Článek
V pondělí 16. června 2025 jmenoval v historickém Velkém sále Univerzity Karlovy prezident republiky sinologa Davida Uhra profesorem pro obor obecné lingvistiky. Konečně se tak završila jeho složitá cesta za nejvyšší akademickou metou. Jeho příběh bohužel barvitě ilustruje temná zákoutí našeho akademického světa, od kterého si podvědomě slibujeme lepší vzdělání nastupujících generací, a tím i perspektivy celé naší země.
Možná i vy máte ve svém okolí někoho jakoby předurčeného k akademické práci, jehož přístup a nasazení dává tušit, že to ve svém oboru někam dotáhne. Pro mě to byl vždy můj mladší spolužák David Uher, už od studií příkladný univerzitní pracant, vědec a pedagog.
Realita však bývá složitější. V akademickém světě se sice často bojuje o velmi málo, spíš jen o čestné mety, boj o ně se však přesto vede těmi nejhoršími zbraněmi. Člověka až zarazí, kam se na intriky a záludnosti mnoha univerzitních prostředí hrabe předvolební soupeření politiků, které často považujeme za to největší dno. Z vlastních zkušeností vím, že i ten nejtvrdší byznys je proti mnoha akademikům hotová nedělní škola.
Z Prahy do Olomouce
Profesor David Uher absolvoval sinologii na pražské filozofické fakultě v roce 1994 diplomovou prací O čínských rytířích. Pak odešel pracovat do Olomouce, do kabinetu Dálného východu při katedře romanistiky filozofické fakulty Univerzity Palackého. V Olomouci začal trpělivě budovat sinologické pracoviště, protože na pražské sinologii, řízené od normalizace padesát let nejprve stranickou aktivistkou a následně protekční „komunistickou schovankou“ pro něj nebylo místo.
V postgraduálním studiu na čínské Nankingské univerzitě (1998–2002) se zaměřil na dějiny čínské jazykovědy. Ve výborné čínštině obhájil práci Výklad významu obrysových a rozbor struktury odvozených znaků: teorie, etymologie a kultura. V roce 2002 budoval jako první vedoucí novou katedru asijských studií filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Vedl ji do konce srpna 2014.
V odborné práci se David Uher (i díky romanistovi prof. Jiřímu Černému) věnuje dějinám čínské lingvistiky, byl také členem autorského kolektivu encyklopedie Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky (Libri 2008), vedeným právě prof. Černým.
Pod vlivem docenta Jaromíra Vochaly a dr. Davida Sehnala se zaměřil na vědu o písmu, tzv. grammatologii (Hanská grammatologie, UP 2013). Je spoluautorem Učebnice čínských znaků (UP 2005) a hlavním autorem Učebnice čínské konverzace (I. Leda 2007, II. Leda 2016). S dr. Terezou Slaměníkovou napsali rozsáhlou monografii Svět v sinogramech (UP 2022).
Další sinologická osobnost, prof. Oldřich Švarný, jej nasměroval na zvukový systém čínštiny, na zkoumání, jak se tónový jazyk moderní čínštiny mění v jazyk melodického přízvuku (Prozodická gramatika čínštiny, UP 2014). Melodický přízvuk má třeba japonština, stará řečtina nebo ruština. Se Švarným spolupracoval na Úvodu do studia hovorové čínštiny (UP 1997, 2. vyd. 2001) a Hovorové čínštině v příkladech I–IV (UP 1998).
V letech 2011–2022 byl vedoucím redaktorem jediného orientalistického časopisu uveřejňovaného na vysokých školách České republiky – Dálný východ, vycházejícího dvakrát ročně. V letech 2007–2012 zastával také funkci prvního českého ředitele Konfuciovy akademie Univerzity Palackého v Olomouci. Jenže možná i to ovlivnilo další dění.
Nikdo není ve své zemi prorokem
Po tom, co v roce 2016 habilitoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy jako docent, podal si v roce 2019 tamtéž přihlášku ke jmenovacímu řízení profesorem. Ovšem předsedkyně komise pro jeho jmenovací řízení, ovlivňující toto sinologické pracoviště díky rodinné protekci vlastně už od časů Charty 77, jej však sestavením komise rychle donutila žádost stáhnout.
