Tam, kde šumí Vošmenda

Pramen Vošmendy najdete u Vysokého nad Jizerou a její konec nad Spálovem, kde se vlévá do Kamenice. Určitě vám někdy povyprávím o celé této říčce, ale dnes navštívíme jen její část. A kde začneme? Na nádraží Jesenný. Vláčky vás tam dovezou ze směru od Tanvaldu nebo Železného Brodu, jak se komu hodí. My s Klárou měly to štěstí, že jsme v Jesenném vystoupily do nádherně slunečného dne a s nadšením jsme přehopkaly přes most na červenou značku. Humor nás záhy přešel. Cesta před námi připomínala ze všeho nejvíc bahenní lázně. Úsek to však nebyl dlouhý, my byly holky statečné a na rozcestí Pod Bozkovskými jeskyněmi jsme stály za chvilku, obtěžkané jen asi kilem bláta navíc. To z nás naštěstí z větší části opadalo cestou nahoru k jeskyním, takže na prohlídku jsme byly vpuštěny bez toho, že bychom musely projít nějakou očistnou kúrou.

Bozkovské dolomitové jeskyně jsou známé a asi se o nich nemusím moc rozepisovat. Uvidíte v nich zajímavé křemenné lavice a římsy, krápníkovou a sintrovou výzdobu. Malá jezírka s modrou vodou a úžasný Jezerní dóm s největším podzemním jezerem v Čechách. Jen malá poznámka – bundu s sebou!

Po prohlídce si můžete zakoupit i nějaký suvenýr. V našem případě byla volba jasná – netopýr vyhrál na celé čáře. Možná i proto, že v jeskyni nám jeden jeho kolega poletoval nad hlavou. Ten zakoupený plyšový dostal jméno Azor. A i vám prozradím, kterak Azor ke svému jménu přišel. Než jsme odcházely od jeskyní, chtěla jsem si odskočit na WC, věci jsem si nechala venku a pravila: „Hlídej Azore!“ Už ani nevím, odkud toto mé oblíbené rčení (povel) je, jestli z nějakého filmu či knížky, kde se samozřejmě vztahovalo na psa. Klárce se to ale zalíbilo a dál jsme pokračovaly ve třech s novým kamarádem Azorem.

Stoupaly jsme do Bozkova a těšily se do lůna klidných lesů, protože pořád odněkud řvaly motory. No a pak ještě ke všemu vrtulník nad hlavou? Blížily jsme se k parkovišti v Bozkově a najednou cedule „TRAKTORY“. Když jsme s kolonou aut vedle sebe po modré turistické značce šly k rozcestí U starého vodojemu, nabyla jsem dojmu, že moc klidu asi neužijeme. Trošku s obavami jsem pošilhávala po obrovských kolech traktorů a pásech tanku, které se objevily na louce pod námi. „My jsme se asi přimotaly někam, kam jsme nechtěly“, sdělila jsem pořadatelům. Naštěstí byli příjemní a ujistili nás, že po cestě projdeme bez úhony a můžeme v klidu pokračovat dál k Vošmendě. Pokud je tu mezi vámi nějaký milovník techniky, tak po prostudování internetu upřesňuji, že se jednalo o akci „Sjezd a závody traktorů“ a tato akce se u Bozkova koná pravidelně.

Bláto cákalo od kol buggyn, traktory výhružně vrčely a vrtulník byl ve svém kroužení neúnavný. Pro mě to tedy úplně ideální společnost nebyla, tak jsme svištěly po modré značce dál k přístřešku na kraji lesa a od něj už jsme klesaly lesní cestou do údolíčka Vošmendy. Ta úleva, když nás les vzal do své náruče a údolíčko nás ukrylo před hlukem.

V klidu jsme se konečně mohly věnovat Naučné stezce Údolím Vošmendy, kterou jsme si chtěly projít. Cestou vás čeká spousta zajímavých tabulí, na kterých se dozvíte například o přírodní rezervaci Údolí Vošmendy, o tom jak vzniká řeka, něco o těžbě železa a vápenců, o jeskyních a krasových jevech. My jsme z trasy naučné stezky ještě odbočily po modré k bývalému železnorudnému dolu. Nic tam však neuvidíte, jen prohlubeň v zemi a valy. Ale nám to nevadilo, šlo se hezky, tak proč nevidět všechno.

Vrátily jsme se zpět na stezku a po chvíli se před námi otevřel lesní palouk. Nádhera. Pravým okrajem protéká říčka, najdete tam posezení, prolézačky pro děti a moc hezký vodní prvek. Když půjdete s dětmi, pěkně si tam poblbnou, když půjdete sami, příjemně si tam posedíte. Takže hezké místo opravdu pro každého.

Za paloučkem projdete pod stromovou bránou na dřevěný chodníček a pak již budete lesem stoupat na louky nad Bozkovem. Na konci lesa na vás opět čeká turistický přístřešek. Tedy pokud vám nevadí berušky. Ty tu na nás dělaly úplné nálety.

Konec naučné stezky nás dovedl zpět k rozcestí U starého vodojemu, kde traktorová akce již pomalu končila. Právě chtěli odvézt tank a žďuch – trefili se do tabule vedle cesty. Tím pádem zůstali stát a my si mohly tank krásně prohlédnout, protože jsme musely projít kolem něj.

Vracely jsme se do Jesenného na vlak a já jsem ještě na závěr cesty zaperlila. Abychom se vyhnuly blátivé cestě, odbočily jsme na rozcestí Pod Bozkovskými jeskyněmi doleva po Palackého cestě s tím, že je to sice delší, ale co vím, bývala tam hezká cesta. Možná bývala. Teď nebyla. Bláto, bláto, bláto. Výhodou bylo, že se to místy dalo obejít, i když roštím a ostružiním.

Když jsme se tak prodíraly houštinou a Klárka skučela nad odřenou rukou, odevzdaně pravila: „Já vím, proč nosíš tolik jídla! My tady neprojdeme a budeme tu muset zůstat přes noc!“ Při rozebírání možností nocování v lese nám klouzání bahnem i prodírání roštím nakonec docela uteklo a vytouženého rozcestí Pod Bozkovem jsme se dočkaly. Po zelené jsme sešly na lávku, ke které je na mapách upozornění, že je ve špatném stavu.

Mně připadala normální, Klárčinu bdělému oku neušlo, že je prý dost rezavá. Brýle jsem nenasadila, tak mě rez požírající desky pod mýma nohama nechala chladnou. Krátce před šestou jsme došly na nádraží a v okolních lesích nocovat nemusely. A kdyby, hlady bychom rozhodně neumřely, protože jak Klárka dobře ví, mé zásoby jsou značné.

Příště už zase vyrazím na cestu sama, ale pokud se někdy – někde – u nějaké řeky potkáme, tak už i vy budete vědět, že ta postavička s velkým batohem a jizvou u oka (viz cesta kolem Jizery), vás může v případě, že vám dojde svačina, zachránit před smrtí hladem.

Zdroje: Sjezd a Závody Traktorů / Bozkov 2026 | Bozkov 26. 9. 2026 | Vikendo.cz; mapy.com; vlastní archiv