Článek
Když se profesor dostal v šest hodin domů – s nemalou obavou o stav svého bytu, nábytku a hodnotných věcí – přivítalo ho dlouhé chrápání. Při bližším ohledání se z úst pana Koubka táhla slina k polštáři pod jeho hlavou. Profesorovu polštáři. Kdyby se nebyl tak těšil, až odtud Koubka vyhodí, nechal by ho ten polštář oprat.
„Vstávat!“ poručil profesor. Adam se zaksichtil a zachrápal. „Vstávat!!!“ zařval profesor a Adam sebou cukl, jako by mu u ucha střelili.
„Použil jsem jenom koupelnu!“ bránil se rozespale a slepenýma očima kontroloval temnou místnost, přičemž si utřel vytrvale se držící a od jeho úst k tomu nešťastnému polštáři se táhnoucí slinu.
„Těší mě vědět, že lednička vaším nájezdem zůstala nedotčena,“ odkašlal si profesor a s povzdechem dodal, „stejně jsem v ní nic neměl,“ načež neochotně připustil, „nakoupil jsem teprve teď,“ a ukázal na tašky plné jídla.
„Jé!“ rozzářila se Adamova očka při pohledu na tašky. „Véča–ehm–eře!“
⁔⁓⁕⁑⁂⁑⁕⁓⁔
„Mě taky zajímají některé věci,“ připustil profesor.
„Jako?“ zeptal se Adam a hodil si burák do pusy. Profesor mu pytlík vytrhl z ruky a vrazil mu do ní kávu.
„Jako proč jste se v mých hodinách chovali nejotřesněji?“
„Jděte, to musíte vědět,“ řekl Adam a chňapl po burácích, které profesor poté odstranil z jeho dosahu úplně. Zamračil se. Ošil. „Neměl jste nás rád. Byl jste upjatý. Nesnesl jste cizí názor. To ukazuje na malost charakteru, víte? Choval jste se, jako byste si na nás léčil mindráky z dětství. Nesnášeli jsme vás za to. Měli jsme prokazovat respekt někomu, kdo ho k nám neměl?“ zeptal se Adam pochybovačně a sáhl pod polštář pro pytlík křupek.
Profesor po nich chňapl. Bezúspěšně.
„Jak jste to mohli vědět?“ lamentoval profesor podrážděně. Nejvíc ho mrzela ta sedačka, která bude zničená, až se to prase uvolí zvednout z ní. „Byli jste jen –“
„Děti? Puberťáci? Nepodceňujte nás – je – jenom proto. Děti to vycítí. Puberťáci se vzbouří. Měl jste, co jste zasel,“ Adam si hodil do pusy plnou hrst křupek.
„Alespoň se k tomu posaďte. Až vám zaskočí, odmítám vám dávat umělé dýchání nebo dělat kvůli vám humbuk a volat sanitku,“ zavrčel nevlídně.
