Článek
Nařízení od počátku čelilo organizovanému odporu řady politických stran, většinou z pravého politického spektra.
Přesto se i díky tlaku a informační kampani nevládních organizací a podpory evropských obyvatel (petici na podporu nařízení o obnově přírody podepsalo přes 1 milión občanů EU) podařilo tento zákon protlačit Evropským parlamentem. Prošlo však jen oslabené znění původního návrhu. Kompromisní návrh dohodly všechny tři hlavní rozhodovací složky EU – Rada, Komise i zástupci Parlamentu. Toto znění pak schválil výraznou většinou Evropský parlament a zbýval poslední krok – finální souhlas Rady (tedy zástupců členských států). Obvykle to bývá jen formalita, tady se však vše zadrhlo. Od podpory zákona ucuklo Maďarsko, a nepodařilo se přesvědčit žádný další stát, aby tento výpadek nahradil. Zákon tak visí ve vzduchu, a zda se ho nakonec podaří schválit, to je krajně nejisté.
Přesto neskládáme ruce v klíně. Naše cíle jsou obsaženy i ve schválené Strategii biodiverzity EU do roku 2030, což je sice hůře vymahatelný dokument, nicméně i tak lze na něm stavět. V každém případě, řeky ani stromy nedáme!
Proč je pro nás tento zákon tak důležitý? Přes poměrně silnou ochranu v zákonech se stav evropské přírody nadále zhoršuje. Začíná být stále jasnější, že nestačí pouze chránit to, co máme (a co je stále víc pod tlakem lidských aktivit), ale musíme stav přírody a krajiny zlepšovat všude, kde je to možné. Arnika se zabývá zejména zlepšením stavu řek a říční krajiny a lepší ochranou stromů. Proto nás zajímají hlavně ty části zákona, ve které jsou stanoveny cíle pro ochranu řek a stromů. Proti těmto dvěma částím zákona totiž po dlouhou dobu nikdo nic nenamítal, aktuálně však padají pod stůl spolu s celý Nařízením i tyto plánované cíle v oblasti ochrany říční krajiny a stromů.
Pozice České republiky k tomu zákonu je stále stejná – podporujeme jej. Za to lze Ministerstvo životního prostředí jen ocenit. K přípravě národních plánů obnovy už vznikly expertní skupiny, ve kterých pracuje i Arnika.
Podívejme se blíže na hlavní závazky v oblasti zlepšení stavu řek a říční krajiny a lepší ochrany stromů, zejména ve městech a obcích:
- Zákon navrhuje obnovu volně tekoucích řek na území EU v celkové délce 25 000 km. Obnova volně tekoucích řek je ambicióznější a přesněji definovaný cíl než pouhá revitalizace. Znamená totiž nejen přírodě bližší úpravu koryta, ale i odstranění (nikoliv jen zprůchodnění) příčných překážek a opevnění břehů, obnovení kontaktu říčních a nivních vod, a zajištění přirozené dynamiky průtoků a rozlivů a transportu sedimentů. Na Českou republiku by dle odhadu z celkového množství připadlo celkem 800 km. Vzhledem k celkové délce naší říční sítě (necelých 100 000 km) to není mnoho, přesto by to znamenalo významné urychlení a zkvalitnění revitalizačních a renaturačních projektů v ČR. Dnes totiž revitalizujeme jen řádově jednotky kilometrů ročně, a ne vždy lze tyto akce považovat za obnovení volně tekoucí řeky ve smyslu připravovaného zákona.
- Podle zákona mají členské státy zajistit, aby nedocházelo k žádné čisté ztrátě celkové plochy sídelní zeleně a korunového zápoje sídelní zeleně. Má dojít k růstu celkové vnitrostátní plochy sídelní zeleně, mimo jiné i začleněním sídelní zeleně do budov a infrastruktury. Má být dosaženo rostoucího trendu korunového zápoje sídelní zeleně, přičemž tento trend se má měřit každých šest let, dokud není dosaženo uspokojivé úrovně. Nastavení tzv. uspokojivé úrovně pro sídelní zeleň a pro korunový zápoj sídelní zeleně bude věcí každého členského státu a má proběhnout prostřednictvím otevřeného procesu a posouzení na základě nejnovějších vědeckých poznatků.
- Zároveň má dojít k zmapování oblasti sídelních ekosystémů ve městech i předměstích, což si můžeme představit jako koncepční práci, která konečně zachytí stav a rozsah zelených ploch ve městech (nikoliv jen jednotlivých stromů, i když ani to ještě není ve všech městech standardem), které mají význam pro zdravé prostředí a zmírňování dopadů klimatické změny, a na kterých mají šanci růst vzrostlé stromy. Logicky by tyto plochy měly hrát významnou roli v územním plánování a v plánech péče o zeleň každého města. Nemělo by být možné je zastavět či zabetonovat.
- Kromě toho je v návrhu zákona závazek, že do roku 2030 se na úrovni Unie vysadí nejméně tři miliardy dalších stromů. Výsadby mají být založeny zejména na udržitelném zalesňování, výsadbě stromů v zemědělské krajině a rozšiřování sídelní zeleně.
17. června se koná zasedání Rady EU pro životní prostředí, kde se očekává případné konečné hlasování o zákoně. Budeme přírodě držet palce společně?
