Jih proti Severu versus Nejdražší (Gone with the Wind vs. My Dearest)

Podívejte… Já vím, že se na Jih proti Severu od Margaret Mitchellové dodnes koukáme poměrně skrz prsty, pokud už to nějaký češtinář zmíní. Ale jedna z mála věcí, která se tomu musí nechat, je, že je to (…takový Harry Potter…) literatura stravitelná pro nečtenáře, která spojuje román s částí novodobé historie, podává to stravitelně, a ze sociologicko-psychologického hlediska se nejedná o nezajímavou sondu. Prostě je to jedna z věcí, kterou mají rádi i lidé, kteří nejsou zarytí čtenáři, kteří nejsou zarytí historici, kteří nejsou zarytí češtináři, nejsou specificky vyhranění na čtení dlouhých knih, a přesto si z toho něco odnesou. A na to také navazují filmová zpracování, protože i když ten počin sledujete, možná méně, než když ho čtete, ale přesto – jste schopni to zhlédnout a strávit i jako lidé, kteří nejsou zarytí filmoví milovníci. A to už je co říct, to se povede vytvořit zhruba stejně často jako kritiky oceňované dílo - vzácně. A přitom… a přitom to z lidského, románového, ani historického hlediska, potažmo filmového, není úplně stupidní. Ano. Možná to není úplně literatura pro muže, což tomu jaksi přirozeně ubírá body, možná to není Dostojevskij, Hemingway ani Dickens (ne že by se o to mělo dílo důvod snažit), ale to pravděpodobně není ani publikace typu Pýcha a předsudek, Jana Eyrová, nebo Na Větrné hůrce – i když u těch dvou posledních… No, nebudeme se pouštět do literární teorie až tak hluboko.

Tolik k obhajobě pro širokou veřejnost.

A teď zpátky k lidem, kteří to zhlédli nebo četli, a zamilovali se do toho. Ano, článek bude asi víc pro milovníky, odborníky, výzkumníky, lidi, kteří se specializují tímto směrem. Fajnšmekry. Příznivce. Fanoušky. Pro ty, co už kouzlu propadli.

Snad netřeba dodávat víc. Jdeme na to.

Asi jsem dlouho hledala typ příběhu, jako je Jih proti Severu. Pokusím se opravdu o kraťoučký medailonek o tom, co to je za počin, abychom se měli všichni, i Ti z vás, které to zaujme, ale ještě neviděli a nečetli, od čeho odpíchnout při dalším vysvětlování. Ve zkratce: Jih proti Severu (orig. Gone with the Wind, 1936) je román Margaret Mitchellové. Hlavními postavami jsou Scarlett O’Harová a Rhett Butler. Příběh se odehrává na pozadí americké občanské války a éry rekonstrukce (v Claytonu a Atlantě, Georgii). A celou tu dobu sledujeme žabomyší války hlavního páru, a jejich kočkopsí povahy. Oba jsou temperamentní, oba jsou tvrdohlaví, oba mají svou pravdu, oba by chtěli poučovat toho druhého a oba mají společnost tak trochu na háku. A oba jsou společností vnímání tak trochu jako vyděděnci.

Udržela jsem to v mezích krátkosti? Doufám…

Tak teď… vsuvka: Z toho, na co jsem narazila při tvorbě tohoto článku, mi to až připadá, že je možná filmová verze z roku 1939 Jihu proti Severu oceňovanějším dílem než samotný román. Režie: Viktor Fleming (a další jako Sam Wood, George Cukor), Scarlet O’Harová – Vivien Leighová, Rhett Butler – Clark Gable. Z celosvětového hlediska, a pokud jsem už na nějaké zkazky v poslední době narazila (a tím rozumějme v posledních letech), je ale pravděpodobně aktuálně nejvíc propíráno to, že se v rámci tohoto počinu a v rámci Hollywoodu podařil jeden z nejlepších kousků, a to sice, že herečka Hattie McDanielová, která co by Afroameričanka ztvárnila jednu z nejdůležitějších úloh – chůvu Scarlet, dostala Oscara za ženský herecký výkon ve vedlejší roli. Rozumějme, že se nacházíme v době, kdy a) herečka kvůli barvě pleti nesměla na slavnostní premiéru filmu, b) nikdo s jejím původem před ní nebyl v některé z hereckých kategorií nominován, c) nikdo s jejím původem před ní nebyl držitelkou Oscara mezi herci. Ano, řeč je stále o barvě pleti.

Jakkoliv fascinující mohou tyto skutečnosti být, velmi nerada bych redukovala kvality a zásluhy jak filmového, tak knižního počinu pouze na tuto propíranou problematiku. Na druhou stranu, vzhledem k tomu, že víme, jak Hollywood a Oscaři i aktuálně fungují (myšleno i z té horší stránky), jedná se o úspěch nemalý, hodný vyzdvihnutí.

