Článek
Ahoj lidi, tak jsem se rozhodla napsat článek o tom, co jsem prožila v posledním týdnu, rozhodla jsem se, že svou návštěvou poctím pracovnici kladenského OSPODu, jméno zmiňovat nebudu, jelikož ti, co četli moje předchozí články a viděli video z trestního řízení, tak vědí, o kterou pracovnici se jedná.
Jak jistě víte, návštěvy OSPODu probíhají tak, že na toho rodiče, který je pro ně „nepohodlný“ je pohlíženo jako na špatného i kdyby nevím co. Takže na úvod, byla jsem u dvou znalců v rámci trestního řízení, kteří o mě napsali, že nemám sklony k agresi a že jsem milující matka. V psychologickém vyšetření metodou OTIS mi bylo zjištěno verbální IQ 125.
Pro představu – to je pásmo populačního nadprůměru, háček je v tom, že mám i ADHD, takže když můj mozek něco vyhodnotí jako nudné, nebo nepodstatné, tak si to nezapamatuje, prostě selektivní paměť. Takže ano, jsem inteligentní, ale jen na to co chci a když chci.
Co z toho plyne, můžete být inteligentní jak chcete, ale v boji s OSPODem, je to k ničemu. Můžete mít v posudku stokrát, že nejste agresivní, ale pokud jste pro OSPOD nepohodlní vždy si najdou něco čím Vás utlouct.
Aneb jak říká lidová moudrost, kdo chce psa bít vždy si najde něco co k tomu použít, ať je to třeba, hůl, klacek a nebo i noviny, či spis plný tvrzení, která byla u trestního soudu smetena ze stolu jako nepodložená, můžete mít stokrát pravdu, ale stejně po stoprvé uslyšíte, že jí nemáte.
Dále sem napíšu, takovou perličku, paní z OSPODu Kladno řekla:
Pan soudce není nad náma, ale řeší úplně jinou oblast. (Myslela trestního soudce). Nade mnou je možná ten soudce, kterej je v opatrovnickým řízení, ale v trestním určitě ne.
Řekla mi to v kontextu, když jsem nadhodila, že trestní soudce označil její tvrzení, za přemrštěná a nepodložená.
Zastavte se a přečtěte si to znovu. Státní úřednice mi do očí řekla, že rozsudek trestního soudu, který ji usvědčil z uvádění nepodložených a přemrštěných tvrzení, pro ni není závazný. Dále si všimněte si i toho slůvka „možná“ u opatrovnického soudce.
Takže dále, přišla jsem tam, no dostat se ke slovu nebylo snadné, stále mi říkali, že postrádám nadhled a sebereflexi, když jsem pak měla prostor, abych se vyjádřila, tak jsem věcně konstatovala, že tvrzení pracovnice o deformaci tváří vlivem ochablých kousacích svalů byla soudcem trestního soudu označena jako subjektivní, nepodložená a přemrštěná, za tuto větu jsem byla odměněna konstatováním reality z úst pracovnice, že jsem obviněna z ohrožování výchovy, ano je to sice tak, ale slovy mého obhájce, v dovolání napsal, že nejdříve jsem byla podezřelá z týrání, posléze jsem krajským soudem byla zproštěna obvinění z týrání a ponechali mi ohrožování výchovy, kterým bylo to, že jsem s dětmi nechodila k ortopedovi a nedostatečně komunikovala se školou, ano nechodila jsem na třídní schůzky, ale proč taky, když vše podstatné mi učitelka napsala emailem a nebo jsem to viděla ve školní aplikaci?
Ačkoliv na lékařskou péči svých dětí mám důkazy v podobě výpisu VZP od jejich narození do doby odebrání. Když jsem zjistila, že takhle s pracovnicí nehnu, zmínila jsem svrab v dětském domově.
O svrabu jsem se dozvěděla z výpisu VZP, no bylo mi řečeno, že je to v těchto zařízeních běžné, že se děti nakazí svrabem a že péče v dětském domově je v pohodě, takže léčit se více jak půl roku se svrabem je vlastně v pohodě podle OSPODu, ale kdyby se jím nakazil v mojí péči, tak je oheň na střeše a budu označena za „špindíru“, stačí, že mi vyčetly, že děti měli vši, v době kdy mi je odebrali. Přitom vši jsou méně závažnější než svrab, dle mě je to ukázka dvojího metru.
Přišla jsem na OSPOD v 8:30, šla jsem tam z toho důvodu, že u soudu, kde jsem žádala navrácení svých rodičovských práv bylo řečeno, pracovnicí OSPODu, že matka postrádá nadhled a sebereflexi, doufala jsem, že mi to bude vysvětleno a že mi v zájmu sanace rodiny pomohou, místo toho jsem si vyslechla, že oni jednali správně, ačkoliv jsem byla obvinění z týrání zproštěna.
Když jsem chtěla od OSPODu pomoc, abych získala nadhled a sebereflexi, aby mi teda domluvili psychoterapeuta, tak mě jen odkázali kam se obrátit, zaúkolovali mě, že si mám sehnat někoho kam budu chodit 1× týdně po dobu půl roku a pak teprve budou uvažovat o tom, že mi umožní kontakt s dětmi.
Jen tak mezi námi takhle se nechovají ani k otcům obviněným z domácího násilí a násilí na dětech, které bylo prokázáno.
Dále je v protokolu z jednání v samostatném odstavci napsaná tato věta:
Matka byla poučena o tom, že děti X a Y si nepřejí, aby zveřejňovala jejich fotografie z doby její péče a jejich příběh medializovala.
Matka byla poučena o tom, že je v zájmu jejích dětí, aby toto nečinila, neboť digitální stopa je nesmazatelná.
Možná si říkáte, proč píšu tedy tento článek, popravdě, tento článek není příběhem mých dětí, ale poukazuje na absurditu OSPODu, jelikož ano podepsala jsem, že nebudu zveřejňovat příběh a fotky dětí z dob mojí péče, je to sice právně nevymahatelné, ale dobře stejně o svých dvou starších dětech jsem napsala už vše, hlavně můj podpis se nevztahuje na to co jsem již sdílela v době před podpisem, takže jsem povinna to smazat.
Dále se můj podpis nevztahuje na to, že nebudu zveřejňovat jak probíhala komunikace s OSPODem a co napsali do protokolu.
Ten článek, jsem napsala proto, aby vyšla pravda najevo a rodiče so se bojí nebo mají podobnou, nebo totožnou zkušenost a vidí v mých článcích svůj případ, aby se nebáli o tom psát a i kdyby o tom nenapsali, alespoň ví, že v tom nejsou sami.
