Článek
Západní média ji v mžiku vymalovala temnými barvami a oslavovala vítězné studenty, a jak už to bývá, na historické ohlédnutí nebyl čas. Pár minut historie je však nezbytných pro místo tak zeměpisně a kulturně vzdálené. Vždyť jak jinak současný Bangladéš – někdejší Východní Bengálsko alespoň trochu pochopit?
Bengálsko bylo důležitou součástí indického hnutí za nezávislost, když skoro po dvou staletích boje v roce 1947 konečně vyhnalo britské kolonizátory. Následné rozdělení Britské Indie na hinduistickou Indii a muslimský Pákistán však Bengálsko rozdělilo a Východní Bengálsko přilepilo jako 1500 km vzdálenou provincii k západu Pákistánu, skutečnému lídru a prioritě nového pákistánského státu. Východní Pákistán, dnešní Bangladéš, začal být zanedbávaným územím, i když vlastním exportem čaje, bavlnya juty pokrýval 70 % pákistánských příjmů z exportu.
Napětí vyústilo do bengálského boje za samostatnost a vrcholilo Bangladéšskou válkou za nezávislost v roce 1971. Mudžíbur Rahmán, otec bývalé premiérky Hasíny, byl lídrem bengálské nacionalistické Lidové ligy Awami. Po osamostatnění Bangladéše se stal v roce 1972 jeho premiérem, ovšem při vojenském převratu byl 15. srpna 1975 s většinou rodiny zastřelen. Hasína měla štěstí a přežila, protože odjelas manželem, jaderným fyzikem, dětmi a mladší sestrou do Západního Německa.
Hasína se pak, ve věku dnešních studentských aktivistů, postavila do vedení strany Awami a spolu s další budoucí premiérkou Chálidou Zijáovou (1991-1996, 2001-2006) ze soupeřící strany BNP (Bangladéšské nacionální strany) vedly protesty proti vojenské diktatuře až do jejího pádu v roce 1990. Následně se obě střídavě staly premiérkami, ale jak sílila jejich moc, obě byly v běhu času shodně obviněny z korupce či vydírání a funkci pak neslavně opustily.
„Revoluce generace Z“
Nynější studentští demonstranti odmítli po útěku premiérky Hasíny výzvy obou hlavních politických stran Awami a BNP k rychlým volbám a diskutují způsob, jak se země se 170 miliony obyvatel může vyhnout stále se vracejícímu autoritářství mocí opojených politiků. Nejstarším studentským vůdcům je teprve 25 let, a tak se hnutí říká „revoluce generace Z“, která v ní vyjadřuje odpor k nezaměstnanosti, kleptokracii a zmenšování občanských svobod.
Na univerzitě v Dháce se k demonstrantům připojily i studentky z dívčích kolejí, v Bangladéši na večer zamykaných. Proces propojování studentských skupin popsala pro zahraniční média studentská koordinátorka Umama Fatema(25 let).
Příčiny pádu
Kumulace moci stála i za pádem Hasíny, i když bezprostřední příčinou byla brutalita policie vůči demonstrantům proti kvótám na pracovní místa a následné stovky obětí v největším výbuchu násilí od bangladéšské války za nezávislost na Pákistánu v roce 1971. Hasína podcenila vážnost situace, hloubku křivd a sílu odporu a rozzuřila veřejnost zejména tiskovou konferencí ze 14. července letošního roku. S úsměškem jedovatě nazvala demonstranty zrádci – „razakary“, což je výraz, který se užíval pro kolaboranty během protipákistánské války. Byl o to nevhodnější, že jednou z příčin demonstrací byly právě kvóty na pracovní místa ve veřejném sektoru, zvýhodňující děti válečných hrdinů z bangladéšské války a diskriminující ostatní mladé. Označit je pak za teroristy a „dezoláty“ bylo arogantním přiléváním oleje do ohně.
