Článek
I Asie prošla bouřlivým supervolebním rokem 2024, slibující nejlidnatější části světa dalekosáhlé změny. Ty však téměř všude zůstávaly ve stínu očekávání amerických volebních výsledků. Vítězství Donalda Trumpa pak přineslo další vyčkávání toho, jak Trump 2.0 splní své velké sliby a hrozby. Ale ani politická nejistota, spojená s pokračující globální krizí, nezastavila asijský ekonomicko-technologický růst a nástup tamní skoro miliardové střední třídy.
Volební vítězství tchajwanské Demokratické pokrokové strany připravilo hned v lednu půdu pro další třenice v Tchajwanské úžině. Peking má nového prezidenta Laj Čching-te za „nebezpečného separatistu“, což Laj nakonec potvrzoval svými politickými projevy, vyvolávajícími odvetné čínské vojenské manévry. Souběžně s tím rostlo námořní napětí mezi Čínou a Japonskem s Filipínami, blízkými americkými spojenci.
Japonsko začalo rok leteckým neštěstím, ke kterému se přidala i zemětřesení, vrcholící tím největším za 15 let v Noto o síle 7,6. Zemětřesení ale představovaly i japonské podzimní volby, když nejprve zvítězila rozpolcená Liberálně demokratická strana (LDP) a Šigeru Išiba se stal premiérem. V dodatečných parlamentních volbách pak vládní koalice přišla o většinu, což Išibovi ztíží prosazování jeho politiky zejména v sociálních otázkách. Nutí jej to k hledání dalších spojenců, náročností připomínající lov pokémonů, mezi kterými jsou ti nejcennější, karetní po 28 letech historie Pokemon Co. už doslova milionoví.
Filipíny v politickém bahně
Oproti rituálnímu Japonsku sklouzly naopak do politického bahna Filipíny, a to sporem nejmocnějších klanů Marcosů a Duterte. Současný prezident Ferdinand „Bongbong“ Marcos, který letos navštívil i Prahu, je syn bývalého diktátora z let 1965-86, nuceného s rodinou a velkou částí státní pokladny uprchnout na americkou Havaj. Bongbong vyhrál volby v roce 2022 a vystřídal právě prezidenta Rodriga Duterteho (2016-22). Ten v říjnu otevřeně přiznal, že sám zabíjel a řídil eskadry smrti během svého starostování v Davao City na jihu Filipín. Za Duterteho národní „války proti drogám“ zemřelo dalších 30 000 lidí.
Duterteho dcera Sara ve volbách Bongbongovi pomohla a stala se viceprezidentkou. Ceremoniální funkce ji však nestačila a jako ministryně školství rezignovala hned v roce 2023 po selhání jejího plánu zavedení vojenské služby do škol. Sara nezískala post ministryně obrany a parlament ji navíc žádal o vysvětlení jejích výdajů z „důvěrných fondů“ ve výši 30 milionů amerických dolarů.
Viceprezidentka Duterte nakonec pohrozila prezidentu Marcosovi atentátem ve smutně proslulém listopadovém videu z platformy Meta. „Tato země jde do pekla, protože nás vede člověk, který neví, jak být prezidentem, a který je lhář. Nebojte se o mou bezpečnost. Mluvila jsem s jedním člověkem a řekla jsem mu: jestli mě zabijí, jdi zabít Bongbonga, Lizu Aranetu (první dámu) a Martina Romualdeze (předsedu parlamentu). Žádný vtip. Žádný vtip. Řekla jsem, nepřestávejte, dokud je nezabijete, a on řekl ano.“ A pravděpodobnost, že má dcera Rodriga Duterteho v kontaktech vraha, je vysoká.
Naštěstí se do centra pozornosti na politické scéně jihovýchodní Asie dostali i další vůdci, včetně nového singapurského premiéra, ekonoma Lawrence Wonga. Po celospolečenské dohodě vystřídal 20 let vládnoucího Li Sien Lunga (Lee Hsien Loong), syna zakladatele Singapuru. V městském státě tak asistuje konci dynastie Li, vládnoucí velmi efektivně přes Stranu lidové akce už 60 let.
Další pragmatičtí hráči
V sousední Indonésii převzal v říjnu po prezidentu „Jokowim“ úřad generál Prabowo Subianto z významného rodu politiků a byznysmenů. Prawobův otec byl ministrem prezidenta Sukarna a Prabowo sám byl zeťem druhého indonéského prezidenta – diktátora Suharta (1967-98). Prabowo sympatizuje s USA a prezidentem Trumpem, to mu však nebránilo ve společných listopadových manévrech s ruským námořnictvem v Javánském moři. S Ruskem dlouhodobě spolupracuje většina asijských zemí, je to pro ně oboustranně výhodné.
V Thajsku došlo k velkému návratu klanu Šinavatrů, když se v srpnu po odvolání svého předchůdce stala historicky nejmladší premiérkou Petongtán Šinavatra (ročník 1986). Na premiérském postu byla dříve i její teta a hlavně otec, který stál v této zemi snad nejčastějších vojenských převratů v pozadí jejího vzestupu. Premiérka je movitá, její majetek s podílem v developerské firmě čítá na 2 miliardy amerických dolarů.
