem jeho vázání bylo získat informace o bývalých členech národně socialistické strany, jejímž členem byl do roku 1948, a dále informace z jeho úřadu, kde StB dosud neměla žádného informátora.
Na tohoto kandidáta spolupráce měla StB pečlivě připraveny kompromitující materiály, neboť u něj předpokládala, že se bude ze všech sil snažit spolupráci vyhnout.
Měli přesně naplánovaný scénář rozhovoru, kdy ho nejprve vyzvou, aby hovořil o svém životě, a budou ho postupně konfrontovat s fakty, která jim nepochybně zamlčí (členství v Sokole, členství ve Vlajce do roku 1940, členství v nár. soc. straně, krátké členství v KSČ, kdy byl vyloučen pro neplacení příspěvků, pokus o sebevraždu před několika lety, několik nevěr, prodej pašovaných hodinek kolegovi). Šetření tedy muselo být opravdu důkladné, aby StB nasbírala tolik informací.
Otázky byly připraveny dopředu, byly velmi arogantní a nátlakové.
Připravený scénář verbovky - otázky.
Samotná verbovka trvala osm hodin a na jejím konci byl dotyčný naprosto zdeptaný, byl přesvědčen, že bude zatčen, a jen prosil, aby nebyla zatčena i jeho manželka, aby se mohla starat o jejich malou dcerku. V této fázi mu příslušníci slíbili, že mohou jeho zatčení zabránit, pokud pro ně něco udělá. To přijal s obrovskou úlevou a slíbil, že udělá cokoliv.
Verbovka - výsledek.
Nutno říci, že ani v tomto případě se Stb úsilí vynaložené na získání tohoto spolupracovníka nijak nezúročilo. Náš plánovač se svých úkolů ujímal velmi nedůsledně a liknavě, předstíral snahu o jejich plnění, ale vymlouval se na zdravotní potíže, byl hodnocen jako nespolehlivý a neschopný, a ač se soudruzi snažili jej vychovat v dobrého informátora, po několika letech spolupráci ukončili.
Jako třetí a poslední příklad vybírám příběh učitelky ze severní Moravy.
V roce 1950 byla vyslýchána na základě udání, že plánuje nedovolené opuštění republiky. K činu se nepřiznala, ale v rámci nátlaku při výslechu podepsala vázací akt. Bezprostředně po podpisu už ale jakoukoliv spolupráci razantně odmítala. Kvůli plánovanému útěku z ČSSR zatím nebyla obviněna, StB ji nechala takzvaně uležet a kontakt obnovila o několik let později, kdy ji opět pozvali k výslechu a znovu se ji snažili pod pohrůžkou zatčení donutit k aktivní spolupráci. Podle protokolu znovu kategoricky odmítla. Byť byla v jiném stavu, prohlásila, že je ochotna nechat se hned zavřít a svůj trest si odpykat. Zkusili na ni tedy další pohrůžku, totiž že při odmítnutí spolupráce nemůže dál pracovat ve školství, ale na to jim sama nabídla, že klidně půjde pracovat do továrny. Na schůzku navíc přišla v doprovodu manžela, takže bylo jasné, že o svém závazku k StB alespoň doma nemlčí a hrozila její dekonspirace. Svazek byl nakonec uložen k archivaci s tím, že StB bude vzpurnou spolupracovnici dále sledovat a vyhodnotí, zda nezbývá, než ji zatknout, nebo zda dají v budoucnosti spolupráci ještě šanci. V roce 1980 byl svazek definitivně uzavřen.
Případy, kdy spolupráce nebyla vůbec podepsána nebo po jejím podpisu byla odmítnuta či neplněna, se ve svazcích občas objevují. Jako sankce pro nespolupracující osoby bylo nejčastěji použito vyhození ze školy v případě studentů nebo ztráta zaměstnání a zařazení na horší pozici u zaměstnanců, někdy ale StB proti těmto lidem zdánlivě nekonala nic.
Pokud nešlo o klíčový kontakt, bylo v někdy už v plánu verbovky předem určeno, že v případě odmítnutí spolupráce bude dotyčnému pouze předložen k podpisu závazek o mlčenlivosti a nebude dále perzekuován, protože je možnost, že v budoucnu bude znovu kontaktován a o spolupráci požádán.
Někdy sami orgánové uznali, že vytipovaný informátor nebyl vhodně zvolen – věčná obava z dekonspirace často zmařila plno spoluprací a informátoři, pracující pod tlakem a ve strachu z odhalení, zatíženi výčitkami svědomí, nebývali velkým zdrojem hodnotných informací.
Ani taková spolupráce však ze strany StB nebyla pokládána za neúspěšnou. Je nutné uvědomit si, že jednou podepsaný závazek spolupráce znamenal pro StB věčný závazek. V případě, že se informátor přestěhoval, změnil zaměstnání, navázal nějaké zajímavé kontakty, měl být služebně vyslán do zahraničí atd. – hned se příslušníci připomněli a aktivní spolupráci opět obnovili.
obnovení spolupráce
Nespěchali. Budovali pavučinu, ve které měl být dříve či později každý.
Zdroje: Archiv bezpečnostních složek
