Článek
Nejméně dvanáct lidských životů si ve čtvrtek 24. července vyžádaly srážky na thajsko–kambodžské hranici. Většina obětí byli civilisté ze tří thajských provincií. Obě strany ve čtvrtek brzy ráno opětovaly palbu, přičemž každá tvrdila, že ta druhá vystřelila první. Thajsko obvinilo Kambodžu z odpálení raket a Bangkok podnikl letecké údery na kambodžské vojenské cíle. Co obě sousední země přivedlo až k současné konfrontaci?
Thajský ústavní soud 1. července pozastavil výkon funkce premiérky Petongtán Šinavatrové. Stalo se tak na základě petice, která ji obvinila z porušení etických pravidel. Politička dostala lhůtu patnácti dní na předložení důkazů na svoji obhajobu. Navíc jí hrozí zákaz činnosti na deset let nebo i ještě horší trest.
V rámci posledních turbulencí se v Thajsku během tří dnů vystřídali tři premiéři. Nejdříve Šinavatrovou těsně před verdiktem ústavního soudu nahradil bývalý místopředseda jejího kabinetu Surija Čuangrungreangkit, kterého hned následující den vystřídal Phumtham Večajčaj, zkušený dvaasedmdesátiletý exministr obrany se zajímavou minulostí.
V sedmdesátých letech minulého století se totiž přidal k levicovému studentskému hnutí, kde si získal přezdívku Velký soudruh. Po násilném potlačení protestů v roce 1976 společně s ostatními uprchl na venkov ke komunistickým partyzánům, podporovaných Čínou. V roce 1980 rámci politiky usmíření thajská vláda nabídla amnestii a reintegraci všem, kdo složí zbraně a vzdají se a díky tomu se tisíce bývalých aktivistů mohly vrátit do civilního života.
Politická rošáda je zatím posledním vyústěním sporů se sousední Kambodžou, které v květnu tohoto roku zahájil incident ve sporné oblasti vzájemné hranice, při němž byl zabit jeden kambodžský voják.
Verdiktem ústavního soudu se dlouholetým odpůrcům Šinavatrů znovu otevírá možnost konečně zlomit vliv této dynastie. Od doby, kdy byl patriarcha Tchaksin Šinavatra, považovaný za skutečného vůdce Thajska, svržen při vojenském převratu v roce 2006, diskvalifikoval ústavní soud všechny čtyři jeho nástupce, premiéry z jeho politického týmu (dvakrát v roce 2008 a následně v letech 2011 a 2024). Nový předseda vlády Phumtham Večajčaj je blízkým Tchaksinovým spolupracovníkem a společně s dalšími 110 členy vedení jeho strany byl po vojenském převratu v roce 2006 potrestán pětiletým zákazem činnosti.
Petongtán Šinavatrová kvůli svému postupu v pohraniční krizi čelila rostoucí nespokojenosti, vaz jí zlomil uniklý telefonát, který vedla s bývalým kambodžským premiérem a dlouholetým přítelem jejího otce Hun Senem. Hovorem se snažila zmírnit napětí mezi oběma státy, ale namísto toho vyvolala sérii stížností a veřejných protestů, neboť prý ve svých ústupcích zašla příliš daleko, vůči Phnompenhu je měkká, a dokonce s ním spolupracuje. Na sociálních sítích se rozšířily upravené obrázky Šinavatrové, hanlivě nazývané dcera Hun Sena, v šatech s kambodžskou vlajkou.
Šinavatrová během telefonátu kambodžského expremiéra nazývala strýčkem a kritizovala jednoho z thajských generálů, který se stal lidovým hrdinou domácích ultranacionalistických sil, když Kambodži hodil rukavici se slovy: „Tohle je moje země. Jestli ji chcete, pojďme se utkat.“
Uniklá konverzace podpořila veřejné tajemství o nedůvěře panující mezi vládnoucí stranou a armádou, která od roku 1932 provedla již třináct úspěšných převratů. Přitom podle nedávného průzkumu důvěra veřejnosti v civilní vládu klesá, zatímco u vojska zůstává vysoká. Na otázku, kterým institucím důvěřují v ochraně thajských národních zájmů v pohraničním konfliktu, ozbrojené složky podpořilo více než 86 procent respondentů, zatímco vláda získala pouze jedenatřicetiprocentní důvěru.