Také ve Vietnamu nastoupil nový generální tajemník komunistické strany To Lam, bývalý ministr veřejné bezpečnosti. Česká média řešila jeho účast na policejním únosu vietnamského občana z Berlína v roce 2017, kterého pak do Vietnamu přepravil zapůjčený slovenský vládní speciál. Světové velmoci to však nezajímá a efektivní To Lam stihl za necelý půlrok přijmout Vladimira Putina, jednat v Pekingu a hned na to ve Washingtonu s prezidentem Bidenem i Kamalou Harrisovou. V New Yorku se setkal s indickým premiérem Módím a americkou cestu zakončil symbolicky na bratrské Kubě. Dobře tak ukázal význam dnešního Vietnamu a pragmatičnost všech zmíněných hráčů.
Stoupající kupní síla 100 milionů Vietnamců vytváří spotřebitele velmi blízké čínským sousedům před dvaceti lety. Užívají si utrácení nejen pro domácnost, ale za auta, klimatizace, chytré telefony vyšší třídy a prémiovou kosmetiku. Ty šetrnější do spotřeby stejně dotlačí technické inovace jako vyřazování 2G sítí, vedoucí k prodejům milionů smartphonů nižší třídy.
Překotný ekonomický růst, výroba a zahraniční investice však narážejí zejména na energetickou nedostatečnost. Tak nutí vietnamskou vládu navzdory zeleným slibům rozšiřovat výrobu energie z uhlí, a Vietnam tak asi poprvé pronikne mezi pět největších světových dovozců uhlí.
I to ukazuje jak sílí jihovýchodní Asie jako výrobní základna nadnárodních společností a jejich dodavatelských řetězců. Vedle Vietnamu jsou ohniskem technologického investičního boomu i Malajsie, Indonésie a další země ASEAN.
Loňské parlamentní volby zasáhly i jihokorejskou vládnoucí stranu, včetně prezidenta Jun Sok-jola. Po zmatečném prosincovém vyhlášení stanného práva vedl hněv veřejnosti a zákonodárců k jeho odvolání, prezident se však nehodlá jen tak vzdát. Ale ani jeho soupeř, opoziční lídr Jednotné demokratické strany I Če-mjong neměl dobrý rok. V lednu jej atentátník bodl do krku a v listopadu byl odsouzen k podmíněnému trestu za lhaní. Korejská veřejnost tak bude čelit složité volbě i v začínajícím roce.
V jižní Asii byl asi nejdramatičtější srpnový útěk bangladéšské premiérky Hasíny Vadžídové do sousední Indie. Po patnácti letech kumulace moci Hasínu, její stranu Ligy Awami i „třicetiletý duopol“ s opoziční nacionální stranou odmítly masové demonstrace, vedené mladou „generací Z“. V nastalém bezvládí se však dočasným premiérem 170milionové muslimské země nestal nikdo mladší než 84letý Muhammad Júnus, velmi úspěšný finančník, ale neúspěšný politik, jehož strana Občanská síla kdysi zcela propadla.
Indické trápení
Loni už potřetí zvolený indický premiér Nárendra Módí ztratil na jaře rozhodující parlamentní převahu, pak jej zasáhl pád bangladéšské spojenkyně a údajné pronásledování tamních hinduistů. Hned následoval skandál největšího Módího sponzora Gautama Adaniho, jednoho z nejbohatších lidí světa, když byl v USA obviněn z korupce a účetních podvodů. To bylo vodou do náhonu indické opozici, vedené Raulem Gándhím z nehrúovského klanu. Poukázal na Adaniho dodávky elektřiny právě do Bangladéše, „zaprodaného“ Hasínou. Poslední šancí Adaniho je jeho přítel Donald Trump, kterému Adani slíbil desetimiliardové investice do americké energetiky.
Indického trápení tím však nebylo dost a sever země zasáhl děsivý podzimní smog a paradoxně ji sblížil se stejně trpícím Pákistánem, jinak nesmiřitelným regionálním rivalem. Obě země tak připravují „klimatickou diplomacii“ k řešení akutního smogového ohrožení stamilionů lidí.
Pákistán a blízkovýchodní weby ohlásily na samém sklonku roku otevření multimodální dopravní trasy ze západní Číny přes Pákistán do přístavu Jebel Ali poblíž Dubaje. Kamiony, železnice a lodě sice zvládnou tuto část Nové Hedvábné cesty třikrát rychleji než tradiční námořní doprava Malackým průlivem, ale velehory kolem Chundžerábského průsmyku nutí pozorovatele čekat, až a zda se to rozběhne… A až se tak stane, bude to mít dalekosáhlé geopolitické důsledky.
Podstatné však je, že asijští politici, na evropské poměry sice příliš byznysoví a na české zas málo ideologičtí, mají své dlouhodobé vize a realizují je. A to celkem bez potřeby poučovat ostatní, co je správné a co ne.
Vít Vojta, etnolog a sinolog
Text vyšel ve zkrácené podobě 11.1.2025 jako komentář pro MF Dnes a iDnes.cz, publikovali jsme jej také na webu Asiaskop, kde se věnujeme dalším tématům z Asie.
