Článek
Nejde však o pouhé přetahování o slovíčka v mezinárodním dokumentu. Je to střet dvou nesmiřitelných světů. Na jedné straně stojí vědecké důkazy o drtivých dopadech plastů a koalice ambiciózních států, které chtějí problém skutečně řešit. Na straně druhé je mocná lobby států těžících ropu a petrochemického průmyslu, která se snaží jakoukoli smysluplnou dohodu zablokovat. A jak vědecké studie dokládají, v sázce je mnohem víc než jen čisté pláže.
Přetékající vana a léčba rakoviny
Současnou situaci na jednáních trefně popisuje příměr, který na místě použil zástupce české organizace Arnika Jindřich Petrlík: „Při přetékající vaně je třeba nejprve zastavit vodu a teprve potom řešit potopu.“ Přesně o to se vede hlavní spor. Zatímco většina rozvojových zemí Afriky, Asie a Latinské Ameriky, podporovaná Evropou, požaduje, aby úmluva omezila samotnou výrobu primárních plastů a zakázala nejtoxičtější chemické látky v nich, koalice „podobně smýšlejících zemí“ – v čele se Saudskou Arábií, Ruskem, Íránem a Kuvajtem, k nimž se nově přidaly i Spojené státy – něco takového tvrdě odmítá. Trvají na tom, že úmluva se má zabývat výhradně odpady, tedy až tím, co z přetékající vany vyteklo. „Navrhují léčit bolest způsobenou rakovinou, ale ne rakovinu samotnou,“ dodává Petrlík. Jejich cílem je zachovat status quo, protože jak ukazuje aktuální studie v časopisu The Lancet, více než 98 % plastů se vyrábí z fosilních paliv a petrochemický průmysl v nich vidí záchranu v době, kdy svět omezuje spalování fosilních paliv pro energii.
Tato blokační taktika má i konkrétní procedurální podobu. Klíčová jednání se stále častěji přesouvají do uzavřených „neformálních“ skupin, kam je pozorovatelům z řad vědců a nevládních organizací odepřen přístup. Mezinárodní síť pro eliminaci znečištění (IPEN), která má na místě na šedesát zástupců, proti tomuto postupu ostře protestovala v otevřeném dopise. „Jak se jednání blíží ke kritické fázi, pozorovatelé jsou redukováni na diváky,“ píší v něm spolupředsedkyně IPENu, Pamela Miller a Yuyun Ismawati. Je to paradoxní situace: v sálech, kde se rozhoduje o tématu s tak obrovským dopadem na zdraví, jsou umlčováni ti, kteří přinášejí nezávislá vědecká data a hlas komunit nejvíce zasažených znečištěním.
Co diplomaté (ne)chtějí vidět: Vědecká fakta o plastové pandemii
Proč je tak klíčové omezit právě výrobu? Protože čísla jsou neúprosná. Globální produkce plastů explodovala z 2 megatun v roce 1950 na 475 megatun v roce 2022 a bez zásahu má do roku 2060 dosáhnout 1200 megatun. Polovina všech plastů v historii byla vyrobena od roku 2010 a jen méně než 10 % se jich přitom kdy podařilo zrecyklovat. Tvrzení, že se z krize můžeme „prorecyklovat“, je nebezpečný mýtus.
Již zmíněná studie v The Lancet jasně prokazuje, že plasty poškozují lidské zdraví v každé fázi svého životního cyklu. Vše začíná již při výrobě, kdy těžba a zpracování fosilních paliv uvolňuje toxické látky, které způsobují vyšší výskyt astmatu, leukémie a dalších nemocí u lidí žijících v blízkosti továren. Během používání se pak z plastů uvolňuje koktejl více než 16 000 různých chemických látek, přičemž u drtivé většiny z nich chybí veřejně dostupná data o jejich nebezpečnosti. Tyto látky, včetně ftalátů, bisfenolů a „věčných chemických látek“ PFAS, prokazatelně narušují hormonální systém, poškozují orgány a způsobují řadu civilizačních chorob, jako je rakovina, cukrovka či kardiovaskulární onemocnění. Zvláště ohrožené jsou děti, u nichž mohou tyto látky způsobit nevratné poškození vývoje mozku, snížení imunity a zvýšené riziko rakoviny v dospělosti. Celkové zdravotní náklady a ztráty na produktivitě způsobené plasty přesahují 1,5 bilionu dolarů ročně. Ani jako odpad nepřestávají být hrozbou. Plasty se v přírodě nerozkládají, ale fragmentují na mikro- a nanoplasty (MNP), které byly nalezeny v lidské krvi, mozku, plicích, a dokonce i v placentě a mateřském mléce. Tyto částice navíc mohou sloužit jako nosiče pro jiné toxiny a patogenní bakterie, čímž přispívají k šíření odolnosti vůči antibiotikům.
Budoucnost se píše teď
Jednání v Ženevě jsou tedy bitvou o to, zda mezinárodní společenství přizná váhu těmto vědeckým faktům, nebo podlehne tlaku průmyslu, který na zdravotní krizi profituje. Přijetí slabé úmluvy, která se zaměří jen na odpad, by bylo Pyrrhovým vítězstvím. Bylo by to jako podepsat dohodu o nutnosti stavět více nemocnic pro kuřáky, ale zároveň odmítnout jakkoli omezit prodej cigaret.
Světoví lídři musí najít odvahu a zastavit přetékající vanu u zdroje. To znamená přijmout právně závazné cíle na omezení výroby plastů, zakázat nejnebezpečnější chemické látky a podpořit bezpečné, netoxické a znovupoužitelné alternativy. Cokoliv menšího bude jen odsunutím problému a zradou na zdraví současných i budoucích generací, které koalice blokujících států tak cynicky bere jako své rukojmí.
