Článek
Odchodem papeže Františka během Velikonoc nastalo v katolické církvi období zvané sede vacante – prázdný papežský stolec. Tento čas slouží jako příprava na volbu nového duchovního vůdce. Mezi nejvážnější kandidáty patří sedmašedesátiletý filipínský kardinál Luis Antonio Tagle, bývalý arcibiskup Manily a současný vysoce postavený vatikánský diplomat, který je často označován jako „asijský František“. Výsledek volby rozhodne, zda se katolická církev vydá dál po progresivní cestě, kterou představoval zesnulý papež, nebo se vrátí k hodnotám zastávaným jeho předchůdcem, Benediktem XVI.
Tagle pochází z Filipín – největší katolické země Asie, kde se ke katolické víře hlásí přes 80 % obyvatel. Filipíny se tak řadí mezi tři země s největší katolickou populací na světě – po Brazílii a Mexiku.
Katolická církev zde hraje klíčovou roli nejen duchovní, ale i společenskou a politickou. Ovlivňuje vzdělávání, zdravotnictví, charitativní činnost a morální témata. Filipínská církev je známá svou vitalitou – bohoslužby jsou emocionální, sborové, hojně navštěvované celými rodinami, často i s aktivní účastí dětí. Tisíce filipínských duchovních dnes působí v diasporách po celém světě.
Tagle tuto vitalitu zosobňuje. Narodil se 21. června 1957 v Imusu, nedaleko Manily. Knězem se stal v roce 1982 a od té doby získal rozsáhlé pastorační i administrativní zkušenosti – nejprve jako biskup v Imusu, později jako arcibiskup v Manile. Kardinálem ho jmenoval papež Benedikt XVI. v roce 2012. Mezi lety 2015 až 2022 vedl organizaci Caritas Internationalis, konfederaci více než 160 katolických charit po celém světě. Je znám jako podporovatel reformní linie papeže Františka – zasazuje se o inkluzi, otevřenost a sociální spravedlnost. Je charismatický, jazykově zdatný, mediálně schopný a zároveň považovaný za člověka hluboké duchovnosti a empatie. Mluví srozumitelným a přístupným jazykem, apeluje na solidaritu s chudými, migranty i marginalizovanými skupinami.
Zároveň však zůstává teologicky konzervativní – drží se tradičních postojů k manželství, kněžství i bioetickým otázkám. Jeho slabinou může být nižší známost v Evropě a nedostatek zkušeností s tamním sekularismem. Někteří mu vyčítají i určitou nerozhodnost.
Zvolení papeže z Asie by bylo historickým precedentem. Z dosavadních 266 papežů jich 60 % pocházelo z Itálie. Přesto ti nejstarší nebyli Italové, neboť křesťanství se šířilo z Blízkého východu, a vůbec první papež, svatý Petr, pocházel z Galileje (dnešní Izrael). Podle katolické tradice jej Ježíš ustanovil hlavou církve slovy: „Ty jsi Petr (řecky *Petros* – kámen, skála) a na té skále zbuduji svou církev.“
V moderní době byli papežové mimo Evropu výjimkou. Prvním neevropským papežem se stal až František, původem z Argentiny. A tak sázkové kanceláře mezi favority současné volby řadí i italského kardinála Pietra Parolina, současného vatikánského státního sekretáře. Přesto i na Apeninském poloostrově platí obdoba českého přísloví neříkej hop, dokud nepřeskočíš. V tamní verzi zní: „Kdo vstupuje do konkláve jako papež, odchází z něj jako kardinál.“
Pavel Zvolánek, publicista a průvodce v jihovýchodní Asii
Článek jsme původně uveřejnili na serveru Asiaskop, kde se věnujeme dalším tématům z oblasti Asie.
