Článek
Tisíce delegátů ukončily v Pekingu každoroční politická jednání známá jako „dvě zasedání“. Setkání čínského parlamentu a poradního politického shromáždění tradičně určují hospodářské cíle i směřování země. Letos však připravovaly ještě kulisy pro plánovanou návštěvu amerického prezidenta Donalda Trumpa na konci března. Čína tak současně řešila utlumenou domácí ekonomiku i bouřlivě pulsující geopolitiku.
Pětileté plány jsou základním nástrojem čínské ekonomické správy už od roku 1953. Ale nenechme se mýlit: velké hospodářské plány znala čínská říše dávno předtím. Už dynastie Chan plánovala státní zásoby obilí na několik let dopředu a úředníci detailně regulovali výrobu soli či železa. Čína tak měla plánovací komise už před dvěma tisíci lety – jen je tehdy místo stranických tajemníků vedli konfuciánští učenci.
Čínské klasické texty navíc připomínají, že ani soutěž hegemonů není nic nového. Záznamy období Válčících států vypráví o vyslanci Su Čchinovi, který chodil od dvora ke dvoru a přesvědčoval vládce jednotlivých říší, že jen spojenectví vyváží rostoucí moc státu Čchin. Jedno z odmítnutí prý komentoval slovy: „Když na sebe z protilehlých hor hledí dva tygři, není důležité, který zařve první, ale který vydrží déle čekat.“ To zůstává platné i pro dnešní geopolitiku a vztahy Washington – Peking.
Nový pětiletý plán: technologická soběstačnost jako priorita
Nový pětiletý plán má potvrdit hlavní současnou prioritu – technologickou soběstačnost. Čína výrazně zvýšila investice do výzkumu a vývoje a v roce 2023 na ně podle parity kupní síly vynaložila asi 780 miliard dolarů, zhruba dvojnásobek oproti roku 2015. Pokud tempo vydrží, během několika let předstihne Spojené státy v absolutních výdajích na výzkum.
Výsledky už jsou vidět i v komerční sféře. Čínské firmy dominují výrobě baterií pro elektromobily, rychle postupují v umělé inteligenci a telekomunikačních technologiích a domácí výzkum se stále častěji proměňuje v exportní produkty – od elektrických aut až po průmyslové roboty. Ještě před deseti lety se přitom i v Pekingu říkalo, že Čína „umí vyrábět, ale ne vyvíjet“.
High-tech výroba se už stala pilířem exportu a pomáhá držet růst i přes americká cla. Peking zároveň doufá, že během několika let dokáže dohnat technologické mezery například ve výrobě pokročilých polovodičů. I zde se situace postupně mění: domácí výrobci rychle rozšiřují produkci starších generací čipů, které jsou stále klíčové pro automobilový průmysl, energetiku i spotřební elektroniku.
Slabé místo: domácí spotřeba a realitní krize
Ekonomové však upozorňují, že technologický rozvoj sám o sobě nestačí. Čínská ekonomika potřebuje také silnější domácí spotřebu.
Právě ta zůstává slabým místem. Pokles cen nemovitostí a dlouhá krize realitního trhu podkopávají důvěru domácností a tlumí jejich ochotu utrácet. V návrzích pětiletého plánu se sice objevuje výzva k „výraznému zvýšení“ spotřeby, ale analytici očekávají spíše postupné změny než rychlý obrat.
Velkou pozornost proto má i letošní cíl hospodářského růstu. Dosud vláda pracovala s formulací „kolem pěti procent“, ale některé provincie už své ambice snížily. Čínské vedení tak začíná veřejnost připravovat na to, že tempo růstu nebude do budoucna tak vysoké jako v minulých dekádách. Udržet dlouhodobě 5 % nebo jen 4,5 % růstu je stále obtížnější, zvlášť v době, kdy kolísá globální ekonomika i geopolitická rovnováha.
