Článek
V zimě roku 1684 se na zamrzlé Temži v Londýně konaly trhy, divadelní představení i hospody. Lidé se procházeli po řece, kde dnes plují lodě. Pro současníka jde o téměř nepředstavitelný obraz. Pro obyvatele raného novověku však podobné výjevy nebyly zcela výjimečné. Evropa tehdy procházela obdobím, které dnes označujeme jako malou dobu ledovou.
Název může být poněkud zavádějící. Nešlo totiž o skutečnou dobu ledovou ani o několik století nepřetržitého mrazu. Šlo o dlouhé období klimatické nestability, které zasáhlo evropskou společnost, hospodářství i každodenní život mnohem více než si dnes většina lidí uvědomuje.
Nebyl to však první výkyv, klima v Evropě se v průběhu dějin měnilo opakovaně. Období relativně příznivého klimatu za časů Římské říše vystřídalo v pozdní antice ochlazení, které se časově překrývá s obdobím velkých společenských otřesů a stěhování národů. Přibližně mezi 10. a 13. stoletím následovalo takzvané středověké klimatické optimum. Vikingové tehdy osídlili Grónsko a zemědělství prosperovalo i v oblastech, kde by to později bylo obtížné. Od 14. století se však klima začalo postupně ochlazovat a Evropa vstoupila do období známého jako malá doba ledová. Nešlo o náhlou katastrofu, ale o dlouhodobý proces provázený častějšími výkyvy počasí, postupem horských ledovců a opakovanými neúrodami.
Rekonstrukce vývoje globálních teplot za posledních přibližně 2000 let. Graf zachycuje období římského klimatického optima, pozdně antické malé doby ledové, středověkého klimatického optima, malé doby ledové a následné oteplování v moderní době.
Chladnější svět
Přesné časové vymezení malé doby ledové není mezi odborníky zcela jednotné. Většina badatelů ji však klade přibližně mezi 14. a polovinu 19. století. Teploty byly v průměru asi o půl až jeden stupeň Celsia nižší než ve 20. století. Na první pohled se to nemusí zdát mnoho. V zemědělské společnosti závislé na úrodě však i relativně malé změny mohly mít dalekosáhlé důsledky: mohly znamenat rozdíl mezi dobrou sklizní a hladomorem.
Příčiny ochlazení byly pravděpodobně kombinací několika faktorů. Svou roli sehrála zvýšená vulkanická aktivita, období nižší sluneční aktivity i změny v oceánské a atmosférické cirkulaci. Výsledkem nebyla jen nižší teplota, ale především větší nestabilita počasí.
A právě v tom spočíval největší problém.
Nešlo jen o mráz
Když se řekne malá doba ledová, mnoho lidí si představí dlouhé zasněžené zimy a zamrzlé řeky. Taková představa však zachycuje jen část skutečnosti.
Evropa zažívala kruté zimy, ale také mimořádně deštivá léta, ničivé povodně, neobvyklé sněhové bouře, sesuvy půdy i období sucha. V některých oblastech se střídaly extrémy tak rychle, že se na ně zemědělci nedokázali připravit.
Zamrzlá Benátská laguna během mimořádně chladné zimy roku 1708. Obraz zachycuje vzácnou situaci, kdy led pokryl vody kolem Benátek, města obvykle spojovaného s mírným středomořským klimatem. Podobné události patří k nejvýraznějším projevům malé doby ledové v Evropě.
Dopady malé doby ledové se navíc v jednotlivých částech Evropy lišily. V Alpách postupující ledovce pohlcovaly horské pastviny a ohrožovaly vesnice. V Nizozemsku a severní Evropě se zamrzlé vodní cesty staly součástí každodenního života a dodnes je připomínají slavné zimní obrazy nizozemských mistrů. Ve Středomoří byly častější prudké deště a ničivé povodně, ale také období sucha. Ve střední Evropě představovaly největší problém opakované neúrody způsobené kombinací chladných a deštivých let. Například na přelomu 16. a 17. století objevila série chladných a deštivých let, která komplikovala sklizeň. Řeky se častěji vylévaly z břehů a záplavy ničily pole i cesty.
Právě klimatická nestabilita zasahovala hospodářství mnohem silněji než samotný pokles průměrných teplot. Současný výzkum ukazuje, že malá doba ledová nebyla jednotným obdobím chladu. Spíše šlo o éru zvýšené klimatické nejistoty, během níž byly extrémní výkyvy počasí častější než dříve.
Počasí, které bylo po staletí základem zemědělského rytmu, se stávalo stále méně spolehlivým.
