Co stojí za názvem města Železnice: železo, nikoliv železnice

Zdejší okolí bylo osídleno průběžně již od doby kamenné. Ač název Železnice může v někom evokovat spojení s železniční tratí, není tomu tak. Jméno města je odvozeno od železa. V okolí se nachází bílý pískovec s vložkami železné rudy a dochovaly se známky primitivního železářství sahající hluboko do historie. I počáteční zmínky o Železnici jsou datovány do dob dávných. První z nich jsou přibližně z roku 1180.

A co je vlastně Železnice? Město, městys, vesnice? Když jsem si o historii Železnice četla, připomnělo mi to rčení ze známé pohádky: „Odvolávám, co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil.“ Vezmeme to stručně. Železnice je povýšena na město v roce 1599, ovšem chybějí k tomu doklady. Je tedy podána žádost na povýšení na město a této je v roce 1911 vyhověno. V roce 1954 však titul zaniká (na základě Zákona o národních výborech). V roce 2007 byl Železnici titul město vrácen.

Možná označení Železnice bylo v historii různé, ale neochvějnou pravdou je, že nabízí mnoho krásných míst. Několik z nich bych vám doporučila k návštěvě.

Kostel sv. Jiljí

Římskokatolický barokní farní kostel zasvěcený svatému Jiljí najdete v jižní části města. Přijedete-li do Železnice vlakem, čeká vás k jeho bráně trocha stoupání. Určitě nezabloudíte, protože od nádraží vás povede červená turistická značka. Kdyby vás cesta unavila, můžete před návštěvou kostela využít pod ním umístěné vychvalované Kafe Pod Vinicí.

Co vše můžete u kostela najít? Například pomníky obětem 1. světové války, bitvy z roku 1866, sochu sv. Floriána, pamětní desku rektora Karlovy univerzity. Určitě si ale nenechte ujít návštěvu starého hřbitova. Brána jako by mě do něj sama vtáhla. Atmosféra tam byla úžasná. Ticho mrazivého dne nebylo ničím rušeno, obklopilo mě ze všech stran. Opatrně jsem našlapovala mezi starými náhrobními deskami, často obrostlými břečťanem, obcházela vyvýšená místa, která naznačovala, že pod nimi rovněž někdo odpočívá. Břečťan se v dlouhých provazech pnul i po stromech a dotvářel celkový obraz opuštěnosti. Symbolické mi přišlo vyobrazení, kde dvě ze tří tváří chyběly. Hroby z dávných dob. Na tváře mrtvých si dnes již nikdo nevzpomene.

Vlastivědné muzeum a galerie

Až ze sebe setřesete atmosféru starého hřbitova, určitě nezapomeňte navštívit tamní Vlastivědné muzeum a galerii. Hledat ho nebudete. Je doslova za rohem od kostela. K muzeu patří i vedle umístěná roubená chaloupka s expozicí o pěstování a zpracování lnu. Místo je to zajímavé, milé a poklidné. Takže pokud vám návštěva starého hřbitova trošku rozjitřila nervy, tady si je zase uklidníte.

Náměstí Svobody

Od muzea můžete pokračovat dál po červené turistické značce na náměstí Svobody. I tady se je na co podívat. Čeká tu na vás Mariánský sloup, pomník Mistra Jana Husa, studna (a nejen tak ledajaká). Stejně tak tu můžete najít inspiraci pro další cestu, kterou vám poskytne turistický rozcestník a mapa. Můžete se odsud rozeběhnout více směry, jak vám čas, nálada a vaše síly dovolují.

Po červené se vrátíte na nádraží v Železnici (1,5 km), nebo pokračujete dál k Valdštejnské lodžii (4,5 km, vlak), či až do Jičína na náměstí (6,5 km).

Červená, opačným směrem, vás povede 8 kilometrů dlouhou trasou do Lomnice nad Popelkou na náměstí, cestou to vezmete přes horu Tábor.

Milovníci zřícenin mají možnost vyrazit po modré na zříceniny Bradlec a Kumburk (přibližně 8 km).

Máte-li hodně času a sil, zvolte zelenou. Po sedmi kilometrech vás dovede do Prachovských skal. Počítejte s tím, že jejich prohlídka vám zabere dost času. Na vlak to pak máte nejblíž do Jinolic.

Tak co, vydáte se někdy do Železnice? Za mě určitě neprohloupíte, ať tam vyrazíte na samostatný výlet, či ji zařadíte jako jeden z bodů na nějaké vaší delší výletní trase.

Zdroje:

www.zeleznice.net, muzeum Železnice, kostel sv. Jiljí, vlastní archiv