Článek
Tak, doufám, že to znělo patřičně dramaticky. Teď k věci.
Mám trochu strach a mám trochu obavy z toho, že udělám v rámci něco, co mi bylo nedoporučeno. (Tímto zdravím mého vypůjčeného uměleckého redaktora.)
Abychom rozuměli – mám napsanou jednu knížku, která měla být venku před třemi (budou to čtyři) roky. Abychom si rozuměli úplně perfektně: Já ji psala pravděpodobně dva a půl měsíce, spíš dva měsíce. Potom se dva roky opravovala. Teď o prázdninách jsem konečně dala prostor závěrečným gramatickým opravám a generálním nesmyslům.
A od té doby, co jsou tam takové dva tři generální nesmysly odhaleny a já bych to musela začít řešit, tak teď radši místo toho rok zdrhám od finiše té knížky.
Toto je všechno nepodstatné pro tento článek.
Podstatné je, že jsem od začátku chtěla, aby měla svůj úvod a aby měla svůj závěr. Úvod a závěr, který nenajdete v tom hlavním korpuse. No a teď, když jsem začala vydávat na tuto platformu, silně zvažuji nějaký kratší prequel k dané knížce vytvořit, podívat se, jaký by o to vůbec byl zájem, a pak se rozhodnout, jestli má vůbec smysl psát tu závěrečnou třetí knížku. Protože, jak lidem začínám omlacovat o hlavu, pokud jsou to příběhy pro mě, tak potom je nepotřebuji zapisovat. Ale v momentě, kdy už si tu práci se zápisem dám, tak samozřejmě chci, aby měla kladnou odezvu (v kontrastu k dobře mířeným radám a průpovídkám typu že „píšeme pro sebe, tak v klidu, nestresuj se“). ŠOK! O 15 let později jsem konečně odhalila, co mi na těch výrocích od začátku nesedí.
A teď asi budu spíš apelovat na čtenáře a jejich čtenářskou zkušenost. Protože je v tom další háček.
Oproti hlavnímu korpusu knihy mají být prequel a sequel vedeny v naprostého odlišném duchu a být psány odlišným tónem. Moje otázka je: Četli jste něco takového někdy? Zajímalo by vás něco takového někdy číst?
Hlavní kniha je velkou nadsázkou, hyperboly, sranda a takové hračičky. Utahování si z věcí. Situace ad absurdum. Diskuze ad absurdum. Místy záměrně nevkusné. Je dost hravá.
Prequel a sequel měly vždy být vedeny ve velmi temném duchu. Zatímco prequel měl objasnit určité části minulosti, které mají změnit pohled a přístup čtenáře na hlavní knihu (určité roviny jsou nakousnuty a nevysvětleny, určité věci, na které byste jinak zapomněli, se vám při čtení prequelu osvětlí a začnete je brát v jiném světle a pravděpodobně daleko víc vážně) a objasnit, proč jsou v hlavní knize určité situace řešeny určitým způsobem a ne jinak. Má zdůraznit, jak ironické to, co je v hlavní knize, je. Sequel měl naopak dotáhnout určité věci, které byly nakousnuty a nevysvětleny v hlavní knize, určité dějové linky, které jsou záměrně ukázány a dále neřešeny, do konce.
Zajímal by vás takový počin? Odrazuje vás na popsaném… něco? Máte nějaká doporučení?
Připadá vám to jako popis něčeho, co by vás bavilo číst? Máte taky radši delší formáty? (*zeptala se, aniž by podsouvala odpověď*)
Budu ráda za názory a rady.
