Článek
Když přijde řeč na euro, v Česku se opakují stejné obavy.
Zdraží se rohlíky.
Přijdeme o suverenitu.
Brusel nám bude diktovat ekonomiku.
Jenže zatímco se hádáme o scénáře, které možná nikdy nenastanou, přehlížíme účet za současný stav.
A ten platíme každý den.
České firmy prodávají většinu své produkce do eurozóny. Obchodují v eurech. Investují v eurech. Často si v eurech i půjčují.
Jen česká politika už dvacet let předstírá, že koruna je nějaká strategická výhoda.
Je?
Nebo je to jen drahý symbol, za který platíme vyšší nejistotou a pomalejším růstem?
Nejpodivnější na celé debatě je, že mnoho lidí mluví o ztrátě kontroly.
Jakou kontrolu ale skutečně máme?
Když Evropská centrální banka mění svou politiku, česká ekonomika její dopady stejně pocítí. Rozdíl je pouze v tom, že dnes sedíme za dveřmi místnosti, kde se rozhoduje.
Posloucháme.
Ale nerozhodujeme.
A pak je tu zdražování.
Strašák, který se vytahuje při každé debatě o euru.
Jako by snad koruna byla zárukou levného života.
Stačí se podívat na ceny bydlení, energií nebo potravin v posledních letech.
Češi zažili jednu z nejvyšších inflačních vln v moderní historii bez toho, aby kdy euro měli.
Možná tedy hledáme viníka na špatném místě.
Největší riziko dnes nemusí být přijetí eura.
Největší riziko může být naše neschopnost rozhodnout se.
Protože zatímco my vedeme nekonečné kulturní války o koruně, zbytek Evropy řeší investice, konkurenceschopnost a budoucí růst.
Až se jednou budeme ptát, proč nám ujel vlak, možná zjistíme, že jsme celou dobu debatovali o měně.
Místo ekonomiky.
