Článek
Ještě před třiceti lety byla Čína rozvojovou zemí levné pracovní síly a masové výroby pro západní trhy, s ekonomikou menší než Itálie. Dnes je technologickou supervelmocí, která si brousí zuby na prvenství mezi největšími ekonomikami světa a jednoznačného konkurenta doposud dominantního Západu. Rychlý růst však odhaluje i strukturální slabiny, podkopávající její vzestup.
Pokud si chcete představit obrovskou dynamiku rozvoje Číny, věřte, že tato země jen během let 2011 až 2013 podle uznávaného kanadsko-českého profesora Václava Smila spotřebovala stejné množství cementu, jako Spojené státy za celé 20. století. Klíčovou oblastí čínské dominance je dnes průmysl a jeho inovace. Tento největší výrobce elektromobilů, solárů, legovaných ocelí, cementu či baterií už nemusí řešit masovou produkci, nýbrž zvládnutí celého výrobního řetězce a kontrolu inovací, co nejrychleji uváděných do života.
Čína má nejhustší vysokorychlostní železnici a je největším hráčem v jádru i obnovitelných zdrojích. Kontroluje 80 % světové výroby solárů, 60 % větrných turbín a podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) bude v roce 2030 mít podíl celých 60 % na globálním růstu energie vyrobené z obnovitelných zdrojů.
Užívá klíčové výhody centrálního plánování, státních investic a silné infrastruktury k realizaci projektů, jaké na demokratickém Západě blokují občanské spolky, zájmové skupiny a arogantní byrokracie. Příkladem je otevírání továren na čipy či baterie či obří energetická díla jako například přehrada Tři soutěsky a chystaná přehrada v kaňonu tibetské řeky Yarlung Tsangpo (jejíž střední tok je u nás znám jako indická Brahmaputra).
Co Číně trvá měsíce, táhne se v EU nebo USA roky. A to je možná nejmarkantnější rozdíl těchto dvou světů. Ostatně stačí se podívat, s jakou těžkopádností a dlouholetým výhledem dnešní západní země včetně nás řeší tak klíčové otázky, jako je vlastní bezpečnost nebo výroba energií.
Masivní data pro umělou inteligenci
V oblasti umělé inteligence (AI) má Čína 47 % špičkových vývojářů a 50 % patentů, a tak do roku 2030, kdy podle Morgan Stanley čínský AI trh dojde hodnoty 140 miliard dolarů, plánuje být světovým lídrem.
Technologický náskok Západu v základním výzkumu (např. americké modely GPT nebo Gemini) dohání Čína v aplikaci a škálování. V zemi s 1,4 miliardy obyvatel, kde ochrana soukromí ustupuje veřejnému zajmu, má AI přístup k datům v rozsahu, o jakém západní vývojáři jen sní. To umožňuje trénovat robustní modely a rychle zavádět AI do dopravy, bezpečnosti, logistiky či vzdělávání.
Přes embargo na pokročilé čipy vyvíjejí DeepSeek, Alibaba Qwen3 či MiniMax modely, konkurující americké špičce. Předními hráči AI průmyslu jsou dál startupy zvané „Šest tygrů“ (Zhipu, Moonshot, MiniMax, Baichuan, StepFun, 01.AI). Firmy Baidu, Alibaba, Huawei, SenseTime či iFlyTek investují do vývoje miliardy juanů, a i přes sankce Západu si drží silné pozice a růst. Například Baidu loni oznámilo vlastní jazykový model Ernie 4.0, srovnatelný s předchozími generacemi západních jazykových modelů.
Závislost i dominance
Čína ale současně zůstává výrazně závislá právě na Západu, zejména v polovodičích. Importuje přes 50 % základních technologií a 80 % klíčových součástek. Přes 90 % čipů užívaných v Číně je importováno nebo vyrobeno doma zahraničními investory. Čínská soběstačnost v čipech je tak jen 16 %, přestože vláda investovala do jejich výzkumu a výroby 150 miliard dolarů.
V elektromobilitě už Čína Západ předběhla. Vozy BYD, Nio, XPeng nebo Geely jsou velmi konkurenční cenou i inovacemi. BYD už předloni předstihl Teslu a je první na globálním trhu, kde Čína kontroluje téměř 70 %. V roce 2024 vyvezla 6,41 milionu vozidel s ročním nárůstem 23 %. Na nejpříznivějším norském trhu mají čínské automobilky přes 20 modelů.
Čína má nejkomplexnější dodavatelský řetězec pokud jde o výrobu baterií, od těžby lithia přes zpracování, až po výrobu článků. Giganti CATL a BYD dnes zásobují většinu světa. Zatímco EU teprve plánuje první „gigafactory“, Čína už jich desítky provozuje.
Kritické suroviny
Země produkuje 60 % světových vzácných zemin, ale kontroluje téměř 90 % jejich rafinace. Tím má na tyto klíčové materiály pro moderní technologie kvazi monopol. Ovlivňuje jím globální dodavatelské řetězce elektromobilů, větrných turbín, solárů a zbrojního průmyslu, čímž může vyvažovat zejména blokování vývozu čipů ze strany USA a EU.