Stadion jako nástroj městské správy
Součástí letošních debat byla proto i snaha hledat nové zdroje domácí poptávky. Delegáti vícekrát vypíchli rostoucí význam takzvané „ekonomiky sportovních a kulturních akcí“. Masové sportovní soutěže či velké mezinárodní turnaje dnes čínská města využívají nejen k propagaci, ale i k rozvoji turistiky, služeb a infrastruktury.
Sportovní a kulturní události se tak stávají pracovním nástrojem městské správy: data o návštěvnosti, dopravě či spotřebě pomáhají plánovat infrastrukturu, služby i rozvoj městských čtvrtí. Jednoduše řečeno – stadion dnes může být pro radnici podobně užitečný jako průmyslová zóna.
Geopolitika zastínila ekonomiku
Domácí ekonomické otázky však letos zastínila geopolitika. Americko-izraelské údery na Írán přišly jen několik týdnů před plánovaným setkáním Si Ťin-pchinga s Donaldem Trumpem. Analytici proto sledují, zda konflikt změní atmosféru před jednáním dvou největších světových ekonomik.
Reakce Pekingu byla zatím zdrženlivá. Čínské ministerstvo zahraničí označilo zabití íránského nejvyššího vůdce Alího Chameneího za „vážné porušení suverenity a bezpečnosti Íránu“ a vyzvalo k příměří. Ministr zahraničí Wang I zároveň představil pět principů, které by podle Pekingu měly řídit řešení krize: respekt k suverenitě států, odmítnutí zneužívání vojenské síly, nezasahování do vnitřních záležitostí, hledání politických řešení a odpovědné chování velmocí.
Pro Čínu má krize i praktický rozměr. Írán je strategickým dodavatelem ropy a případné zdražení energií by mohlo zasáhnout čínskou ekonomiku právě ve chvíli, kdy se snaží stabilizovat růst. Čína sice může energii dovážet i z jiných zdrojů, například z Ruska, hlavním rizikem je však růst cen.
Strategie čekání
Čínská tradice má však anekdotu i pro tyto situace. Generál Cchao Kuej ze starověkého státu Lu prý vysvětloval svému vládci, proč na nepřítele nezaútočit hned: „Síla vojska je jako dech. U prvního bubnování do útoku je silný, u druhého však slábne a u třetího se vyčerpá.“ Proto čekal, až protivníka vyčerpá jeho první nápor, a teprve pak udeřil. Podobná logika se hledá i v dnešní čínské strategii: spíše než rychlé střety upřednostňuje dlouhé taktizování.
Debata se dotkla i Tchaj-wanu. Válka na Blízkém východě vyvolala otázky, zda americké vojenské operace nevyčerpávají zásoby střel, munice a radarů, považované za klíčové pro odstrašení Číny v případné krizi kolem ostrova. Číně přitom současně roste vojenský rozpočet – letos opět o 7 %.
Rok 2026: test nové fáze americko-čínské konkurence
Přesto nemohla být plánovaná schůzka Trump–Si zrušena. Důvod je prostý: obě strany potřebují udržet alespoň základní stabilitu vztahů. Spojené státy potřebují spolupráci v oblasti obchodu, dodavatelských řetězců či globálních finančních trhů. Čína naopak potřebuje relativně stabilní vnější prostředí, aby mohla zvládnout vlastní ekonomickou transformaci.
Rok 2026 tak může být testem nové fáze americko-čínské konkurence. Rivalita mezi oběma mocnostmi nezmizí, ale stále více se bude odehrávat v oblasti technologií, průmyslu a geopolitického vlivu.
Pro Čínu bude letošní rok především o hledání rovnováhy. Rychlý růst posledních čtyř dekád postupně zpomaluje. Čína k tomu zná staré rčení: „Když loď pluje příliš rychle, největší umění není přidat vítr, ale udržet směr.“ Čínské vedení dnes řeší podobný úkol: zpomalit, aniž by ztratilo směr a stabilitu.
Vít Vojta, sinolog
Článek jsme původně uveřejnili na webu Asiaskop.cz, kde se věnujeme i dalším tématům spojeným s děním v Asii.
