Článek
Na emise do ovzduší je v případě spaloven dlouhodobě zaměřena většina pozornosti. Díky tomu došlo v minulosti ke zlepšení systémů čištění spalin. Pouze část z nich je však i v současné době měřena dlouhodobě (kontinuálně).
Proč jednorázové měření nestačí?
Kovy, rtuť nebo dioxiny se v emisích ze spaloven odpadů sledují pouze jednorázově, po dobu několika hodin ročně. To může odpovídat desetinám procent celkové provozní doby zařízení. Přitom právě tyto hodnoty pak slouží jako základ pro výpočet množství emisí těchto látek za celý rok. Řada zahraničních studií přitom ukazuje, že daleko průkaznější než jednorázové měření emisí dioxinů či rtuti je jejich měření pomocí dlouhodobého odběru vzorků (semikontinuální nebo kontinuální měření).
V některých zemích je tento způsob kontroly uzákoněn jako povinný. Mezi lety 1999 a 2000 byl semikontinuální systém měření emisí dioxinů použit pro spalovny komunálního odpadu (a později i pro spalovny nebezpečných odpadů) v Belgii. Tento příklad následovala v roce 2010 také Francie [1].
Jednorázové měření emisí dioxinů nemůže zachytit například výkyvy v období najíždění spalovny po odstávkách, jak se ukázalo v moderní nizozemské spalovně v Harlingenu [2] - skutečné emise byly ve skutečnosti vyšší, než měla spalovna povoleno a než kolik vykazovala na základě krátkodobých měření. Odhalil to právě dlouhodobější odběr vzorků systémem AMESA.
Provozovatelé spaloven nemusí sledovat ani rakovinotvorné látky
Kromě dioxinů se ve stejné spalovně sledovaly také emise PFAS (perfluorovaných a polyfluorovaných látek), konkrétně PFOS a PFOA, což žádná současná česká legislativa nevyžaduje a rovněž nestanovuje pro tuto skupinu látek žádný emisní limit.
PFAS jsou všudypřítomné v životním prostředí [3] a mnoho studií je považuje za látky, které mohou způsobovat rakovinu. Konkrétně jsou spojovány s rakovinou ledvin, vaječníků, varlat a prostaty. Některé PFAS snižují plodnost u žen nebo zvyšují rizika vysokého krevního tlaku v těhotenství či nižší porodní váhy novorozenců. Mohou také poškozovat imunitní systém. Spalovny tyto látky uvolňují bez kontroly přímo do životního prostředí. Podobně jako jiné perzistentní organické látky, které v přírodě dlouho přetrvávají, se pak PFAS dostávají skrze životní prostředí až do lidského potravního řetězce [4].
V prosinci 2020 byly na mnoha místech ve švýcarském Lausanne zaznamenány vysoké́ koncentrace dioxinů v půdě. Tyto hodnoty byly srovnatelné s koncentracemi naměřenými ve znečištěné lokalitě Spolany Neratovice. Nejpravděpodobnějším zdrojem znečištění je bývalá místní spalovna komunálního odpadu [5]. Z hodnocených scénářů vyplynulo, že konzumace slepičích vajec zde vypěstovaných může vést ke koncentraci dioxinů v krvi v hodnotě, která je o řád vyšší, než jsou obvyklé hodnoty.
Podobná situace nastala i v Maincy, ve Francii, kde tým vědců vedený Belgičankou Catherine Pirard zjistil zvýšené koncentrace dioxinů v půdě, v tuku slepic i ve vejcích, v nichž byly 15× vyšší, než byl v té době platný evropský limit [6].
Emise neunikají jen z komína
Vedle emisí sledovaných na výstupu ze zařízení (z komína) mohou některé látky unikat i jinými cestami. Tyto emise se označují jako fugitivní. Může se jednat o pevné částice s navázanými toxickými látkami. Některé unikající organické látky mohou být zdrojem zápachu v okolí zařízení. Účinek pevných částic závisí na jejich velikosti, ty nejmenší pronikají až hluboko do plic. Jsou spojovány s astmatem, sníženou funkcí plic a dalšími dýchacími potížemi, poruchami srdeční činnosti a nadměrnou úmrtností [8]. Limit pro koncentraci pevných částic ve venkovním ovzduší je v ČR méně přísný, než doporučuje WHO. Ta při jejich výpočtu vychází z epidemiologických studií [9].
V čínském Wuhanu vedlo skladování popílku ze spalovny na dvoře tohoto zařízení ke kontaminaci vajec z domácích chovů v okolí spalovny nejen chlorovanými, ale i bromovanými dioxiny, které mají podobné účinky jako jejich chlorované protějšky [7].
K negativním vlivům na ovzduší přispívají rovněž emise z dopravy, z největší části se jedná o auta dovážející odpad, ale do spaloven musejí být transportovány například i pomocné chemikálie. Dochází tak k emisím pevných částic, benzenu, benzo[a]pyrenu, oxidu uhelnatého, uhličitého a oxidů dusíku, přičemž benzen, benzo[a]pyren a pevné částice jsou podle IARC (Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny) klasifikovány jako karcinogeny.
I přes poměrně přísný emisní limit pro dioxiny do ovzduší (0,1 ng TEQ/m3) byly v roce 2015 spalovny odpadů zodpovědné za 19 % emisí dioxinů do ovzduší v EU-28 [10]. Bromované dioxiny nemají dosud stanovený emisní limit pro spalování odpadů a v pevných zbytcích, ve kterých končí těchto látek nejvíce, se nesledují vůbec. PFAS se v současné době nesledují ani v emisích do ovzduší, ani v pevných zbytcích.
Co s tím?
Škodlivé látky uvolňované spalovnami odpadů představují vážnou hrozbu pro životní prostředí a lidské zdraví. Přestože existují emisní limity a některé kontrolní mechanismy, v monitorování těchto škodlivých látek stále existují zásadní nedostatky. Jednorázová měření emisí nejsou dostatečně informativní a nemohou zachytit potenciální výkyvy, ke kterým během provozu spaloven běžně dochází.
Důležitým krokem by byl přechod k dlouhodobému, kontinuálnímu monitorování emisí, které by umožnilo lépe kontrolovat uvolňování škodlivých látek a zlepšit ochranu životního prostředí. Důležité je také zdůraznit, že některé látky, jako PFAS, nejsou v současné legislativě dostatečně regulovány, a jejich emise by tak měly být pečlivě monitorovány a omezeny.
Celkově je třeba, abychom si uvědomili vážnost situace související s chemickými látkami uvolňovanými při spalování odpadů a přijali opatření k lepší kontrole jejich emisí. Bez toho může dojít k vážným následkům pro životní prostředí, živočichy a lidské zdraví.
