Článek
Myslím, že A. Einstein jednou prohlásil, že člověk má málo štěstí, nebo něco v tom smyslu, a lze s tím stoprocentně souhlasit.
Kolik z lidí, kteří jsou mladí,krásní,zdraví,bohatí a úspěšní, si každý den večer řekne jak jsou šťastní?
Kolikrát si to vůbec řeknou, nebo uvědomí? Jak intenzivně prožívají své štěstí?
Občas si to asi někdo z nich na okamžik uvědomí..na pikosekundu.
Spíše ale pozoruji, že leckdo štěstí jen předstírá, a následně pak čerpá svou dávku satisfakce z pocitu, jak mu to jeho štěstí druzí závidí. Stalo se to v poslední době trendem mezi tzv.influencery, ale ty bych sem teď opravdu nerad tahal.
Pak ale zaúřaduje osud a čas. Najednou jsou tu nemoci, stáří a smrt. Vše se v běhu mění, a člověku nezbude z toho jeho štěstí zhola nic.
Ať je štěstí seberelativnější věc, platí pro něj jedno zcela platné pravidlo, které si mnozí nechtějí připustit. Štěstí nelze budovat na neštěstí někoho jiného.
Takový postup lze totiž nazvat zlem. Také zlo se mnozí proto snaží relativizovat.
Dlouho jsem nemohl pochopit, kde se v lidech bere takové zlo, že jsou schopní se z fronty chlubit rodině, kolik zabili ,,chochlů", nebo jak může manželka svého chotě povzbuzovat ke znásilňování žen nepřítele.
Jak se může mladík, ještě se třesoucí vzrušením, chlubit rodičům v Gaze, kolik právě zabil Židů vlastníma rukama.
Tito lidé přitom jen podlehli obrovskému klamu, že štěstí své, i svého národa, mohou postavit na extrémním neštěstí druhých.
Ale tak to nefunguje, takto vesmírné zákony postaveny nejsou, a zpravidla se o tom dotyční záhy přesvědčí.
Mělo by je přitom vést vlastní svědomí, ale nevede, protože bylo zcela dekalibrováno mnoha vlivy .
Těchto vlivů je velká řada, ale všechny jsou důsledkem působení předchozího zla. Zlo samo sebe replikuje.
Jde především o vliv rodiny, a společnosti obecně, jež jsou nenávistné a neempatické k druhým bytostem.
Když za 2. světové války jezdily po kolejích židovské transporty, kde byli v dobytčácích převáženi lidé na smrt, tak si mnozí nechali namluvit, že Židé jsou méněcenné bytosti a jsou k tomuto určeny. Určité množství lidí se shodlo, že ve jménu štěstí německého národa, je nutné vraždit méněcenné.
Stejnou metodu nyní používá ruská společnost, která se většinově shodla, že ve jménu štěstí Ruska, je třeba zabíjet méněcenné chochly, a další méněcenné už vyhlíží.
Co je ale nejhorší, že stejnou metodu užívá naprostá většina lidstva, která je v podstatě v globální shodě na tom, že ve jménu štěstí lidstva je třeba zabíjet méněcenné tvory - zvířata.
Tvory, kteří jsou skoro identičtí s námi. Mají své city, starají se o své potomky, cítí bolest i strach, a pláčou.
Mají jen jedinou smůlu. Jsou moc hloupí, aby se nám dokázali bránit.
Na tomto neskonalém zlu si ale lidstvo své štěstí nikdy nepostaví.
Měli bychom si to už konečně uvědomit.
A pro mrtvoložrouty-kolovrátky, omílače: Ano, zvířata to dělají také, však jsou hloupá, a bez toho by nepřežila. My jsme chytří a přežijeme.
A že jsme všežravci? No tak to máme právě výhodu, můžeme jíst vše, a bez masa se obejdeme. A že si teď na just dáte biftek? Dejte, ale počítejte s tím, že jednou sami posloužíte stejně. Dobrou chuť!