Prosím o tři minuty ticha.

…

Takže… zpátky k té příběhové části.

Jedná se o můj volný překlad, který má být zároveň pokusem o genderově neutrální přídavné jméno. Myslím, že vzhledem k jiným oficiálním českým překladům, je to docela vydařený pokus.

Jak to tak bývá, hlavní název se nejúžeji vztahuje k dvěma hlavním hrdinům, ale je vztažitelný i na další páry v rámci série, a proto genderově neutrální „my“ mnou bylo při překladu z angličtiny pominuto. (Původní název 연인 znamená potom lover, milenec - druhá varianta překladu názvu do angličtiny.)

Bavíme se o jihokorejském dramatu, které má dvě části (21 dílů celkem, každá epizoda první části má průměrně 80 minut, každá epizoda 2 části má průměrně 71 minut – s tím ale, že poslední epizoda druhé části má např. hodinu a půl). První část byla vysílána od srpna do září, druhá část potom od října do listopadu 2023. Jelikož to není primárně audiovizuální tvorba, kterou bych vysloveně vyhledávala, že to vysílali, mě minulo, a spíš se divím, že jsem to objevila poměrně brzy poté, co už jsou všechny díly dostupné. Režie: Kim Sung Yong, Lee Han Joon. Scenárista: Hwang Jin Young. Hwang Jin Young se prý vyjádřila v tom duchu, že psát o Qing invazi původně ani nechtěla, protože Qing invaze je nevyhnutelně spjatá s historickou porážkou, ale román Margaret Mitchell ji inspiroval k tomu, aby se o tématu obyčejných lidí uvězněných v tragických událostech a situacích volně rozepsala.

Přesto nějací trapáci začali vytahovat plagiátorství, což je téma samo o sobě a pro sebe, které možná bude dobré vhodné jednoho krásného dne načít, ale ne v tomto článku. Abychom to ale jenom nenakousli a neodešli od toho, a nějak zestručněně to shrnuli – protože měli lidi rádi Harryho Pottera, v dalších knížkách hledají Harryho Pottera, a potěší je, když najdou nějakého nového/dalšího Harryho Pottera. To samé platí o Jih proti Severu – fajnšmekři dlouho hledali a nemohli najít, a teď, když se konečně takový příběh našel, někdo vytáhne plagiátorství. Berte plagiátorství jako nákup svíček, prosím vás. To, že každý druhý vyrábí a prodává nějaké svíčky, ještě neznamená, že jsou to všichni plagiátoři. A nebo jo – ostatně proto každý, kdo kdy něco napsal, se i označil za plagiátora. A to už ani nebudu zmiňovat tvorbu odborných prací, ale, zároveň, celé vzdělávání je o copy-paste, totální plagiátorství vyhnané do extrému nějakým hodnotícím systémem, aby se kopie co nejvíc podobaly originálu, v tomto případě kopie informací. Kdo se víc trefí k původní podobě, dostane plusové bodíky. Jupí! …nebo někoho z vás učili vázat mašličku nějak jinak? Psát rukou nějak jinak? Používali jste nějakou jinou speciální abecedu? Neboj jste k psaní používali nějakou pátou ze čtyř možných končetin? I vy plagiátoři! Že vám není hanba, nevymyslet si vlastní způsob psaní a vázání mašle a kopírovat ho podle toho, jak vám to ukázali ve škole. Fuj! Hanba vám(nám)!

Žánrové zařazení: Historický, Romantický, Drama, Melodrama. Tady dodám, že opatrně na melodramata. V první části mi to ještě nevadilo, a protože jsem si myslela, že vím, jak to dopadne, tak u druhé části značnou část prostředka my to už na nervy drnkalo. Takže jenom upozornění pro ty, kteří o sobě už ví, že melodrama je pro ně příliš těžké… nebo nesnesitelné. Řekla bych, že jsou rozhodně série, které jsou na tom o poznání hůř, ale i u této se její kořeny začaly nakonec projevovat. Opakuji – jiné série jsou na tom i daleko hůř. Ale určitě najdete dramata, která jsou na tom o poznání lépe. A pravděpodobně bychom už všichni měli vědět, že pokud tam máme trojici historický-romantický-drama, a pokud tam prskneme i melodrama – což já jsem se na žánrové zařazení nedívala, když jsem začala sledovat, asi to bude hardcore záležitostí a jó silné kafe.

Na co se dále připravit: dynastie Joseon, starší muž/mladší žena, invaze Qing, historická fikce, rozmazlená hlavní ženská postava, válka, odhodlaná hlavní ženská postava, silná hlavní mužská postava, silná hlavně ženská postava.