Po útěku premiérky prezident Muhammad Šahabuddín, kterého loni nominovala právě vládnoucí strana Awami, rozpustil parlament a jmenoval přechodnou vládu vedenou nositelem Nobelovy ceny za mír Muhammadem Júnusem. Júnus (84 let) je inovátorem v mikroúvěrování, se kterým začal po hladomoru v roce 1974, aby umožnil nejchudším podnikat, a přitom se vyhnout predátorským úvěrům. Po získání Nobelovy ceny v roce 2006 založil politickou stranu „západnějšího“ střihu s názvem Občanská síla (2007), ve volbách však jeho projekt zcela propadl. Júnusova vláda má dnes na vysokých pozicích i dva studentské vůdce.
Studentští vůdci zvažují vytvoření nové politické strany k ukončení třicetiletého „politického duopolu“ stran Ligy Awami (Hasína) a Bangladéšské nacionalistické strany (Chalída Ziájová), ze kterého jsou mladí unaveni. Chtějí zapojit další sociální skupiny, zejména učitele a aktivisty, jejich program slibuje sekularismus, svobodu slova a široké konzultace s občany. Jedná se ale o obvyklé sliby.
Jen personální změny
Zatím ale došlo jen k rozsáhlým personálním změnám, zejména k reformě volební komise, vybrané Hasínou. Nahíd Islám (26 let), organizátor protestů a člen Júnusovy vlády prohlásil, že „duchem hnutí bylo vytvoření nového Bangladéše, takového, kam se žádný fašistický autokrat nemůže vrátit. Abychom to zajistili, potřebujeme strukturální reformy, které určitě nějakou dobu potrvají“. Popřel, že by vláda zvažovala výzvy Ligy Awami a BNP k pořádání nových voleb již na podzim.
Nová vláda zbavila úřadu šéfanejvyššího soudu, guvernéra centrální banky a policejního prezidenta, zodpovědného za zátah proti studentům a mnohé další. Júnus má sice morální autoritu, ale kolem budoucnosti jeho vlády panují silné pochybnosti. Právní řád navíc neupravuje pravomoci prozatímní vlády, která se tím nachází v právním vakuu.
Syn Hasíny a její bývalý poradce Sadžíb Vadžíd (1971) poskytl indickým a mezinárodním médiím řadu emotivních, často si navzájem odporujících rozhovorů. Vyjádřil naději návratu do Bangladéše, opětovného růstu obou politických stran, „které nikam neodejdou a které nelze vyhladit“. Podle jeho názoru se buď Liga Awami nebo BNP dříve či později vrátí k moci. Bez jejich politické zkušenosti se prý do Bangladéše stabilita nevrátí. Podle Vadžída se režim snažil nepokoje ukončit a zastavit násilí. Policisté, kteří stříleli na studenty, byli suspendováni, zejména dva důstojníci, kteří na začátku srpna zabili studenta. Video s tímto činem se rychle šířilo.
Studentští vůdci plánují stíhat členy policie a polovojenských jednotek za zneužívání moci. Kromě policistů a ozbrojených jednotek se ale demonstrujícím studentům stavělo i studentské křídlo Ligy Awami a snažilo se demonstrace potlačit. Přičemž propukly střety holemi, železnými tyčemi a kameny. Eskalace násilí rozšířila nepokoje z veřejných kampusů dál. Většina studentů pocházela z bangladéšské střední třídy, rychle rozrostlé během hospodářského růstu za Hasínina funkčního období (HDP roste o 6 % ročně!). S vysokoškoláky se tak postupně k demonstracím připojilo i nečekaně mnoho rodičů.
Šok pro indickou zahraniční politiku
V Indii nastalo zděšení hned ze dvou důvodů. Politické vedení si předně zoufá, že se „nadměrně investovalo do Hasíny a nedostatečně do Bangladéše“. Vždyť indický premiér Nárendra Módí si s jeho bangladéšskou kolegyní dlouho notoval, aniž by zaznamenal korozi její moci. Vedle toho bezprostředně po útěku Hasíny, během útoků na sympatizanty vládnoucí strany Awami, začaly indické sociální sítě a hlavní televizní kanály šířit varovánípřed ohrožením bangladéšské hinduistické menšiny a zprávy o muslimských útocích na hinduistické chrámy a podniky. Bangladéšští studenti to na sociálních sítích okamžitě popírali a přinášeli svědectví o „osobním“ prověřování situace jejich hinduistických sousedů.
