Článek
Pár dní před americkými prezidentskými volbami vrcholí zájem světových médií a výjimkou není ani Čína. V rozporu s naší představou orwellovského režimu Číny však nejsou tamní komentáře amerických voleb příliš kontrolovány a až mrazí z toho, do jaké hloubky Číňané Americe rozumí. A přestože i čínská média zveličují zápory USA, usilují nakonec o opravdové porozumění americké realitě.
V čínských komentářích tak vedle převzatých výběrů z amerických a západních médií excelují skuteční odborníci, kteří v Americe pobývali a opravdu ji znají. Podrobně analyzují hluboké rozdělení americké společnosti, ztělesněné nesmiřitelnými tábory demokratických a republikánských voličů. Rozumí Trumpově síle, stavějící nejen na frustrované „pracující třídě“ a „modrých límečcích“ v „rezavém pásu“ Ameriky, ale třeba i na strachu amerických farmářů z levných čínských potravin. Chápou taktický výběr „spisovatele“ J. D. Vance na pozici viceprezidenta, protože Vance prokázal, jak moc umí „chudnoucí americké bělochy“ oslovit.
Pochopitelně i čínská média ráda bulvár a senzace. Je jasné, že značná část „poražené půlky Ameriky“ se s výsledkem voleb nesmíří, a tak se v Číně málem připouští i občanská válka. Ani tuto hrozbu si Číňané nevymysleli, jen ji převzali z bulvárnějších amerických médií. Ale která média se tomu za dnešního nárůstu populismu a bulvarizace ubrání?
Na rozdíl od amerického profesora Allana Lichtmana mnoho čínských odborníků tipuje spíše těsné vítězství Donalda Trumpa. Racionálně přitom vyhodnocují nedostatky Kamaly Harrisové, z veřejných funkcí nebyla guvernérkou, ale „jen“ státní zástupkyní, obyčejnou poslankyní a více méně neviditelnou viceprezidentkou, která na velmi citlivém poli nelegálního přistěhovalectví do USA spíš chybovala, než by bodovala. Její nedostatečná vize, nevýrazná osobnost a neschopnost přednést veřejný projev bez chyb nebo dokonce ostudy, podle čínských analytiků přirozeně snižuje šance USA na historicky první prezidentku.
Také se přetřásá známý fakt, že i když volí 50 amerických států, o prezidentovi rozhodne sedm „kyvadlových“ států (swing states). V tomto kontextu i v Číně zaujal pokus Elona Muska motivovat voliče z těchto států „loterií“ s finanční odměnou, mířící na nerozhodnuté voliče. Právě nerozhodnutí voliči ze swingových států však dost možná vyberou nového prezidenta. I to je vedle specifického amerického volebního síta „zprostředkovávajících volitelů“ dalším paradoxem amerických voleb.
Vedle v Číně populárního Muska, vyrábějícího v Šanghaji svá elektrická auta, zaujal čínská média třeba železniční magnát Timothy Mellon, nebo dění okolo fastfoodového řetězce McDonald's, kdy analýza finančních příspěvků na politickou kampaň od této firmy údajně zjistila, že převážná většina peněz šla do kapes demokratů. Letošní volby ale především vytvořily rekord soukromých darů. Oba kandidáti obdrželi od korporací a miliardářů již 3,8 miliard dolarů.
Statisíce amerických voličů již udělalo první krok, ale jak nakonec volby dopadnou, to si dovolí hádat jen málokdo. Pro Čínu je však jasné, že oba potenciální vítězové budou pokračovat v politice zatlačování Číny, ke které si Spojené státy vytvářejí celé mezinárodní společenství partnerů.
Demokraté jsou sice dlouhodobě méně protičínští než republikáni, ale Kamala Harrisová se k Číně na závěr kampaně nevyjadřovala v podstatě vůbec a její viceprezident Tim Walz, ovládající čínský jazyk, byl zase napadán z možné neobjektivity vůči Číně, což by v praxi dvojici Harrisová – Walz mohlo spíše nutit k silovým gestům, aby prokázali službu americkým zájmům.
Nepředvídatelný Donald Trump je zase pro mnohé čínské pozorovatele alespoň jasným soupeřem, který se za nic neschovává. Jeho praxe z byznysu mu navíc dává dovednost se pragmaticky domluvit s kýmkoliv, což již předvedl jak s ruským, tak se severokorejským lídrem. Jaký by však mohl být Trump 2.0, to je obtížné predikovat. Jasné je jen to, že Trumpovo upřednostňování amerických zájmů a narovnávání vztahů se zbytkem světa bude pro Čínu přetěžké. A v důsledku toho pak bude ještě těžší pro Evropu, která se dostane mezi americký a čínský tlak. Ale léčba Trumpem a čínským technologickým náporem je možná právě to, co Evropská unie potřebuje, aby vybředla z vlastního bláta problémů. Další dění však ukáže až volební úterý.
Vít Vojta, sinolog a vydavatel serveru Asiaskop.cz
