Článek
Evropa tak riskuje, že si nechá ujet vlak, který s velkou slávou sama pomohla rozjet a který jí měl zajistit globální prvenství. Debata, která se v posledních měsících vede v kuloárech Evropské unie, působí jako z absurdního dramatu. Na jedné straně stojí léta příprav, expertní práce a budování komplexního systému pro reportování udržitelnosti firem (směrnice CSRD), který měl z Evropy udělat lídra v transparentnosti a zelených financích. Na druhé straně je náhlý politický tlak na „zjednodušení“ a odložení klíčových částí této legislativy. A zatímco EU váhá, Peking neztrácí čas.
V květnu 2024 vydalo čínské ministerstvo financí vlastní návrh standardů pro reporting udržitelnosti (China Sustainability Disclosure Standards – CSDS). Tyto standardy nejsou jen nějakou vágní kopií; jsou nápadně podobné evropskému modelu a mezinárodním standardům (ISSB), na kterých se EU také podílela. Cíl Pekingu je krystalicky jasný: uvést klíčové čínské firmy do souladu s globálními trendy, přilákat masivní zelené investice, které svět potřebuje, a posílit svou reputaci na světových trzích. Čína pochopila to, na co někteří v Evropě zapomínají: transparentnost v udržitelnosti není břemeno, ale strategická výhoda.
Sonja Haider, vedoucí oddělení udržitelných financí v organizaci ChemSec, která bojuje proti toxickému znečištění, k tomu trefně poznamenává: „Krátký čínský dokument používá velmi jasný jazyk, je mnohem jednodušší než tisíce stránek evropských předpisů.“ Čínská administrativa navíc klade důraz na to, aby reporty byly srozumitelné pro laiky, komplexní a umožnily snadné srovnání mezi podniky. Tedy vše, o co se snažila i EU, ale v přehlednější a přímočařejší formě. Paradox je dokonalý. Evropa, která stvořila nejpokročilejší rámec, nyní zvažuje ústupky, zatímco její největší ekonomický rival přebírá její nejlepší nápady a implementuje je rychleji a s větším strategickým klidem.
Evropský průmysl, investoři i banky chtějí jasná pravidla
Možná by se zdálo, že evropské firmy budou snahám o zmírnění regulací tleskat. Opak je však pravdou. Od února 2024, kdy Evropská komise představila návrhy na odložení sektorových standardů a zvýšení prahů pro povinný reporting, se zvedla vlna odporu právě z řad těch, kterých se to nejvíce týká.
Velké podniky a finanční instituce vnímají CSRD jako klíčový nástroj pro svou konkurenceschopnost. Velký průzkum mezi německými společnostmi ukázal, že většina z nich vidí robustní pravidla udržitelnosti jako konkurenční výhodu pro evropské výrobce v globálním měřítku. Proč? Protože jim poskytují jasný a jednotný rámec, který oceňují jejich obchodní partneři a především investoři.
Právě investoři požadují transparentnost nejhlasitěji. Více než 200 finančních institucí, které dohromady spravují aktiva v ohromující hodnotě 6,6 bilionu eur, vyzvalo Evropskou komisi, aby „zachovala integritu a ambice“ celého systému. Jejich argument je jednoduchý: bez jasných, povinných a srovnatelných dat o dopadech firem na životní prostředí a společnost nemohou zodpovědně investovat a správně oceňovat rizika.
Stejně tak se ozvaly i podnikatelské organizace. Několik významných byznysových asociací a investorů označilo navrhované změny za „naprosto kontraproduktivní“. Firmy již do přípravy na CSRD investovaly obrovské prostředky a čas. Vyškolily zaměstnance, zavedly nové procesy sběru dat a připravily své systémy. Měnit pravidla uprostřed hry pro ně neznamená úlevu, ale chaos, nejistotu a zmařené úsilí. Jednotná pravidla napříč EU pro ně navíc představují zjednodušení oproti hrozícímu scénáři, kdy by si každý členský stát začal vytvářet vlastní, mírně odlišné požadavky.
Politici a lobbisté odtržení od reality trhu
Pokud tedy firmy i investoři chtějí pravidla zachovat, kdo a proč tlačí na jejich oslabení? Fakta ukazují na znepokojivý nesoulad mezi postoji velkých korporací a tím, co prosazují jejich průmyslové lobbistické skupiny a někteří politici.
Nedávný výzkum odhalil, že velké evropské podniky podporují zelenou politiku EU mnohem více než jejich vlastní lobbisté. Boj proti regulacím je tak spíše ideologicky motivovaný projekt, vedený úzkou skupinou politiků a lobbistů, kteří často argumentují ochranou malých a středních podniků. Tyto argumenty jsou však liché – původní směrnice CSRD se na většinu těchto podniků vůbec nevztahuje a jejím cílem bylo naopak zjednodušit reporting pro ty větší, které už dnes čelí stovkám různých dotazů od bank a odběratelů. Odpor ignoruje racionální hlasy z trhu volající po stabilitě a předvídatelnosti.
Proč zahazovat náskok, který jsme si pracně vybudovali?
Evropa stála u zrodu globálního hnutí za udržitelné a odpovědné podnikání. Vybudovala si robustní systém, který jí dával unikátní náskok a příležitost stát se tvůrcem globálních pravidel hry. Tisíce firem a finančních institucí již investovaly v dobré víře, že novým požadavkům vyhoví a získají tím výhodu.
Pokud nyní Evropa začne svůj vlastní závazek oslabovat, nejenže promarní tyto obrovské investice, ale především dobrovolně přenechá vůdčí pozici a konkurenční výhodu zemím, jako je Čína. Ta je připravena zaujmout místo lídra, nastavit vlastní standardy a přitáhnout kapitál, který bude hledat transparentní a stabilní prostředí. EU by se z role tvůrce standardů přesunula do role toho, kdo je bude muset v budoucnu přijímat od jiných.
„EU má stále příležitost udávat tón. Tím, že se budeme držet kurzu v oblasti reportování udržitelnosti, můžeme firmám poskytnout srozumitelnost, podpořit inovace a utvářet globální standardy – spíše než na ně jen pasivně reagovat,“ vysvětluje Sonja Haider.
Je nejvyšší čas, aby si evropští lídři uvědomili, že v této partii nejde o byrokratické ústupky, ale o udržení strategické pozice Evropy ve 21. století. Oslabení reportování udržitelnosti by nebylo vítězstvím pro byznys, ale strategickou prohrou pro celou evropskou ekonomiku a její budoucí globální vliv.