Zajímavým fenoménem byli studentští demonstranti a dobrovolníci „od počítače“, kteří se ničeho osobně neúčastnili, ale o budoucnost země zápasili „online“. Hned po pádu Hasíny pokračovali v boji proti „hinduistické propagandě“. Většinou však jen propagandou muslimskou…
Oslavy vítězství nad Hasínou tak typickypřerostly v davové násilí a žhářství, výtržníci se zaměřili na členy strany Ligy Awami a na symboly politického odkazu Hasíniny rodiny, včetně ničení soch, kultu a muzea Hasínina otce. Ovšem hinduisté, největší náboženská menšina Bangladéše, tvořící 8 % z téměř 170 milionů obyvatel země, tradičně podporují Ligu Awami, protože je pro ně stabilní vláda doslova otázkou života a smrti. Ale právě to z nich udělalo cíle násilí, které k této části světa neodmyslitelně patří.
V týdnu po vyhnání Hasíny došlo k nejméně 200 útokůmproti hinduistům a dalším náboženským menšinám, uvádí Bangladéšská rada hinduistické, buddhistické a křesťanské jednoty, organizace za práva menšin. Přesné počty útoků a případné další oběti však nejsou známy. Policie, nenáviděná studenty za zásahy proti demonstrantům, utrpěla rovněž ztráty na životech a po útěku Hasíny zahájila týdenní stávku.
V následném chaosu docházelo jak k útokům, tak k výpadkům internetu, šíření fám a dezinformací. Na bangladéšských sociálních sítích se tvrdí, že většina falešných zpráv přicházela od robotů a trollů ze sousední Indie. Pád Hasíny na druhé straně obrátil pozornost ke geopolitickému soupeření v jižní Asii, na které Západ nemá moc čas.
Jako spojenec Indie (a odpůrce Pákistánu) byl Bangladéš partnerem i pro Spojené státy. Hasína se v zahraniční politice orientovala na Indii, což je zásadní orientace už od Bangladéšské války, nezapomínala však na USA, ale ani na Čínu, kterou navštívila letos v červenci.
A i když se letos z Číny vracela jen s příslibem mnohem menšího úvěru, než v jaký její vláda doufala, jednání v Pekingu určitě nebyla tak neúspěšná, jak to některá média vykreslila. Vždyť v loňském březnu 2023 Hasina inaugurovala ponorkovou základnu u pobřeží Bengálského zálivu postavenou právě s čínskou pomocí. Navíc ani Čína teď není ve skvělé finanční kondici a do regionu, kde dlouhodobě financuje řadu projektů, včetně těch srílanských, teď zřejmě nemůže pumpovat další miliardy. Samozřejmě politická změna v muslimském Bangladéši by jej mohla politicky otočit více k sekulární a pragmatické Číně na úkor hinduistického nacionalisty a přítele Hasíny Módího.
Hasína, nebo destabilizace
Za více než 4 000 kilometrů dlouhou bangladéšsko-indickou hranicí poukazují hlavní indické zpravodajské kanály, často ovlivněné Módího vládou, na bangladéšskou islamistickou stranu „Džamát-e-Islámí“ podporovanou Pákistánem, která by prý za svržením Hasíniny vlády mohla být. „Jestli to nebyly Spojené státy,“ jak zase spekulují stoupenci islámu. V třiapadesátileté historii Bangladéše získala často zakazovaná strana Džamát-e-Islámíve 300členém parlamentu maximálně 18 křesel (1991), ale pravidelně se spojovala s opozičními nacionalisty (BNP). Letos byla znovu zakázána 1. srpna, kdy Hasina obvinila obě opoziční strany z podílu na násilí během protestů.
