Článek
Případ vraždy ve Slopném je nyní již tak mediálně znám, že jen ve stručnosti shrnu, o co šlo.
Někdo zavraždil starého může a policie si vytipovala dva údajné pachatele z kriminálního prostředí.
Problém byl v tom, že tito muži neměli jednak žádný pořádný motiv vzhledem k okolnostem, k ničemu se nepřiznali a policie také nepředložila žádné důkazy.
Tedy jeden důkaz předložila, a to byly údajné pachové stopy těchto mužů na místě činu.
Vyšlo ale u soudu najevo, že psovod, který údajné pachové stopy předkládal svým psům k identifikaci, sám moc dobře věděl, které je třeba vyhodnotit kladně, aby vše hrálo do karet policii.
Nutno podotknout, že až do nedávna, byl tento postup zcela běžný a nikdo se nad ním nepozastavoval. Až do doby než promluvil bývalý psovod policie a během studie pro ČZÚ vyšlo jasně najevo, že samotní psi, bez psovoda znalého výsledku předem, jsou zcela marní, s výsledky cca půl na půl.
Policie dlouho mlčela s obrovským máslem na hlavě, a pak v tichosti změnila metodiku, kdy tedy stopy psům musí stavět někdo jiný než psovod.
To samozřejmě jednak nic nemění na tom, že psi pořád mají úspěšnost 50 %, a také to, že v případě zlého úmyslu policie, není samo sebou žádný problém výsledek předem psovodovi sdělit.
Zlé úmysly nechci policii nijak podsouvat, leč je známo, že když má policie vytipované pachatele, ale nemá žádné důkazy, tak se vždy, shodou okolností, nějak objeví pachové stopy shodné s podezřelými.
Vzpomeňme na Lukáše Nečesaného nebo Michala Šnajdra, kteří museli být nakonec propuštěni z mnohaletých trestů, udělených jim i na základě klamných pachových stop.
Nedokážu posoudit, jak moc se potom psovod musí vyrovnávat se svým svědomím, ale asi moc ne, neboť věří kolegům, že maká ve jménu spravedlnosti.
Ale zpět ke Slopnému. Tedy muži byli zproštěni, neboť samotná, divně získaná, pachová stopa, byla i pro soud až trochu přes čáru.
Zde ovšem nastupuje státní zástupce Leo Foltýn, jehož cílem evidentně nebylo, najít vrahy, ale poslat někoho sedět.
Proto tedy evidentně zneužil svou pravomoc, když zatajil nově získaný důkaz v podobě DNA na kukle z místa činu, která obviněným nepatřila.
Zákon mu ale ukládal, zajištovat důkazy jak proti, tak i ve prospěch obviněných.
Teď sice argumentuje, že se o důkazu dozvěděl oficiálně až po rozsudku, ovšem to na věci nemění vůbec nic, protože mohl konat i potom a nekonal.
Místo toho se domluvil na svědectví jiného recidivisty, který mu u soudu odsvědčil, že se mu na cele jeden z obviněných doznal.
To už soudu stačilo k uložení výjimečných trestů na dekády ve vězení.
Za toto svědectví, potom pan Foltýn opakovaně orodoval za propuštění svého „svědka“ z vězení.
Je vcelku lhostejné, zdali nějaký recidivista pouze využil důkazní nouze pana Foltýna a nabídl mu své služby, nebo zdali sám pan Foltýn aktivně spolubydlící obviněných mužů kontaktoval.
Zarážející spíše je to, že soud vůbec přistoupil na takovouto podivnou hru.
Obviněným je v rámci trestního řízení umožněno při obhajobě beztrestně lhát a také často soudy konstatují, že uvěřily svědkovi, a nikoliv obviněnému, právě z tohoto důvodu.
Potom ale zcela schizofrenně uvěří soud tomu, co údajně obviněný prohlásil před jiným recidivistou.
Tedy přímo obviněnému se nevěří, ale co řekl zprostředkovaně, tomu se věří, jen proto, že to hraje do karet státnímu zástupci.
Z jakého důvodu by se měl obviněný svěřovat komukoliv ve vazbě, když policii vše popírá, to nikdo neřešil.
Nejde zde evidentně o selhání jednotlivce, ale celého systému.
Cožpak tohle uniklo odvolacímu soudu?
Dovolacímu soudu? Ústavnímu soudu?
A dva chlapíci zatím sedí a sedí, už asi 11 let. Jak dlouho ještě?
Lidé v talárech evidentně na karmu moc nevěří, nebo naopak věří svému úsudku více, jak důkazům.