Opět představení v krátkosti a rychlosti: drama vypráví milostný příběh mezi šlechtičnou a tajemným mužem, který se objeví v jejím rodném městě. Nacházíme se v roce 1600 během invaze Qing.

Yu Gil Chae je typická Scarlet – hezká, temperamentní, inteligentní, avšak trochu tvrdohlavá, trochu rozmazlená trochu namyšlená mladá dáma, které se říká 99ocasá liška Neunggun-ri.

Díky svému přístupu (příliš svobodomyslná, příliš přímočará, příliš silná a sebejistá) je tak trochu vyvrhel. Ženy na ni žárlí, muži ji obletují. S muži to umí, s ženami o něco méně, ale je jak oddanou přítelkyní, tak později čestnou manželkou. Toho jediného, kterého by chtěla za svého vyvoleného, získat nedokáže. A věci se vůbec nekomplikují tím, že je tento muž budoucím manželem její nejlepší přítelkyně.

Lee Jang Hyun je naopak typický Rhett. Tajemný, pohledný, umí to se ženami. Trochu chladný, trochu zamilovaný spíš sám do sebe než do kohokoliv jiného, je zarytým zastáncem vášně, svobodné lásky a romantiky před svatbou. Muži ho tak úplně neberou. A díky jeho chování v určité fázi (čest a podobné mužské výmysly) ženy také ne. Jednoho dne se znenadání objeví na společenské scéně Neunggun-ri. Nikdo ho nezná, nikdo o něm nic neví, kromě pověstí, které kolují a které se většinou vztahují k jeho dobyvatelským tendencím vůči ženám. Z neznámého důvodu se chce stát rovnocenným občanem, ale nějak toho nechce dosáhnout skrze normální cestu. A tak, místo aby šel přímou cestou, omotá si kolem prstu nejstarší obyvatele, a až ti mu pomůžou k rovnocennému sociálnímu postavení. Když poprvé zaregistruje Scarlet, pardon, Yu Gil Chae, diváci nemají pochyb o tom, že propadl jejímu kouzlu, i když jim dvěma to trvá pěknou dobu, než si to mezi sebou vyjasní a vyříkají.

Aby toho nebylo málo, a aby se to příliš neodchylovalo od Jihu proti Severu, propukne válka a naše dvě hrdličky jsou častokrát na dlouhou dobu rozdělení. Ovšem je to k sobě přes veškeré ego, pýchu, domýšlivost, nejapné fóry a snahu tutlat a zastírat táhne, a tak se znovu a znovu ocitají v přítomnosti jeden druhého, aby se měli příležitost vytáhnout ze šlamastiky, ze které by průměrný člověk nevyvázl živý.

Co vás určitě potěší, na rozdíl od spousty jiných dramat, a na rozdíl od spousty jiných seriálů, je, že představitelé hlavních hrdinů příběhů mají přes 30. Ne, vážně. Ahn Eun Jin, představitelka Gil Chae, má 32. Zatímco Namkoong Min, představitel Lee Jang Hyun, má 45. Pecka, že jo? (Ano! Konečně!) Nedokonalí hlavní hrdinové. Lgbtq+ reference (dobový přístup) i zastoupení (současný přístup).

Když mluvíme o ženských hrdinkách, a o tom, že by nevadily, kdyby spousta z nich nebyla napsaná špatně. Anebo se aspoň ty špatně napsané zfilmovávají, takže se dostanou k širšímu publiku. A přesto jsou to typy ženských hrdinek, které jsou pro diváky nestravitelné, nesnesitelné a tak dále.

Jako výjimka je například aktuálně uváděná Mizu z Blue Eyed Samurai, o které jsem se okrajově zmínila v jednom ze svých předchozích článků (osobně se však domnívám, že za úspěchem tohoto počinu a této konkrétní postavy stojí daleko více navzájem dobře zapadajících aspektů, než se prezentuje nebo analyzuje).

Jedna ze sympatických věcí, kterou, jak doufám, čtenáři a diváci Jihu proti Severu mají na díle rádi, jsou právě silné ženské osobnosti, respektive silná ženská i mužská hlavní postava. Přidejte špetku romantiky, hrst hádek a těžkého společenského i osobního období i situací, do nichž se hlavní i vedlejší hrdinové v průběhu románu dostanou, a máte, jak já to vidím, odpověď na to, co stálo za úspěchem příběhu. Přestože hlavní hrdinové nejsou hodní ani dokonalí, přestože takových příběhů se dá napsat milion a jeden, Gone with the Wind je jen jeden.

