Jak esenbák sháněl bony od Václava Havla

Srpen roku 1976 Václav Havel trávil s manželkou Olgou na jejich chalupě na Hrádečku na Trutnovsku. Letní dny na venkově s ním sdíleli i jeho věrní nohsledi - operativci z okresního oddělení StB v Trutnově, kteří evidovali všechny návštěvy, které za Havlovými na chalupu přijížděly. A tak věnovali zaslouženou pozornost i u nás ne zcela běžnému vozu značky Renault s trutnovskou poznávací značkou, ve kterém seděli dva neznámí muži. Auto zastavilo před brankou, oba muži vystoupili a zeptali se Olgy Havlové, která zrovna byla na dvorku, jestli je doma pan Havel. Manželka Havla zavolala, pánové s ním krátce pohovořili a odjeli. Operativci po prověření zjistili, že automobil patří jistému místnímu občanovi, Stanislavovi K., který v seznamu Havlových kontaktů nikdy nefiguroval, i dali se do prověřování.

Několik dnů na to Stanislava K. potkal jeho známý esenbák z trutnovského dopravního inspektorátu a přátelsky se ho vyptával, jestlipak ví, že poznávací značka jeho vozu je vedena na Bezpečnosti kvůli návštěvě u Havla. Stanislav si ve své naivitě myslel, že jde o nějaký vtip, ale pro jistotu zavolal dalšímu svému známému, přímo podporučíkovi StB z Trutnova, kterého znal z dětství. Ten mu pochopitelně zapřel, že by se jakékoliv podobné údaje evidovaly, načež se Stanislav podivil – řekl, že u Havla skutečně byl spolu s kamarádem Josefem V. - a co čert nechtěl, také policistou - Josef byl zaměstnancem hospodářské kriminálky z Trutnova.

V tu chvíli se okamžitě se rozjelo vyšetřování. Kromě toho, že Václav Havel byl sám o sobě pro StB osobou zvláštního zájmu, měli místní operativci právě rozpracovanou akci s názvem Mercedes, která s Havlem částečně souvisela. V nedalekých Arnultovicích měl totiž nelegální autodílnu jistý pan Bohuslav B., který byl machr na opravu zahraničních vozů, zvláště Mercedesů. Měl dobré kontakty a kromě oprav uměl sehnat potřebné součástky. Spravoval automobily nejen Havlovi, ale i řadě prominentních policistů a funkcionářů z celé ČR, kteří měli, jak se zdá, vozy značky Mercedes ve velké oblibě. Protože u něj občas docházelo ke kontaktům mezi policisty a Václavem Havlem i jinými „závadovými“ osobami, kdy se tam náhodně setkávali jako zákazníci autoopravny, stal se opravář objektem velkého zájmu StB, která se snažila jeho podnikání zamezit. Nepodařilo se jim však přesvědčit žádného z jeho zákazníků, aby přiznali, že za opravu vozu platili. Všichni, prominenti i disidenti, shodně tvrdili, že ten hodný pán jim auta opravuje zdarma (nechtěli se samozřejmě připravit o tak dobrého opraváře – třídní boj byl pro tuto chvíli evidentně zapomenut).

A v této situaci, kdy místním estébákům nadřízení z Prahy myli hlavu za to, že se jim nedaří zlikvidovat autoopravnu, kde se možná vyzrazují státní tajemství, se za Václavem Havlem vydá v nezjištěné záležitosti příslušník SNB až domů!

Josef a Stanislav byli okamžitě vyslýcháni, ale operativcům brzy spadl kámen ze srdce. Věc se totiž měla takto: Oba kamarádi byli velcí automobiloví fanoušci. Stanislav si nedávno koupil v autobazaru vůz Renault 6 TL, ale jeho snem byla Simca 1501 z Tuzexu. Za svůj Renault mohl dostat cca 10.000 bonů, ale to na Simcu nestačilo. Potřeboval tedy sehnat další bony a tip dostal od jednoho místního zedníka, který mu prozradil, že bony občas kupuje právě u Václava Havla. Oba kamarádi věděli jen to, že to je nějaký spisovatel, který má nedaleko chalupu, ani Josef jako policista prý nic netušil o tom, jakou pozornost tomuto pánovi věnuje StB, a tak se za ním jednoho dne vydali, aby dojednali nákup větší částky bonů. Josef, aby prospěl kamarádovi, se hned Havlovi představil jako příslušník SNB, aby se Havel nebál, že ho chtějí nějak ošidit. Václav Havel s nimi vlídně promluvil, zalitoval, že momentálně žádné bony nemá, ale že na podzim možná nějaké dostane, ať se potom pánové klidně staví. Musel se asi dobře bavit, ale dekorum udržel.

I když státní tajemství zřejmě byla zachráněna, návštěvu mladých mužů u Václava Havla prošetřovala i Inspekce Ministerstva vnitra a o výsledku se nechával informoval sám ministr vnitra Obzina.

Nakonec se potvrdilo, že nešlo ani o vyzrazování státních tajemství, ani že by Václav Havel z naivního policisty tahal jakékoliv informace o práci Veřejné bezpečnosti. Návštěva Josefa V. u Havla byla vyhodnocena jako čistá hloupost a neinformovanost a byla postižena pouze příslušnými kázeňskými opatřeními.

A příslušníkům SNB - a speciálně těm, kteří vlastnili vozy Mercedes - bylo důrazně doporučeno, aby si automobily nechali opravovat pouze v oficiálních opravnách.

„Absurdní divadlo do té doby u nás bylo vlastně divadlem realistickým, protože doba byla ještě absurdnější“. (Václav Havel)

Použitý zdroj: Archiv bezpečnostních složek