Důsledky klimatických výkyvů se neomezovaly pouze na zemědělství. Ve střední Evropě přinášely častější povodně a ledové zátarasy také problémy s dopravou a zásobováním. Například právě v době, kdy Vídeň čelila osmanské hrozbě a budovala rozsáhlý systém opevnění, komplikovaly povodně a změny dunajských ramen zásobování města i vojenskou infrastrukturu. Ve Vídni mezi lety 1547 a 1572 opakovaně ničily mosty přes Dunaj mimořádné záplavy a nahromaděné kry. Řeka měnila své koryto natolik výrazně, že bylo nutné mosty přesouvat, budovat nové cesty a investovat obrovské prostředky do vodních staveb. Pro obyvatele raného novověku tak klimatické výkyvy nepředstavovaly jen otázku počasí, ale i každodenní problém obchodu, dopravy a bezpečnosti. Klima tak ovlivňovalo nejen život obyčejných lidí, ale nepřímo i obranu habsburské monarchie.
Malá doba ledová zasahovala i do vysoké politiky. Například v 16. a 17. století vedly evropské mocnosti téměř nepřetržité války a armády byly závislé na místní krajině mnohem více než dnes. Když přišly deště, rozvodnily se řeky nebo selhala úroda, nebyli ohroženi jen sedláci, ale i vojáci. Špatné počasí mohlo zkomplikovat zásobování, zpomalit přesuny vojsk a prodloužit obléhání. Někteří historici proto považují klima za jeden z nenápadných faktorů, které ovlivňovaly dějiny raného novověku stejně jako rozhodnutí panovníků a vojevůdců.
Když úroda rozhodovala o životě
Dnešní Evropan může špatnou sklizeň v jedné oblasti snadno nahradit dovozem z jiné části světa. V tehdejší době však byla situace zcela odlišná.
Život většiny obyvatel závisel přímo na místní sklizni. Pokud několik týdnů pršelo v nevhodnou dobu, mohla být úroda zničena. Pozdní jarní mrazy dokázaly poškodit obilí i ovocné stromy. Dlouhotrvající deště mohly zabránit sklizni nebo způsobit hnilobu zásob. Pokud deště znemožnily sklizeň, následoval nedostatek potravin.
Jeden špatný rok ještě nemusel znamenat katastrofu. Dva nebo tři za sebou už ano.
Právě taková situace nastala ve střední Evropě na počátku 70. let 18. století. Série nepříznivých let způsobila opakované neúrody a v některých regionech vedla k vážným hospodářským a sociálním problémům. Historici Christian Pfister a Rudolf Brázdil upozorňují, že tehdejší společnosti byly vůči podobným klimatickým šokům mnohem zranitelnější než dnes.
Následky přitom nebyly omezeny pouze na venkov. Nedostatek obilí vedl k růstu cen, zhoršování životních podmínek a často také ke zvýšené úmrtnosti. Podvýživa oslabovala organismus a usnadňovala šíření nemocí. Badatelé proto poukazují na to, že období malé doby ledové bylo také obdobím hladomorů, epidemií a opakovaných krizí.
Led na Temži a hladové bouře
Trh na zamrzlé Temži v Londýně během mimořádně tuhé zimy let 1683–1684. Na ledě vznikly stánky, hostince i místa pro zábavu. Podobné „Frost Fairs“ patří k nejznámějším symbolům malé doby ledové v Evropě.
Jedním z nejznámějších symbolů malé doby ledové se stala zamrzlá Temže. Během zvláště chladných zim se na jejím povrchu konaly takzvané Frost Fairs – ledové trhy. Prodávalo se zde jídlo, alkohol i různé suvenýry. Návštěvníci se bavili na místě, kde dnes proudí jedna z nejdůležitějších evropských řek.
Romantické obrazy zimních slavností však představují jen jednu stránku příběhu.
Stejné období přinášelo také hlad, chudobu a sociální nepokoje. Když ceny potravin prudce rostly, obyvatelé měst reagovali protesty. V Anglii i ve Francii se objevovaly takzvané „chlebové bouře“, při nichž lidé žádali dostupnější ceny základních potravin.
Vědci se shodují na tom, že klimatické výkyvy samy o sobě revoluce nezpůsobily. Mohly však vytvářet tlak, který zhoršoval již existující problémy.
Proč se to děje?
Dnes máme meteorology, klimatology a satelity. Tehdy však Evropané nic takového neměli.
Přesto se snažili změnám počasí porozumět.
Když přicházely neúrody, povodně nebo mimořádně tuhé zimy, hledali vysvětlení. Kroniky často popisují mimořádné povodně, krupobití nebo dlouhá období deště jako znamení božího hněvu. Katastrofy byly vykládány jako trest za hříchy společnosti nebo jako varování před blížícími se pohromami.
