Článek
Nařízení o obnově přírody, pokud by bylo evropskými institucemi schváleno, by přineslo zlepšení hospodaření na zemědělské půdě, lepší péči o chráněná území, zvýšení rozlohy chráněných území na souši i na moři a v neposlední řadě zpřírodnění desítek tisíc kilometrů vodních toků.
Tyto cíle jsou obsaženy už ve Strategii Evropské unie pro ochranu biodiverzity, která nevzbudila větší pozornost, proti novému nařízení se přesto zvedla vlna odporu zejména konzervativních a ultrapravicových poslanců. Návrh prozatím odmítl parlamentní Výbor pro zemědělství a těsně (o jeden hlas) i Výbor pro rybářství. První skutečně zásadní rozhodování se však očekává 15. června 2023 ve Výboru pro životní prostředí a podle předběžných odhadů je výsledek velmi nejistý.
Proč je tato právní norma tak důležitá?
Proč nařízení podpořit, je zřejmé. Obnova přírody může přispět k řešení mnoha problémů, které nás v této chvíli sužují. Především jde o klimatickou změnu. Přirozené ekosystémy pohlcují a ukládají mnohem více atmosférického uhlíku než ekosystémy degradované lidskou činností. Obnova řek a říčních niv je zase nejlepší prostředek pro prevenci škod působených povodněmi a suchem. Přirozené lesy lépe odolávají přemnoženým škůdcům, klimatickým extrémům i lesním požárům. A nemůžeme zapomenout ani na opylovače – nejen včely, ale i divoce žijící druhy, kterým také stále více chybí místo k životu.
Jaké argumenty však používají odpůrci nařízení?
Osou této argumentace je, že nové nařízení žádá příliš mnoho od farmářů, kteří již nyní zápasí se stoupajícími náklady a důsledky válečného konfliktu na Ukrajině. Nové nařízení prý dokonce ohrožuje potravinovou bezpečnost zemí Evropské unie. Kampaň vedená zejména konzervativními evropskými stranami sdruženými ve frakci EPP však přináší i další, často už zcela od reality odtržená tvrzení. Nové nařízení prý zlikviduje celé vesnice, zastaví rozvoj obnovitelných zdrojů a sníží zemědělskou produkci natolik, že bude hrozit globální hlad.
A jak to tedy je?
Obnova přírody však samozřejmě neznamená zákaz ekonomických aktivit včetně udržitelného zemědělství – rozhodně to neznamená všude vyhlásit přísné rezervace. Zkušenosti se zaváděním soustavy Natura 2000 naopak ukazují, že zachování a péče o přírodu ekonomické příležitosti vytváří – od ekoturistiky až po vyhledávané lokální produkty, které se mohou pyšnit značkami původu z ekologicky čistých oblastí. S podobnými tvrzeními konzervativní lobby je v rozporu i fakt, že řada velkých firem i komerčních sdružení naopak vydala prohlášení, kterými návrh nařízení podporuje. A pokud jde o potravinovou bezpečnost, existuje řada vědecky ověřených faktů, že největší hrozbou je právě ztráta biodiverzity, degradace půdy, znečištění chemickými látkami apod.
Leccos proto naznačuje, že odpor proti obnově přírody, je součástí politické strategie pravicových a populistických stran, které chtějí v příštích volbách stavět na ideologické kritice Zeleného údělu a odmítání veškerých regulačních zásahů do ekonomiky, které mají za cíl ochranu životního prostředí, spotřebitelů a zdraví lidí. V zájmu nás všech proto je, aby tento falešný narativ neuspěl – udělejme prosím vše pro to, aby se k největšímu počtu lidí dostala skutečná, vědecky ověřená fakta o tom, co příroda pro nás všechny dělá a co bude dělat v ještě větší míře, pokud jí to dovolíme.
Ing. Vlastimil Karlík, spolek Arnika
