Článek
„My jsme vás v chodítku taky nechávali. A vyrostli jste.“
Věta, kterou už slyšela nejedna dnešní máma. Stačí zmínit, že chodítko nechcete používat, a může přijít nechápavý pohled, pousmání nebo dobře míněná rada od babičky.
„Zbytečně to řešíš.“
Jenže právě v tom je problém. Dnešní matky často neposlouchají jen doporučení pediatrů. Poslouchají také generaci svých matek, která má pocit, že když něco fungovalo před třiceti lety, musí to být správně i dnes.
A chodítko je krásným příkladem.
„Vždyť jsme v něm vyrostli“
Ano. Mnozí z nás v chodítku opravdu vyrůstali. A mnohým se nic nestalo.
To ale není důkaz, že bylo chodítko bezpečné. Stejně jako skutečnost, že někdo v dětství jezdil bez autosedačky, neznamená, že autosedačky jsou zbytečnost.
Dnes víme, že klasické chodítko, ve kterém dítě sedí a pohybuje se pomocí koleček, nepomáhá naučit se chodit. Naopak může dítěti umožnit pohybovat se rychleji a dostat se k věcem, na které by jinak nedosáhlo.
A právě proto odborníci jeho používání nedoporučují.
Jenže dnešní máma má pocit, že musí všechno obhajovat
A tady už nejde jen o chodítko.
Dnešní matka je pod neustálým drobnohledem. Kojíš? Proč nekojíš? Spí dítě samo? Proč spí s vámi? Už sedí? Už leze? Už chodí?
A když se rozhodne něco nedělat, často musí své rozhodnutí vysvětlovat vlastnímu okolí.
„My jsme chodítka používali a nic vám nebylo.“
Možná. Ale to, že jsme něco přežili, není argument pro to, abychom to dělali znovu.
Informace se mění. Doporučení se mění. Medicína se vyvíjí.
A rodič má právo říct: Děkuju, ale dnes už to dělat nechci.
Dítě nepotřebuje chodítko. Potřebuje čas
Chodítko ostatně není žádná nutná součást dětského vývoje.
Dítě se nemusí naučit chodit co nejdříve. Potřebuje prostor, aby mohlo lézt, vstávat, zkoušet rovnováhu a postupně samo zjistit, co jeho tělo dokáže.
A možná právě tohle je pro některé babičky a okolí nejtěžší přijmout.
Že jejich zkušenost už není jedinou pravdou.
Neznamená to, že předchozí generace vychovávaly děti špatně. Znamená to pouze, že dnes máme více informací.
Takže až příště někdo řekne:
„My jsme chodítko používali a všichni jsme v pořádku,“
možná není potřeba se hádat.
Stačí odpovědět:
„To je dobře. Já už ale dnes vím, že ho moje dítě nepotřebuje.“
A to by mělo být úplně dostačující.