Po celé Evropě se konala prosebná procesí a zvláštní bohoslužby. Někde se lidé modlili za déšť, jinde za jeho ustání. Městské rady i církevní autority organizovaly veřejná pokání a modlitby v naději, že se počasí umoudří.
Pro člověka raného novověku nebylo počasí jen přírodním jevem. Bylo součástí morálního a náboženského řádu světa.
Hledání viníků
Alegorie moru, války a hladu od Maartena de Vose a Jana Sadelera z konce 16. století. Současníci často vnímali epidemie, neúrody a válečné konflikty jako součást jedné velké krize.
Když lidé nerozumí příčinám katastrofy, často hledají konkrétní viníky.
Ani Evropa tehdy nebyla výjimkou.
Historici dnes diskutují o tom, do jaké míry mohly opakované klimatické krize přispět k atmosféře strachu a nejistoty, která provázela vrchol čarodějnických procesů v 16. a 17. století. Přímou souvislost mezi ochlazením a pronásledováním údajných čarodějnic nelze prokázat. Je však zřejmé, že období neúrod, nemocí a hospodářských problémů vytvářela prostředí, v němž lidé hledali odpovědi na otázky, které tehdejší věda nedokázala zodpovědět.
Kroniky té doby jsou plné zpráv o neobvyklých úkazech na obloze, podivném počasí a znameních, která lidé považovali za předzvěst budoucích neštěstí.
Ve světě bez moderní vědy nebylo hledání nadpřirozených příčin ničím neobvyklým.
Klima nebylo osud
Přesto by bylo chybou představovat si malou dobu ledovou jako období všeobecného úpadku.
Možná nejzajímavější zjištění moderního výzkumu se týkají odolnosti společností.
Stejné počasí nemělo všude stejné následky. Některé regiony zvládaly krizové roky relativně dobře, jiné mnohem hůře. Rozhodující nebyla pouze teplota nebo množství srážek, ale také fungování trhu, zásobování, kvalita správy a schopnost reagovat na mimořádné situace.
Lovci se vracejí z neúspěšného lovu zasněženou krajinou, zatímco pod nimi lidé bruslí a baví se na zamrzlých rybnících. Obraz Pietera Bruegela staršího z roku 1565 patří k nejslavnějším vyobrazením zimy v evropském umění a bývá spojován s obdobím malé doby ledové.
Moderní badatelé proto stále častěji zdůrazňují pojem sociální zranitelnosti. Klimatická událost sama o sobě nemusí vést ke katastrofě. O tom, zda se špatný rok promění v hladomor, rozhoduje také společnost, která mu čelí.
Právě v tom je příběh malé doby ledové překvapivě aktuální.
Neukazuje pouze to, jaké bylo počasí před několika staletími. Připomíná také, že klimatické změny nikdy nepůsobí ve vzduchoprázdnu. Vždy se setkávají s ekonomikou, politikou a lidskými rozhodnutími.
Malá doba ledová nebyla obdobím nepřetržitého chladu ani evropskou apokalypsou. Byla však obdobím zvýšené klimatické nejistoty. Obdobím, kdy počasí ovlivňovalo ceny chleba, podobu krajiny, náboženské představy i každodenní život obyčejných lidí.
Proto se toto období jeví mimořádně zajímavé. Nejen jako kapitola klimatických dějin, ale jako příběh evropské společnosti, která se musela vyrovnat s měnícím se světem, jemuž přestávala rozumět.
Použité zdroje:
AZEVEDO PEREIRA, Olegário Nelson; BASTOS, Maria Rosário. The „Little Ice Age“ in Europe – Particularly Portugal (An Attempt at a Synthesis). Academia Letters, 2021.
BAGI, Zoltán. A folyóvíz, a csapadék és az áradások mint a hadakozást befolyásoló tényezők a tizenöt éves háború időszakában.
PFISTER, Christian; BRÁZDIL, Rudolf. Social Vulnerability to Climate in the “Little Ice Age”: An Example from Central Europe in the Early 1770s. Climate of the Past Discussions, 2006.
SONNLECHNER, Christoph; HOHENSINNER, Severin; HAIDVOGL, Gertrud. Floods, fights and a fluid river: the Viennese Danube in the sixteenth century. Water History. 2013, roč. 5, č. 2, s. 173–194.
YIOU, Pascal et al. Continental Atmospheric Circulation over Europe during the Little Ice Age Inferred from Grape Harvest Dates. Climate of the Past, 2012.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mal%C3%A1_doba_ledov%C3%A1
