Porta Bohemica - když se špatně kouknete do mapy

Toužila jsem si ji projít po levém břehu Labe, a tak jsem se nelenila, sedla na vlak a vyrazila do Žernosek. Vždyť už to tam znám, pomyslela jsem si sebejistě! Vystoupím přímo na levém břehu a pohodovou cestou po zelené značce a naučné stezce se vydám na místa krásných výhledů na řeku. Hověla jsem si spokojeně ve vlaku. Před Ústím jsem vytáhla svačinku, abych ještě cestou v klidu posvačila a plná sil se vydala na výlet. A už je tu nádraží Ústí západ, za chvilku tam budu.

Vláčkem trošku šibovali po kolejích a naproti mně sedící maminka povídá dcerce: „Teď se dívej z okénka, budeme přejíždět řeku, to se ti bude líbit.“

Co? Sousto se mi trošku zadrhlo v hrdle. Na pravý břeh já nechci! Třeba se vlak zase vrátí, snad ho jen nějak otáčí? Snažila jsem se držet naděje jako tonoucí stébla. Stéblo však tonoucího neudrží a můj vlak se přes most zpět nevrátil.

Opět jsem byla na pravém břehu Labe.

Nevěděla jsem, jestli se mám smát nebo brečet. Má sebejistota zmizela v dáli. To snad není možné. Po stovkách nejrůznějších cest vlakem nejsem schopná se trefit na správný břeh Labe? Jak se mi to mohlo stát?

Jednoduše. Měla jsem vystoupit v Žernosekách, to souhlasilo. Ovšem Žernoseky jsou Velké a Malé. Velké na pravém břehu a Malé na levém břehu Labe. A já měla vystoupit v Malých a vystoupila jsem kde? No ve Velkých Žernosekách. Vylezla jsem z vlaku a snažila se to rozdýchat. No co se dá dělat. Hurá na přívoz a budu doufat, že alespoň jeden pojede.

Naštěstí přívoz v Píšťanech tentokrát jel. Blížila jsem se k němu přes louku a sledovala, jak se se chystá odplout. Pan převozník však na mě počkal, za což mu patří vřelý dík.

Plavba přívozem byla krásná, na vodě se mi moc líbí. Po vylodění jsem si prohlédla rozhlednu U Zámečku a vydala se po rozpáleném asfaltu cyklostezky do Malých Žernosek. Když jsem se tam trošku usmažená od sluníčka dostala, jen jsem zamávala vlakové zastávce, kde jsem měla původně vystoupit a kde doporučuji vystoupit i vám. Čekat tam na vás bude naučná stezka a následně zelená značka a začnete stoupat vzhůru. U zvoničky si můžete posedět na lavičce a pak vás již čeká příjemná lesní pěšina.

Až se ocitnete ve výšce 252 m.n.m., objeví se před vámi na kmeni dubu vytoužená cedulka s nápisem PORTA BOHEMICA. Pohled ale na ni dlouho neudržíte, protože vás uchvátí nádherné výhledy do okolní krajiny. S tichou mohutností se pod vámi bude stáčet řeka a kolem ní vystupovat skály ozdobené stromy a keři. Možná na protějším břehu uvidíte prosupět vlak. Nebo dáte přednost sledování vzdálených oblých kopců? Za jedno vám ale ručím. Dlouho se nebudete moci od tohoto magického místa odtrhnout.

Všechno má však svůj konec a ani mně nezbylo po nějaké době nic jiného, než pokračovat v cestě. Naše povídání nazvané Brána Čech by tu mohlo skončit, ale já vám ještě doporučím, kam se vydat dál. Přeci už to nezabalíme a nepojedeme domů, že.

Bude-li se vám chtít, vydejte se v mých stopách po zelené dolů do Litochovic a odtud po žluté na rozhlednu Radejčín a na vlak.

Nebo se mnou pojďte ještě kousek dál po zelené značce a následné modré naučné stezce k Moravanskému vodopádu a kolem stejnojmenného potoka sejděte na vlakovou zastávku Dolní Zálezly.

A hlavně, přátelé, než vyrazíte na výlet, dobře se podívejte do mapy a prostudujte jízdní řády, ať nedopadnete jako já…

Suchou stezku a modré nebe nad hlavou vám přeje Áťa.