Z počátečního pohraničního sporu mezi dvěma sousedy vyrostl mnohem složitější problém podněcující nacionalistické cítění a začínající ovlivňovat hospodářskou stabilitu a každodenní životy komunit na obou stranách hranice. Přitom bilaterální obchod se v posledních letech pohyboval mezi sedmi až deseti miliardami dolarů ročně a do roku 2027 ho obě země chtějí zvýšit na 15 miliard dolarů.
Thajsko do Kambodži vyváží zejména ropné produkty a pohonné hmoty, automobily, elektroniku, chemikálie a plasty, potraviny a spotřební zboží. Kambodžský export do Thajska tvoří především maniok, kukuřice, rýže, ryby, textil a oděvy. V některých thajských provinciích pracuje až osmdesát procent Kambodžanů, oficiální údaje hovoří o 500 000 zaměstnancích, zejména ve stavebnictví a zemědělství, ale toto číslo může být až dvakrát vyšší. Vzájemná výměna se téměř výhradně odehrává pozemní cestou a obě ekonomiky v určitých regionech vykazují vysokou lokální závislost na přeshraničním obchodu, například chudší thajské provincie Sa Kaeo, Surin nebo Sisaket.
Na společné 817 kilometrů dlouhé hranici se nachází sedmnáct oficiálních přechodů, z nichž nejrušnější spojuje thajskou provincii Sa Kaeo s kambodžským Poipetem. Na deseti z nich došlo během současné krize k omezení provozních hodin.
Květnový incident roztočil spirálu nacionalistických nálad, vzájemného obviňování z kybernetických útoků a odvetných opatření, například v podobě kambodžského zákazu dovozu thajského ovoce a zeleniny. V Thajsku krize dopadá zejména na obchodníky a kupce, jejichž podnikání v pohraničí silně závisí na každodenní výměně zboží s kambodžskými protějšky. Těmto podnikatelům klesly tržby o desítky procent a menší obchody zkrátily nebo zcela uzavřely provoz. Omezení se dotýkají dodávek ve výrobě just-in-time, místních hotelů a restaurací.
Kambodžské ultranacionalistické skupiny, které svého souseda považují za historického rivala, vyzývají k bojkotu thajského zboží, čímž ještě více ohrožují thajskou exportní ekonomiku. Zasažen je i zábavní průmysl, neboť kambodžské úřady zakázaly thajské filmy. Diváci se tak musí spokojit s nabídkou domácí produkce například státní televizí vysílaným výpravným seriálem „Syn pod úplňkem“, který popisuje život Hun Sena. Dílo, které mísí historickou realitu s fikcí, bývalého premiéra představuje od jeho skromných začátků přes útrapy, které zažívala jeho rodina i celá země pod vražedným režimem Rudých Khmerů, jehož byl po sedm let sám součástí a který opustil ve chvíli, kdy rozbíhající se čistky začaly stále více zasahovat do vlastních řad.
Ani Kambodža však nezůstává současnými spory nedotčena, zejména v důsledku prudkého úbytku thajských turistů, kteří v loňském roce představovali největší podíl zahraničních návštěvníků. V roce 2024 jich svého souseda navštívilo 2,1 milionu a s velkým odstupem tak ve statistikách předstihli Vietnam (1,3 milionu) nebo Čínu (848 000). Tento náhlý pokles ohrožuje na turismu závislou kambodžskou ekonomiku, zejména v provinciích jako Siem Reap, kde se nachází nejznámější chrámový komplex Angkor.
Tato krize tak nemá vítěze. Kambodža navrhuje hledat řešení u Mezinárodního soudního dvora, který již dvakrát, v letech 1962 a 2013, rozhodl v její prospěch ve sporu o chrám Preah Vihear. Thajsko jurisdikci tohoto soudu neuznává a upřednostňuje využití bilaterálního mechanismu Společné hraniční komise.
Pavel Zvolánek, publicista a průvodce v jihovýchodní Asii
Článek jsme původně publikovali na serveru Asiaskop.cz, kde se věnujeme i dalším tématům spojeným s děním v Asii.