Geopolitickou pákou na americké čipové embargo tak je čínské zpřísnění regulace vývozu vzácných zemin, prohlášených v roce 2024 za vlastnictví státu s cílem „zajištění národní bezpečnosti zdrojů a průmyslu“. Bez západního vybavení (zejména nizozemské ASML) však Čína zatím nedokáže vyrábět špičkové čipy pod 7nm. I přes pokroky Huawei s čipy Kirin je tak stále silně závislá na zahraničních technologiích.
Dlouhodobý růst však brzdí demografická krize. Populace je již za zlomem, klesá porodnost, společnost stárne a tenčí se pracovní síla. Trend, který lze těžko změnit. Dovoz zahraničních pracovníků hatí myšlenkové stereotypy, podobné těm japonským a korejským, a následná drakonická legislativa s vysokými nároky. Alternativou se někomu jeví robotizace, podle Oxford Economics nasadí Čína v roce 2030 robotů hned 14 milionů. Při nynější nezaměstnanosti mladých to však přináší další otázky.
Důvěra investorů a trhů je po pandemii, válkách a nástupu Trumpa nízká. Čínské státní zásahy proti rozpínavým Big Tech kolosům jako Ant Group nebo Didi zahraniční investory dál znejistily. Některé západní firmy Čínu opouštějí jak pro nátlak USA, tak pro nedostatek transparentnosti.
Vystačí si Čína bez Západu?
Čína je největší spotřebitelský trh světa s 1,4 miliardou lidí s HDP na hlavu nad 10 tisíc dolarů. Rozsahem může překonat největší americký trh do roku 2034. Čínská střední třída má 400 milionů lidí a do roku 2030 vyroste na 480 milionů. Tato gigantická spotřebitelská základna dává čínským firmám výhodu při škálování inovací a testování nových produktů. Přesto bude Čína stárnout a to může být pro její budoucí růst bodem zlomu.
Přes snahu o posílení domácí spotřeby zůstává země i dnes závislá na exportu. Domácí spotřeba tvoří jen 40 % HDP, zatímco průměr zemí OECD je 60 %. Poptávka zůstává slabá, spotřební ceny loni vzrostly jen o 0,2 %. Dluh domácností výrazně vzrostl a spotřebitelská důvěra klesla. Trh nemovitostí, tvořící 70 % bohatství domácností, čelí dlouhodobé krizi. Rostou deflační tlaky, zejména v cenách výrobců. Toto a nejistota v zaměstnanosti vedou čínské spotřebitele k šetření. A to není pro růst domácí spotřeby dobrá tendence.
Strukturální ekonomické problémy
Čínská ekonomika trpí strukturální nerovnováhou. Podle některých odhadů zpomalil loňský růst HDP na 2,8 %, výrazně pod oficiálními skoro 5 %. Investicemi řízený růst asi dosáhl svého vrcholu a finanční systém již nemůže generovat stejné tempo úvěrové expanze jako v minulé dekádě.
Také v energii a surovinách výrazně závisí na dovozu. Využívá přes polovinu světové spotřeby uhlí a navzdory investicím do obnovitelných zdrojů zůstává dovozcem energie, což je z hlediska každého státu i bezpečnostní riziko.
Problémy s komerčními inovacemi
Věci nejsou pokaždé tak, jak se jeví. Čína sice od roku 2011 podává nejvíce patentových přihlášek, ale poměr výzkumu převedeného do komerčních aplikací je jen 15 %, zatímco v pokročilých ekonomikách 30 %. Čínské firmy daly na výzkum a vývoj pouze 0,92 % celkových příjmů, jen polovinu průměru vyspělých zemí.
Ale i největší trh spotřebitelů k testování nových technologií, včetně AI, mobilních plateb, online vzdělávání nebo smart city konceptů stále potřebuje západní know-how, značky a přístup na zahraniční trhy. I proto zvolil Peking politiku „dvojí cirkulace“, tedy podporu rozvoje domácího trhu a zároveň i zahraničního obchodu a spolupráce.
Čínská ekonomická a technologická supervelmoc má strategii a kapacitu být hlavním hráčem 21. století. Západu skutečně v mnoha sektorech ujíždí, zejména efektivnější výrobou a některými inovacemi, ale stále zůstává závislá na světové ekonomice v jiných klíčových oblastech.
Jejími velkými slabinami jsou demografický vývoj, produkce pokročilých čipů nebo nedůvěra investorů. Země čelí strukturálním výzvám v podobě slabé domácí spotřeby, technologické závislosti a problémů s komerčními inovacemi.
Západ má stále navrch v oblasti kreativity, právního prostředí, otevřenosti i některých špičkových technologií. Budoucnost tak nebude o tom, kdo „vyhraje“, ale kdo se lépe adaptuje a dokáže spolupracovat i v době geopolitického napětí, i přes hrozby a sýčkování ideologů. Západ i Čína jsou na sobě totiž stále ještě velmi závislí. A to je vlastně dobrá zpráva.
Vít Vojta, sinolog a právník
Článek vyšel 28.7.2025 ve zkrácené podobě jako komentář pro deník MF Dnes a vydali jsme ho také na webu Asiaskop.cz, kde se věnujeme i dalším tématům spojeným s děním v Asii.
