Článek
Kdo by neznal mimozemského švába, navlečeného v kůži nebohého vesničana Edgara, dost připomínajícího jednoho našeho bývalého prezidenta.
Onen šváb ve filmu „Muži v černém“ byl sice dosti nechutné stvoření, ale byl alespoň vtipný.
Švábi, co si přinesete v krabici s nákupem z obchoďáku, vás ale zaručeně nijak nepobaví, to mi věřte.
Dokud se výrazně nepomnoží, ani si jich nevšimnete, protože se pohybují hlavně v noci. Jen si budete říkat, kdo to v šupleti, nebo ve skříni rozsypal tu mletou kávu. Nenapadne vás, že se právě hrabete v jejich exkrementech.
Jsou to tvoři velmi skromní, a nepohrdnou vůbec ničím. Jedí například i papír, nebo vlasy.
Způsobují ale různé alergie a přenášejí choroby, jako je třeba salmonela.
Jak je necháte chvilku v klidu pracovat, uvidíte, jak jsou pilní. Množí se geometrickou řadou.
Dokonale čistá domácnost jim sice práci poněkud ztěžuje, ale i s tím si lehce poradí.
Je přitom vcelku jedno, o jaký druh švába se jedná. Sice jsem to nezkoušel, ale údajně dokáže půl hodiny nedýchat, a bez hlavy žije týden, než pojde žízní.
Byl tu už miliony let před námi a bude tu i miliony let po nás.
Úspěch druhu se objektivně nepoměřuje velikostí ega, a výškou mrakodrapů v Dubaji, ale právě dobou přežití.
Švábům jsme tedy k smíchu, zvláště, když jsme sami sobě zakázali používat DDT, což byl jediný přípravek, který funguje takřka dokonale na všechen hmyz.
Různé eko verze insekticidů povolené v EU, nefungují buď vůbec, nebo jen na dospělé jedince.
Firmy, které se hubením hmyzu zabývají, se snaží kombinovat několik různých přípravků na bázi cyper a tetramethrinu, ale některé to už vzdaly, a prostě si ilegálně dovezly DDT z Afriky, kde se stále dá sehnat, protože se tam používá v boji s malárií.
Mně se podařilo našich hmyzích přátel zbavit až fipronilem v práškové návnadě, kterou jsem si také musel dovézt ze země mimo EU.
Ještě horší než švábi, jsou asi kousavé štěnice, kvůli kterým už nějakou dobu odkládáme návštěvu jimi zamořené Paříže, kde jsou v hotelech, MHD, všude.
Před pár lety jsem je potkal v jednom motelu na „Road 66“ na půli cesty mezi L.A. a městem hazardu. Raději jsem všechny své věci tehdy oželel, a do Evropy jsme se vrátili jen s igelitkami z duty free shopu.
Dokud si EU na tento problém řádně neposvítí, neposkytne účinné insekticidy, a pojede dál na eko vlně, tak nás tady „Edgaři“ budou drtit, až dobrovolně odevzdáme galaxii.