Nehledala jsem nějak intenzivně, neboť věřím, že je určitý typ příběhu k vám musí přijít sám, ale omylem jsem zakopla o tento (My Dearest, 2023) počin, který si však můžou dopřát pravděpodobně pouze ti, kteří rozumí angličtině. Což je škoda. Na druhou stranu – čekala jsem na objevení podobného příběhu roky, takže je utěšující už jen ten fakt, že něco takového existuje. Že je to dokonce přímo inspirováno Gone with the Wind.

A ano. Každopádně to křičí: Rhett Butler a Scarlet O’Harová, a to od samého začátku. Ale vůbec to nepřekáží. Právě naopak. Jsem nadšená z toho pozorovat, jak se odvíjí tento typ vztahu v jiných historických kontextech, a s několika poměrně významnými změnami. S poněkud propracovanějším hlavním mužským hrdinou se solidním příběhem na pozadí.

Tak jako Scarlett O’Harová je hlavní hrdinka v této sérii silná osobnost, která navzdory své rozmazlenosti je schopná udělat těžká rozhodnutí, nebo velká humánní gesta. Svým způsobem je privilegovaná a svým způsobem je nešťastná. Usiluje o ní mnoho mužů, ona stojí o jediného, který se bude ženit s její kamarádkou. Její kamarádka je osoba, která ji zná lépe, než se zná ona sama, a hlavní hrdinka tuto svou kamarádku mnohokrát zachrání jak po lidské, tak po fyzické stránce (rozumějme v situacích života a smrti). (Na rozdíl od Scarlet nepůsobí, že zachraňuje navzdory sobě.) Vypadá sobecky, ale ve skutečnosti není. Je to přesně ten typ člověka, který se projeví, až když jde do tuhého. A v tom jí právě může sekundovat jen její mužský protějšek, s kterým si nemá co vyčítat, a který pravděpodobně jako jediný ze všech mužů, kteří o ni kdy usilovali, dokáže její nezkrotnou povahu ocenit.

Hlavní hrdina je v dané oblasti neznámá osoba, která se nechce plést do záchrany krále/národa/obyvatel. Je výborný bojovník, což se ukáže hned zkraje, takže velmi rychle padne varianta, že máme tu čest se zbabělcem. Místo obrany vlasti a místo věnování svého času vznešeným cílům jako je studium, věnuje se spíše ženám a svým zájmům. Je světaznalý, získává si kontakty, neštítí se věcí, kterých se většina učenců té doby štítí, používá kritický rozum, který aplikuje na problémy, a zmíněnými učenci nebo jejich hodnotami víceméně otevřeně pohrdá. Pokud ale má něco, co uznává, v co věří, za co je schopný se bít, pak je to obrana obyčejných lidí. A pokud v člověku vidí dobro, i když může pohrdat jeho názory, i když s ním může nesouhlasit, je schopný diferencovat mezi sociálním nánosem a dobrým člověkem.

Zdá se, že mu moc nezáleží na lidech okolo. Ale pro ty své lidi dělá maximum, obětuje vlastní principy. Když přijde na lámání chleba, ví, že nějaké oběti jsou nezbytné. A proto je jeho prioritou, aby se zachránila hlavní hrdinka.

Je jediný ze všech jejích nápadníků, který je schopný ustát její nepříliš společností kvitované, byť zcela lidské, charakterové vady. Její náturu, je její namyšlenost, její divokost, její tvrdohlavost.

Je to takový pěkný páreček k pohledání.

Do toho jsou některé vedlejší velmi zajímavé postavy s krutým i méně krutým osudem, a samozřejmě hodně probíráme politiku, královskou rodinu, různé snahy o záchranu obyčejných lidí, podrazy, žárlivost a tak dále.

Jestli jste měli rádi Jih proti Severu, a pokud rozumíte angličtině, zkuste se podívat aspoň na kousek. Máme tady i nějakou upozaděnou tématiku typu duševní spřízněnci a tu věc s 99ocasou liškou a tak, ale neřekla bych, že to je na příběhu to nejdůležitější. vlastně je to poměrně upozaděné. Je to takový ten důvod „a proto se vždycky najdou“. Kromě tohoto ale nehraje moc velkou roli. Je to zkrátka jeden z těch osudových vztahových příběhů. A jakkoliv se vám může zdát nějaká část příběhu zdlouhavá, jakkoliv si myslíte, že víte, jak to skončí – zkuste vydržet až do konce. Osobně jsem si myslela, že to dopadne daleko hůř, než to dopadlo.

Takže – spoiler alert: … Ano, asi happy end. Ale, jak jsem jednou zodpovídala v rámci diskuze, přijde na to, o které postavě mluvíme.

Ať se líbí!

P.S. Máte vy tip na podobný typ příběhu? Neváhejte ozvat se v komentářích, všichni příznivci budou nadšení.