Článek
Ministerstvo dopravy totiž zatím nadále rozdává plnými hrstmi peníze na přípravu staveb pro nákladní vodní dopravu – jez u Děčína, plavební stupeň Přelouč a neopustilo ani myšlenku na přístav v Bohumíně nebo Ostravě a splavnění Odry k polským hranicím.
Občas se spor o tyto stavby stále ještě prezentuje jako spor mezi ekonomikou a ekologií. Nic nemůže být vzdálenější od pravdy. Tyto záměry totiž nejen že opravdu směřují k poškození přírody, ale z ekonomického hlediska jsou navíc přímo katastrofálně nevýhodné. Proč?
Vodní cesty jsou drahé a nemohou konkurovat ostatním formám dopravy
Za prvé, Labe ani Odra nejsou konkurenceschopnými vodními cestami. Rozsáhlé úseky i mimo naši republiku na těchto řekách mají podmínky, které ekonomickou nákladní dopravu po velkou část roku neumožňují. A klimatická změna s dlouhými obdobími sucha tento problém jenom zhoršují. Čeští rejdaři se proto z Labe už dávno přesunuli na dunajsko-rýnskou vodní cestu, kde si ještě mohou vydělat třeba i na nové lodě, které zoufale potřebují.
Za druhé, podél obou řek vede železnice, která náklady přepraví rychleji, ekologičtěji a adresněji. A ke krajině je mnohem šetrnější. Z vody by většinu nákladů bylo nutné znovu překládat na vlaky nebo kamióny se všemi dodatečnými náklady a zdržením, které to přináší.
Z analýzy plavebních podmínek na českém i německém Labi vyplynulo, že by stavba za nejméně 7 miliard korun přinesla zvýšení využitelné plavební hloubky v ročním průměru pouze o 7 cm, a to ještě většinou v období, kdy to není zapotřebí. Je-li vody málo, je jí totiž málo i v navazujících německých úsecích, a lodě by stejně plout nemohly.
Aby se zvýšila splavnost Odry na ekonomicky efektivní úroveň, bylo by nutné na polské straně postavit cca 30 přehrad a zkanalizovat stovky kilometrů dnes přírodě blízkého toku. Náklady by byly astronomické a ekologické škody nevyčíslitelné.
Důvod investic? Výhodné zakázky!
Proč tedy ministerstvo dopravy přidává další miliony, k již utracené miliardě na přípravu těchto projektů? Snad si můžeme dovolit trochu zaspekulovat.
V minulosti se už několikrát mluvilo o možných úsporách vyplývajících ze zrušení Ředitelství vodních cest a převedení jeho agendy na příslušný odbor ministerstva. Jedním z hlavních argumentů byla právě nutnost připravit a realizovat splavňovací projekty.
U vodních cest je mezinárodními smlouvami zajištěno, že jejich úpravy a údržba je plně hrazena ze státního rozpočtu. Jde tedy i o nemalé zakázky ze státního rozpočtu.
A navíc – zastánci vodní dopravy dobře vědí, že na Labi ani pro český úsek jeden jez nepostačí. Zlomí-li odpor zejména státní i nestátní ochrany přírody jednou, otevřou se jim dveře pro další a další projekty, další a další výhodné zakázky.
Ing. Vlastimil Karlík, organizace Arnika
