Článek
Každé léto se v Česku objeví stejná zpráva. Někdo zahlédl černou pumu.
Jenže je tu jeden problém.
Puma americká podle současných zoologických poznatků černá být nemůže. Přesto se titulky o „černé pumě“ vracejí rok co rok a pokaždé vyvolají stejnou vlnu spekulací, obav i mediálního zájmu.
Jak je to možné?
Existují jistoty, na které se lze v Česku spolehnout. V prosinci silničáře překvapí první sníh. Na jaře se objeví zprávy o medvědovi. A někdy mezi červnem a srpnem přijde fotografie rozmazaného tmavého zvířete na okraji pole.
Titulek bývá téměř pokaždé stejný.
„Lidé zahlédli černou pumu.“
Ne každé hlášení je nesmysl
Než celou věc smeteme ze stolu, je fér připomenout jednu důležitou skutečnost.
Není vůbec vyloučené, že se v české přírodě občas objeví velká kočka, která utekla ze soukromého chovu. V Evropě žijí stovky legálně chovaných šelem a čas od času některá skutečně unikne. V minulosti se hledali uprchlí lvi, servalové, rysi i pumy.
Proto není rozumné každé hlášení automaticky odmítat.
Stejně nerozumné je ale přijímat každou fotografii jako důkaz.
Každé léto stejný scénář
Průběh bývá téměř totožný.
Objeví se několik svědků. Někdo pořídí rozmazanou fotografii mobilem. Média začnou psát o tajemné šelmě. Policie doporučí zvýšenou opatrnost. Sociální sítě zaplaví další údajná pozorování.
A pak…
Nic.
Nenajdou se pobytové stopy. Neobjeví se spolehlivé důkazy. Žádné jednoznačně potvrzené zvíře.
Po několika týdnech příběh utichne.
Do příštího léta.
Největší záhada? Černá puma
Právě tady se celý příběh stává nejzajímavějším.
Puma americká (Puma concolor) se běžně vyskytuje v odstínech pískové, šedohnědé nebo rezavé. Na rozdíl od jaguárů či levhartů není u tohoto druhu věrohodně doložen melanismus – genetická mutace způsobující černé zbarvení.
Jinými slovy: skutečně černá puma není podle současných poznatků známá.
Přesto média tento výraz používají téměř automaticky.
Působí to zvláštně. Kdyby někdo tvrdil, že po lese běhá modrý vlk, většina redakcí by zbystřila. U černé pumy se stejná biologická nepřesnost opakuje už řadu let.
Co tedy lidé vlastně vidí?
Možností existuje hned několik.
Někdy může skutečně jít o uprchlou velkou kočku. Jindy může tmavá silueta ve špatném světle připomínat něco úplně jiného – velkého psa, srnce ve stínu nebo divoké prase.
Své dělá i lidská psychologie.
Jakmile se objeví zpráva o šelmě, začnou lidé neobvyklé podněty mnohem častěji interpretovat právě tímto směrem. Psychologové tento jev označují jako očekávací zkreslení.
Nejde o lež ani o záměrné přehánění.
Mozek jednoduše často vidí to, co očekává, že by mohl vidět.
Svůj díl nesou i média
Z pohledu redakcí je to pochopitelné.
Titulek „Možná někdo zahlédl velkého psa“ příliš čtenářů nepřitáhne.
„Černá puma děsí obyvatele“ funguje podstatně lépe.
Jenže opakované používání biologicky nepřesného označení vytváří dojem, že českou krajinou pravidelně prochází zvíře, které podle současných poznatků prakticky neexistuje.
Možná by přitom stačilo formulovat věci opatrněji.
Například:
* „Svědci hlásí velkou tmavou kočku.“
* „Nelze vyloučit uprchlou šelmu.“
* Nebo jednoduše přiznat, že zatím není jasné, co lidé skutečně viděli.
Letní mýtus, který zřejmě jen tak nezmizí
Je docela možné, že někdy některému chovateli opravdu uteče puma nebo jiná velká kočka.
Stejně pravděpodobné ale je, že většina každoročních hlášení představuje směs omylů, špatných světelných podmínek, očekávání a lidské představivosti.
Právě proto se příběh černé pumy vrací stále dokola.
Je dost uvěřitelný, aby vzbuzoval pozornost. A zároveň natolik tajemný, že nikdy nedostane definitivní tečku.
Až tedy příští léto znovu uvidíte titulek o černé pumě v českých lesích, možná nepůjde o začátek nové senzace.
Spíš o další kapitolu jednoho z nejvytrvalejších českých letních mýtů.