Indická veřejnost už však přijala narativ, dlouhodobě šířený Hasínou a Ligou Awami, že „Hasína je jediná síla, stojící mezi sekulárním, umírněným Bangladéšem a Bangladéšem destabilizovaným islamistickými silami“. Díky kulturně-jazykovým vazbám, spojujícím Bangladéš (převážně muslimské Východní Bengálsko) a indický stát Západní Bengálsko (88 milionů ponejvíce hinduistických obyvatel) tu mívá Indie značnou výhodu měkké síly, se kterou jak vidno, však lze pracovat obousměrně. Ovšem vztah Módího hinduistické nacionalistické Lidové strany BJP s muslimským Bangladéšem není jednoduchý.
V roce 2019 Módího vláda schválila kontroverzní zákony o občanství, kritizované jako protimuslimské a indický ministr vnitra Amit Šách ještě během volebního shromáždění v Západním Bengálsku neslavně označil ilegální bangladéšské migranty za „termity“. Po vítězství Hasíny v letošních lednových volbách se zase na bangladéšských sociálních sítích rozběhla kampaň „India Out“ vyzývající k bojkotu indického zboží, jehož prodej pak skutečně poklesl. Někteří kritici tvrdili, že Indie „skrytě“ pomohla Hasíně vyhrát volby, zatímco jiní uvedli, že Nové Dillí využilo svého vlivu, aby zmírnilo americkou a evropskou kritiku bangladéšského hlasování. Indie obvinění odmítla.
Ovšem nejdůležitější bylo, že oba vůdci, Módí i Hasína, v zájmu svých ambicí společně ignorovali porušování lidských práv, svobod a nejspíše i zákonů, což jejich vztahy upevnilo. Rostl také bilaterální obchod, přičemž indické korporace uzavíraly velké dohody, jako je dohoda o uhlí mezi Hasíninou vládou a skupinou Adani, vedenou nejbohatším mužem Asie Gautamem Adanim, blízkým Módímu a jeho Lidové straně BJP. I proto Hasína po letošní státní návštěvě Indie ve dnech 21. až 22. června čelila nařčení „z prodávání Bangladéše Indii.“
Indická zahraniční politika ochrany menšin
Základem zahraniční politiky Indie se sousedními zeměmi bývala ochrana menšin, ať už Tamilů ze Srí Lanky nebo bangladéšských hinduistů. Tento přístup však již deset let podkopává Módího administrativa, přecházející od sekularismu k hinduistickému nacionalismu.
Navíc Nové Dillí potřebuje přesvědčit Dháku, že už nadále není spojeno s režimem expremiérky Hasíny. Hasínina přítomnost v Indii od 5. srpna je tak i výzvou pro indicko-bangladéšské vztahy. Indie na jedné straně musí stát za svými dlouhodobými spojenci, mezi něž Hasína bezpochyby patřila. Obě země ale mají dohodu o právní pomoci a vydávání, a pokud Dháka podá oficiální žádost o vydání trestně stíhané Hasíny, Dillí musí buď vyhovět, nebo porušit své mezinárodní závazky.
Nejjednodušším řešením by pak samozřejmě bylo vyprovodit Hasínu do třetí země někde v Perském zálivu, která má s Indií dobré vztahy. Mnoho bangladéšských mladých demonstrantů se však stále obává, že Hasína ještě neřekla poslední slovo a mohla by se vrátit domů. Stejně jako v případech dalších studentských revolucí totiž nakonec stejně rozhodnou politici podle jejich aktuálních zájmů a jako obvykle to bude za zavřenými dveřmi.
Vít Vojta, etnolog a právník
Článek jsme původně uveřejnili na Asiaskop.cz, kde se věnujeme dalším podobným zajímavým tématům do hloubky a díky Seznam Médium vám o tom můžeme dát vědět.
Úvodní fotografii jsme vytvořili pomocí nástroje umělé inteligence Midjourney.
