Článek
Klíčové návrhy však narazily na odpor států, jako jsou Rusko a Saúdská Arábie, jež patří mezi hlavní producenty plastů a jejich surovin, což jednání výrazně ztížilo. A jak viděl jednání Jindřich Petrlík z Arniky, jediný zástupce české občanské společnosti, který se jej zúčastnil?
V noci z neděle na pondělí, tedy 2. prosince, zhruba kolem třetí bylo odročeno vyjednávání globální plastové úmluvy. Státy se nedokázaly dohodnout na celkem zásadních věcech, takže finální dohoda vyžaduje další vyjednávání. Blok států těžících ropu podpořený hlavními producenty plastů a chemických látek, které se do nich přidávají, v podstatě zamezil tomu, aby vzniknul finální text nové globální úmluvy o plastech. Saudská Arábie hned v úvodu jednání zpochybnila dokonce i mnoha vědeckými studiemi potvrzený fakt, že mikroplasty škodí lidskému zdraví.
Skupina států, která si říká „like minded“, v podstatě po celou dobu vyjednávání o nové úmluvě tvrdí, že s výrobou plastů a jejich používáním, ani s jejich množstvím není problém. Ten podle nich vzniká až poté, co se stanou odpadem a chtějí úmluvu omezit na plastový odpad a o tom tvrdí, že je vhodné ho zpracovat technologiemi, jež se nazývají chemická recyklace. O žádnou recyklaci však většinou nakonec nejde, protože vznikají jen suroviny, které se používají jako paliva, ať už do spalovacích motorů anebo pro výrobu energie, jde tedy v podstatě o spalovny plastových odpadů. Ani u těchto technologií však nechtějí řešit jejich emise. Článek o emisích a únicích toxických látek navrhla „like minded“ skupina vyškrtnout.
Chvíli to na jednání v Pusanu vypadalo, že projde okleštěná úmluva podle představ naftového a plastového průmyslu. Tomu se však postavila „High Ambition Coalition“, tedy skupina 85 států, jež prosazuje úmluvu omezující již samotné množství výroby plastů, chemické látky, které se do nich přidávají i emise, které vznikají po celou dobu životnosti plastů od kolébky v petrochemickém průmyslu až po hrob například na skládkách anebo ve spalovnách.
„Like minded“ koalice složená ze zemí jako Saudská Arábie, Irán, Rusko, Čína, Indie, arabské státy či Malajsie se během jednání zaštiťovala demokratičností procesu a prosazovala také, aby se v rámci úmluvy rozhodovalo konsensem, což se stále více stává Achillovou patou procesů v rámci OSN. Věci se přizpůsobují „nejslabšímu“ článku, tedy nejméně pokrokovému, protože ten většinou blokuje dohodu. High Ambition Coalition naopak navrhuje, aby se po vyčerpání možností dohody konsensem mohlo rozhodnout hlasováním. Je to důležité, protože například při návrhu na omezení určité látky se většinou nepodaří dosáhnout dohody konsensem, což známe z jednání Rotterdamské úmluvy, která na svůj seznam kontrolovaných látek už víc jak desetiletí prosazuje azbest, ale vždycky narazí na pár zemí, které schválení zablokují. Mimochodem, nejhlasitější je v tomto případě opět Rusko.
Celý proces vyjednávání úmluvy o plastech také provázela další nemoc mezinárodních úmluv o životním prostředí z posledních let: naprosté ignorování hlasu občanské společnosti. Pro pozorovatele zastupující občanské nevládní organizace zůstaly dveře vyjednávacích rozhovorů zavřené. Jediným místem, kde byl jejich hlas slyšet tak byla místnost vyčleněná pro novináře, kde se konaly tiskové konference. Zvláštní bylo, že se do ní uchýlily i státy, které chtějí plastovou úmluvu pokrokovou, a ne bezzubý kus papíru. Bylo zajímavé pozorovat i to, jak v podstatě musely převzít taktiku občanských protestů. Při závěrečném jednání představitelka Rwandy, která přečetla závěrečnou řeč jménem „High Ambition Coalition“, vyzvala přítomné delegáty, kteří podporují plnohodnotnou a pokrokovou plastovou úmluvu, aby povstali a ukázali tak sílu, jakou představují. To vyvolalo bouřlivý potlesk byl to jeden z mála radostných momentů nočního jednání v korejském Pusanu.
A jak je na tom Česká republika? Evropská unie, jejíž jsme členskou zemí, je součástí High Ambition Coalition. Jsou v ní však i jednotlivé státy EU. Mimo jiné například také Bulharsko nebo Rumunsko. Českou republiku však budeme na seznamu hledat marně. Že by drápky firem jako Spolana Neratovice, Unipetrol Litvínov anebo DEZA Valašské Meziříčí? Ty všechny patří k průmyslu vydělávajícímu na produkci plastů a znečišťujícímu kvůli tomu významně naše životní prostředí. Povídejte se například do žebříčků největších znečišťovatelů, které Arnika každoročně sestavuje podle dat ohlášených do Integrovaného registru znečišťování. A aby byl výčet úplný, musíme zmínit také firmu Ervo Industry Technology, která na našem území provozuje pilotní proces chemické recyklace produkující tekutý ropný produkt určený k energetickému využití. Tato firma se honosila tím, že má svojí technologii stavět mimo jiné i v některém z arabských států.