Kádrování o deset let mladším spolužákem se asi pro jednou dá vydržet. Ovšem posuzování práce, zaměřené hlavně na slovanské čtenáře dvěma Němci a Italkou s jen minimální znalostí československé orientalistiky a sinologie, by nutně vedlo k jejich neustálému dotazování právě na předsedkyni komise. A ta by si je umně navedla tam, kam potřebovala, čímž si mohla vlastní rozhodnutí nechat posvětit třemi mezinárodními experty.
A to je už nepřijatelný modus operandi této neblaze proslulé předsedkyně jmenovacích a etických komisí z ff UK. Nelze než se jí, s jejími neukojenými ambicemi zdaleka vyhnout. A bohužel ji nechat dál konat.
O jmenovací řízení se tak David Uher podruhé pokusil za pandemie na brněnské filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Ačkoliv příslušný proděkan po shlédnutí jeho publikační činnosti souhlasil s podáním žádosti, po jejím podání změnil názor. Zda a jak došlo k intervenci z výše uvedeného sinologického pracoviště, to se můžeme jen dohadovat.
Zaskočený stavem domácího vysokého školství, zvažoval David Uher své jmenovací řízení v Polsku. Polsko je totiž jedinou cizí zemí, jejíž habilitace a profesury Česká republika uznává. Tato snaha ovšem narážela na dvojí systém polských profesur, na finanční náročnost a přeshraniční komunikaci.
Na čtvrtý pokus?
Po výměně vedení brněnské ff MU si tam v březnu 2024 podal žádost znovu. Tentokrát byla administrována zcela profesionálně a začátkem května 2024 byla vědeckou radou ff MU odsouhlasena komise pro jmenovací řízení. Vedl ji prof. Václav Blažek, členy byla japanoložka prof. Zdenka Švarcová, sinoložky prof. Jana Benická a prof. Mateja Petrovčič ze Slovinska, a nizozemský lingvista prof. George van Driem.
V úterý 11. června 2024 pak D. Uher proslovil přednášku pro odbornou veřejnost, nazvanou „Periodizace dějin čínské grammatologie“. Na dramatické datum 7. listopadu 2024 připadla přednáška vědecké radě ff MU „Úvod do čínské tradiční grammatologie“. Nakonec 25. března 2025 vědecké radě MU prezentoval svou rozsáhlou pedagogickou a badatelskou práci, a také vize a plány do budoucna. Rada jeho jmenování doporučila Ministerstvu školství. Po prezidentu republiky Petru Pavlovi pak 4. června jeho jmenovací dekret konečně podepsal i předseda vlády ČR Petr Fiala.
V Žurnálu Univerzity Palackého ke svému jmenování David Uher napsal:
„V nejobecnější rovině bych si přál, aby byl akademický svět více závislý na datech a méně na emocích. Svému oboru bych rád prospěl bořením dávných mýtů, které v současnosti mají jen minimální platnost. Své fakultě trvalým akcentem na to, že jsem český vědec, vychovaný zejména v českém prostředí, a že mým mateřským jazykem je čeština.
Své univerzitě bych rád přispěl v tom smyslu, že jediným pracovištěm, které v současné době v České republice zaštiťuje habilitační a jmenovací řízení v orientalistických oborech souvisejících s Dálným východem, je ff UK v Praze. Myslím si, že takový monopol není pro ČR zdravý a rád bych proto u nás v Olomouci vytvořil druhé takové centrum.
Ve vztahu k celé společnosti bych chtěl přispět k nastolení harmonie vztahů mezi naší vlastí a Čínou: nemusíme se mít rádi, ale nepřestaňme kvůli tomu spolu komunikovat.
Ve vztahu k zahraničí bych se v budoucnosti rád věnoval dálněvýchodním studiím našich nejbližších sousedů: Slovenska, Polska a Maďarska.“
Monopol je brzdou nejen v hospodářské soutěži, stejně tak ochromuje i vědu nebo zpravodajství. Skoncovat s ním může našemu univerzitnímu prostředí i naší zemi jen prospět. Profesor David Uher kvůli němu ztratil pět let. Přes tuto trpkou pachuť je jeho zasloužená profesura velikým úspěchem, ke kterému mu gratulujeme a těšíme se na jeho další články a analýzy u nás na Asiaskop.cz.
Vít Vojta, sinolog a právník
Článek jsme původně uveřejnili na webu Asiaskop.cz, kde se věnujeme tématům spojeným s děním v Asii.
