Článek
Slovensko, Bahamy nebo třeba Vietnam. Tento zdánlivě nesourodý soubor států spojují české válečné hroby, nacházející se na jejich území. Pro ty, kteří vnímají domácí armádní tradici výhradně pohledem mnichovské kapitulace, může být překvapením, že Češi se, nejen v Evropě, zapojili do všech významných konfliktů - od válek s Turky, napoleonských, třicetileté i dvou světových v minulém století. O míře vojenské angažovanosti našich předků svědčí i skutečnost, že jejich ostatky se nacházejí v pěti desítkách zemí.
Na stopu českého vojáka narazíte po celém světě, včetně Filipín, kam minulý týden zamířila delegace vedená ministryní obrany Janou Černochovou, aby v rámci oslav 80. výročí osvobození Manily připomněla český podíl na těchto událostech. Během druhé světové války se zde po boku domácích a amerických vojáků proti postupující japonské invazi postavilo 14 českých dobrovolníků, z nichž sedm se konce bojů nedočkalo.
„Budu vždy usilovat, abychom těmto lidem nikdy nepřestali říkat slova díků. Je to memento i pro dnešní dobu a další generace. Poznání, že Češi bojovali a to, že zkratkovité teze o tom, jak nemáme hrdiny, nejsou pravdivé,“ uvedla během své návštěvy na Filipínách ministryně Černochová.
Na ministerstvu obrany bylo před dvěma lety v rámci odboru pro válečné veterány a válečné hroby zřízeno samostatné oddělení, jehož zásadním úkolem je vedení detailní a unikátní centrální evidence. V ní se aktuálně nachází 38 368 válečných hrobů na území České republiky a dalších 3 894 ve 49 zemích po celém světě, zejména na Slovensku, ale také například v bývalých sovětských středoasijských republikách nebo právě na Filipínách. Časově její rozsah není nijak omezený, nejstarší záznamy se vztahují k bitvě na Moravském poli v roce 1278, nejmladší pak zahrnují novodobé zahraniční mise.
Za válečný hrob je považované místo s ostatky osob, které zahynuly v důsledku aktivní účasti v konfliktu či zajetí nebo i pietní lokalita připomínající tyto oběti. Odbor ministerstva obrany nové přírůstky vyhledává především v různých archivech, matrikách i literatuře. Na toto pátrání navazuje práce v terénu. Potvrzené výsledky jsou pak zaneseny do centrální evidence, která je přístupná i široké veřejnosti. Nejde však pouze o akademickou činnost určenou pro úzký okruh odborníků, nýbrž o součást tzv. pomníkové diplomacie, která má napomoci rozvoji českých zahraničních vztahů a také domácímu byznysu. Ministryni Černochovu tak na její cestě, zahrnující mimo Filipín i Indonésii, doprovázela skupina podnikatelů z obranného průmyslu.
„Dějiny a byznys se mohou jevit jako dvě zcela odlišné sféry, ale ve skutečnosti se často prolínají. Sdílené hodnoty, respekt k minulosti a budování důvěry otevírají dveře nejen diplomatům, ale i podnikatelům. Místní lidé totiž chtějí spolupracovat s někým, kdo jejich zemi jen tak neopustí, ale má k ní i nějaké historické vazby,“ říká Michal Wasserbauer, který v Asii podnikatelsky působí již více než patnáct let a v Indonésii vede krajanský spolek Bohemindo.
Pomníková diplomacie využívá historických, převážně tragických událostí k prosazování zahraničněpolitických cílů. „Jedná se o komplexní obor, kterému minulost slouží k utváření budoucnosti mezinárodních vztahů. Státy a politické skupiny se tak pokoušejí zlepšit vlastní obraz tím, že spojují své historické zkušenosti s prožitky jiné země a otevírají tak prostor pro další aktivity včetně podnikatelských,“ říká ředitel odboru pro válečné veterány a válečné hroby Robert Speychal.
Bojové zapojení našich občanů až na výjimky nevzbuzuje kontroverze a je vnímáno vesměs pozitivně. Výhoda České republiky spočívá v tom, že není spojována s dobyvačnými válkami, imperialismem ani kolonialismem a po první i druhé světové válce Československo patřilo ke spojencům vítězné koalice. Pomníkové diplomacii se však daří prorazit i tam, kde naši vojáci v minulosti stáli vůči současným tamním režimům na opačné straně.
„Ve věci zřizování hrobů se řídíme myšlenkou, že padlý voják už není naším nepřítelem a zaslouží si důstojnou připomínku. To se v podobných případech snažíme vysvětlit i našim zahraničním partnerům. Na území České republiky se tak těší péči i německé válečné hroby,“ říká zástupce ředitele odboru pro válečné veterány a válečné hroby Pavel Kugler.
V podobném duchu se nyní vedou ve Vietnamu jednání o zřízení pomníku připomínajícího české občany působících v řadách francouzské cizinecké legie v letech 1946-1954. Do konfliktu v Indočíně se tehdy zapojilo okolo dvou tisíců našich vojáků a tímto počtem šlo o největší české bojové vystoupení po druhé světové válce. Podle aktuální evidence 340 těchto mužů padlo.
Ve vztahu k Filipínám však lze navazovat na mnohem nekomplikovanější minulost. „Místní lidé jsou nám dodnes vděčni za to, jak za druhé světové války naši krajané bojovali po jejich boku,“ řekla ministryně Černochová.
Na asijskou cestu ministerstva obrany letos navážou další vzpomínkové akce k 80. výročí konce druhé světové války. Většina z nich bude směřovat na různé domácí oslavy. V minulosti se ministerské delegace pravidelně účastnily pietní akce ve francouzském Dunkerque, kde 9. května 1945 německá posádka kapitulovala do rukou generála Aloise Lišky.
Pavel Zvolánek, publicista a průvodce v jihovýchodní Asii
