Článek
,, Šok", jinými slovy nelze popsat dění na příjmu Thomayerovy nemocnice v Praze.
Moje 84 letá máma si na kluzkém chodníku zlomila minulou středu nohu v krčku. To ale neměla dělat. Ne snad proto, že asi pětina podobných pacientů kvůli této diagnóze zemře a další procenta již nikdy nechodí, ale hlavně proto, aby nemusela zažít příjem na chirurgii nemocnice v Krči.
Záchranku jsem zavolal své matce bydlící v Říčanech u Prahy minulou středu odpoledne. Sanitka byla na místě do deseti minut a za dalších 15 minut už jsme byli v čekárně chirurgie. Paráda! Pak už šlo vše jen k horšímu.
Registrace v kartotéce a čekání na lehátku na lékaře. Hodinu, dvě, tři..Další pacienti na lehátkách kolem, celkem asi 6 lidí vleže. Dalších patnáct chodících, posedávajících a mrmlajících. Paní z lehátka která bohužel na rozdíl od mé matky neměla doprovod, upěnlivě prosí každého kdo jí připomíná zřízence, že potřebuje na velkou. Jednoho..druhého.. třetího..nic se neděje. Nevydržím to a jdu upozornit na paní a její potřeby do kartotéky.,, Musí počkat na sanitáře.." a znovu minuty letí a paní se svíjí na lehátku. Jdu za ní, že jí dovezu na WC.,, Už je pozdě “ jen se studem odvětí. Za chvilku jí někam odvezou.
Jsme konečně u lékaře. Je mladý a příjemný..Pošle nás ( po 3,5 hodinách) čekat na RTG…Čekáme asi hodinu a po RTG čekáme zase na lékaře další hodinu a něco. Dozvídám se, že jde o zlomený krček, naštěstí zlomený snad ,, šikovně" a že můžeme jet domů a přijet zase v pondělí (tedy dnes) na kontrolu RTG.
Dnes nás sanita dovezla na příjem v 9.30 ráno. Všude opět mnoho lidí. Vedle na vozíku leží starý pán a tvrdí, že je tam od 7.30 ( už je asi poledne) a že už se ,, pochcal a všechno.." ( jeho slova)
Přijde sestra a tvrdí mu, že je tam od 10.30. Nevím od kolika tam byl, ale po lehátku něco teklo.
V poledne, po 2.5 hodinách, jsme byli na RTG a teď je 14.15 a čekáme na lékaře. Už celkem skoro 5 hodin. Máma na lehátku se zlomeným krčkem v bolestech. Není to akutní ( dle sestry) a cedule zde na stěně jasně slibuje ošetření do šesti!!! hodin. To bude za hodinu cca.
Pacientů na lehátkách si nikdo nevšímá, mohou si pod sebe močit a všechno co je libo. Když začnou slézat z lehátka a hrozí, že spadnou, teprve se jim někdo věnuje..začne na ně křičet ať leží ani se nehnou…Sestry tvrdí, že nejsou prostě lidi a že i v Motole a jinde se čeká celý den. Nemohu posoudit. Ovšem zajistit dva zřízence, kteří by se starali o ležící pacienty, aby nemuseli ležet ve vlastních výkalech, tím bych asi začal.
Vedení nemocnice to ale asi vidí jinak.
Těžko říci, zdali je to totální neschopností, nebo prostě jenom ignorací pacienta a jeho základních potřeb a nerespektováním práva na základní lidskou důstojnost.
Update…je 14.42 a už jsme byli u lékaře. Poslal nás opět na RTG a tak si počkáme znovu nejen tam, ale i znovu na lékaře. To vše 5 hodin a 15 minut od příjezdu. No joke…
