Článek
Je zřejmé, že naši poslanci, jako již tradičně, podlehli mocnému lobbingu pojišťoven.
Nechci spekulovat, jakou konkrétní výhodu to přineslo každému z nich.
Každý prosazený zákon, nebo jeho změna, by měl vycházet z nějaké konkrétní společenské potřeby. U povinného ručení byla tou původní potřebou skutečnost, že motorové vozidlo svou velkou kinetickou energií během svého provozu dokáže napáchat značné škody na majetku a zdraví osob.
Takové škody by mohly finančně zlikvidovat svého původce, a následně vyvolávat nežádoucí pnutí ve společnosti. Proto vyvstala potřeba korigovat podobná rizika nějakým fondem, do kterého by všichni solidárně přispívali v rámci všeobecné garance ve jménu sociálního smíru.
Pomiňme samotnou podstatu celé této myšlenky, která jde de facto proti bezpečnosti silničního provozu tím, že nikdo nehradí škody, které svým jednáním způsobí, a tedy nemá zvláštní motivaci je nezpůsobit.
Když pomineme i to, že tento systém nahrává všemožným podvodům a podvůdkům, lze ho tak nějak pochopit a akceptovat, než se ovšem znovu zamyslíme, a jdeme do jednotlivých konkrétností tohoto molocha.
Mám 6 - 8 aut a 2-3 motorky, dle sezóny, potřeby, nálady atd. Ne, nejsem žádný milionář, jen prostě je chci mít, protože k nim mám citovou vazbu. Auta nepovažuji jen za předměty, ale za své parťáky, a třebas mi to nevěřte, ale ona mi to vrací zpět. Nikdy mě nikde na holičkách nenechala, a když už se měla v úmyslu porouchat, alespoň mi to dala včas vědět, nebo alespoň dojela do cíle.
Někdy potřebuji do terénu, na dálnici chci něco pohodlného a rychlého, do města mrštného, a taky mám hodně dětí, takže potřebuji van. Dodávkou odvezu věci na stavbu.
Stejně ale kdykoliv jedu, sedím vždy jen v jednom autě, zatímco ostatní mi stojí na zahradě, a tedy nepředstavují žádné riziko pro cokoliv.
Ročně najedu tak 50-60 tis. km, jako spousta jiných lidí, co to ale najezdí jen v jednom voze. Tak proč tedy já platím ročně 40 tis. za pojištění, a někdo jiný jen 4 tis.? To ani nemluvím o dálničních známkách, kde je situace úplně stejná. Vždy opotřebovávám dálnici jen jedním vozem, ale platím 8 známek.
Daň za luxus? Nesmysl, potkávám na silnici auta, jejichž cena převyšuje cenu všech mých vozů v součtu. Daň za to, že mám rád auta? Možná.
Půjčím si auto od souseda, a nedej bože s ním způsobím nehodu. Navýší snad mně pojišťovna částku za pojištění? Ne, ne, o bonusy přijde soused.
Jezdím 20 let bez nehody s firemním vozem. Dostanu snad já bonusy jako ultra spolehlivý řidič?? Ne, ne, dostane je firma. A do fondu ČKP budete platit i za auto, které už roky nemáte, a tak ho ani nemůžete ekologicky zlikvidovat. Mimochodem, víte, proč platíme povinné ručení na přívěsný vozík? To, kdybychom s ním někoho nabourali, když ho tlačíme! Když je za vozem, jde škoda z pojistky vozu, i když bouráte přívěsem.
Podobných nesmyslů je v zákoně kopec. Povinné ručení by mělo být vázáno na osobu řidiče, a nikoliv vozu, stejně jako dálniční známka. A že by se to v provozu hůře kontrolovalo? Stát by neměl apriori předpokládat, že jsme všichni zloději a podvodníci, zvláště, když po nás chce, abychom věřili, že na kolobrndě, byť na baterku, způsobíme tak ohromnou škodu, kterou je nutné garantovat zákonem.
No nic, jdu si sjednat povinné ručení na své nové, velice rychlé sportovní…boty.
